Liga 2007

Dopředu musíme podotknout, že letošní ročník Ligy běžců regionů Karlovy Vary a Sokolov (ať budeme později psát cokoliv) pro nás skončil úspěchem. Jediný cíl, který jsme si stanovili, vítězství Dáši v kategorii, se nám podařilo s přehledem splnit.

Příští rok Dáša přechází do kategorie veteránek a tam už je v Lize na vítězství bez šancí. Tuhle kategorii opanovala Ivana Sekyrová a minimálně další tři holky běhají po většinu roku výrazně lépe než Dáša. Takže i vytrvalé objíždění nemusí přinést výsledek v podobě bedny v této dlouhodobé soutěži. Proto jsme se na začátku roku rozhodli, že se Dáša rozloučí s kategorií vítězstvím.

Plán byl tedy jasný. Jenže v průběhu roku to začalo vypadat ještě příznivěji a zdálo se, že by ta plánovaná bedna nemusela být jediná. Na stupně vítězů vypadala Dáša v Poháru ACES teamu (v absolutním pořadí Ligy), soutěž družstev se také vyvíjela více než dobře, Pohár Kooperativy (10 vybraných závodů, z toho 7 započítávaných) taky skýtal naději na Dáši medailové umístění a dokonce i Jirka bojoval ve své kategorii o přední příčky.

Nakonec nás několik nemocí a zranění uvrhlo do povětšinou marných soubojů o medaile. Jak jsme psali výše, Dáša svou kategorii vyhrála. K tomu se jí ještě podařilo těsně udržet třetí místo v Poháru Kooperativy. Jirka už se na začátku října smířil s tím, že na kluky, kteří se rozhodli prát o medaile v nejmladší kategorii, prostě nemá. Nakonec skončil pátý. Dášu připravila skoro čtrnáct dní trvající choroba o třetí místo v Poháru ACES teamu - skončila čtvrtá.

Největšího peška jsme ovšem měli v soutěži družstev. Před posledním závodem jsme vedli o dvacet bodů. Před Triatletem KV. Když nám Petr (bodující kolega) dal vědět, že se bohužel nemůže posledního závodu zúčastnit, smířili jsme se s tím, že budeme předehnáni a skončíme s bramborou. Naději nám ovšem dala zpráva, že Karel Hellmich z Triatletu pro zdravotní indispozici poslední závod nepoběží. Jak urputně jsme o medaili bojovali jste se mohli dočíst předevčírem. Nakonec na nás vyšla bramborová se ztrátou pouhé dva body (myslím, že při zisku 949 bodů je to skutečně pech). Triatlet KV využil větší členské základny a do cesty nám postavil několik "požíračů bodů". Ke třetímu místu členům úspěšného týmu samozřejmě gratulujeme. Gratulujeme i k zvolené taktice. Jen si nejsme tak docela jistí, jestli třeba v minulém příspěvku zmiňované trápení bylo pro čtrnáctiletou Martinu Čmolíkovou to pravé ořechové. Ale to není naše věc...

Stokrát nám proběhlo hlavou, kde jsme udělali chybu a kde by se ty tři body, které by nám zabezpečily třetí místo, daly vydělat. Stokrát jsme to promýšleli a když to přeženeme, tak jsme skoro sto možností jak toho dosáhnout našli. Sice pozdě bycha honit, ale...

Už na Královské pětimíli přišel Jirka o 5 bodů, protože běžel mimo soutěž. Kdybychom sehnali o jednoho pořadatele více, mohl být výsledek opačný.

Kdyby místo trápení na Brdské stezce dala Dáša přednost Sokolovské hodinovce, brala by minimálně 15 bodů. Jenže Dáša si ty dlouhé běhy zamilovala...

Pak Jirku sejmula v dubnu viróza. Nebýt jí, tak nejen že by Jirka na Rolavě bodoval lépe v závodě jednotlivců, ale je si jistý, že by zaběhl ve štafetovém běhu o půl minuty rychleji a ta půlminuta by posunula družstvo o 4 pozice výše. A 4 pozice se rovná 9 bodů navíc.

Dalším zlomovým závodem byl horský běh Perštejn - Klínovec. Kvůli zranění se ho nemohl zúčastnit Petr, přestože tento běh patří k jeho oblíbeným. I na posledním místě by ho čekalo 11 bodů. Stejná suma bodů by v cíli čekala Jirku Královce. Jedenáct bodů, kdyby doběhl a neskončil ve výsledcích s anglickou zkratkou DNF, by mu pomohlo přeskočit Jirku o 3 body a zařadit se tak do v tu chvíli bronzového družstva.

Pak přišly na řadu dva závody na přelomu září a října, na které jsme nesehnali hlídání. Jirkovo rodiče odletěli na dovolenou a Dáši táta hlídat Matouška odmítl. Jinou chůvu jsme nesehnali. Jirka tak běžel Běchovice a Dáša Horský půlmaratón v Aši (delší je lepší ;o). Tím Dáša přišla o 18 bodů z Běchovic a Jirka o 8 bodů z půlmaratónu. Běchovice mohly ovšem pořadím zamíchat ještě jinak. Stačilo, abychom se prohodili (tzn. místo Jirky by běžela Dáša) a okamžitě jsme měli o deset bodů víc. Jenomže tou dobou Jirka ještě stále živil naději na 3.místo ve své kategorii.

Hřebíčkem do pomyslné rakve byl také Pražský maratón ve Stromovce. Kdyby Dáša jen tušila, jak dopadne nejen při maratónu, ale hlavně po něm, určitě by do Stromovky ani nepáchla. Maratónem přišla o 22 bodů z Lázeňské desítky. Následně pak chorobou o další body ze Slavkovského podzimního krosu. Víkend s Pražským maratónem a Lázeňskou desítkou ovšem protaktizoval i Jirka. Kdyby se nehrnul na přesně změřenou desítku ve Varech (na které stejně zaběhl mizerný čas) a dal přednost nepřesné v Aši, mohl o ty tři body také zabojovat. (No i když tři by to asi nebyly.) Další taktickou chybou bylo, že si Dáša nepřijela, alespoň "obejít" krátkou trasu Slavkovského podzimního krosu. I za poslední místo 2,3km dlouhé trasy bylo k dispozici 9 bodů.

"Vítkovku" Dáša běžela také jen na účast, ale svým mizerným výkonem na ní zazdil bodování Jirka. I při té mizerné formě se daly uzmout právě ty tři chybějící body.

To je asi tak vše, co nás napadá. Možná si řeknete: "To jsou všechno jen kdyby." Ano nepopíráme jsou to kdyby a od začátku tohoto výčtu o nic jiného nešlo. A možná (vy, co máte o Lize přehled) řeknete: "...a i kdyby (byly v rybníce ryby), Karel Hellmich mohl Karlovarský kros odklusat a veškeré spekulace postavit na hlavu. Ano všechny, až na jednu... Na tu nevyslovenou. Na ten trumf! Kdyby Jirka nebyl bábovka a neběhal jen "dětské" tratě. Přesněji kdyby letos uběhl maratón. 42 bodů za absolvovaný maratón je trumf, který nelze přebít. Jenže Jirka si tenhle trumf při svém mizerném tréninku vytáhnout prostě nedokázal.

Fotografie z vyhlášení. A ještě jedny povedenější (spolu s pár fotkami z Karlovarského krosu).
Výsledky Ligy běžců regionů Karlovy Vary a Sokolov.

koyamas family