středa 15. dubna 2009

Poprvé sám

O minulém prodlouženém víkendu jsme si každý střihli jeden velikonoční závod.
Nejdříve si dala Dáša už tradiční próbu před Brdskou stezkou. Náročná Velikonoční desítka ve Stříbře s těžkými kopci vždy prověří, jak na tom před tímhle jejím oblíbeným závodem je. Tentokrát to vypadá slušně. Není to žádná superforma, ale rozhodně to má daleko k propadáku.
Ty zatím předvádím v naší rodině spíš já. Tentokrát jsem to zkusil ve Františkových Lázních. Na ironmanské (3800 metrů dlouhé  :o) trati jsem se pokusil držet se běžců, se kterými jsem před pár měsíci či před pár lety běhával. Zkusil jsem to a nevydržel. Jako špatně skladované jablko jsem vyhnil okolo 2,5 kilometru. Posledních 1300 metrů bylo doslova nekonečných. Inu, což. Budu to zkoušet dál, třeba příště vyhniju později.
O kom jsem tu ovšem chtěl hlavně psát, je náš Matouš. Před startem dětských běhů jsme byli z propozic přesvědčení, že děcka poběží 500 metrů. Pak se sice ukázalo, že předškoláci běží jen "ke koni a zpátky" (tedy asi 120? metrů), ale nám se zdálo na přihlášku příliš pozdě. Nemusíme přeci Matouše tlačit do každého závodu. Matouš nás ale překvapil. Sám si řekl, že chce běžet. Sám si prosadil svou touhu po startovním čísle a sám si závod odběhl. Skutečně! Žádná pomocná ruka, žádný vodič, žádný tahoun.
V tomhle případě absolutně nezáleží na jeho umístění či čase. V tomhle případě jsem se směsicí údivu a hrdosti a možná i se slzou dojetí v oku sledoval, jak si Matouš své běhání užívá. Málem jsem ani nestihl stisknout spoušť fotoaparátu.
Velikonoce v F.L.
Zdá se, že náš malý udělal jeden z mnoha kroků k dospívání. Poprvé se pustil naší ruky.
koyama

11 komentářů:

  1. Matouši, super výkon, krásný běžecký styl (ještě že to táta tak dobře vyfotil), tělo lehce nakloněné dopředu, koleno ostře nahoru,... a hlavně s úsměvem. Držím palce v dalším závodě.milans

    OdpovědětVymazat
  2. I taťka na sobě pracuje. Někde se s těmi ironmanskými distancemi prostě začít musí:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Taťka už běžel 3,8 km a není to zas tak dávno co uběhl 42,2 km. Hlavně po taťkovi nechtějte, aby uběhl 180 km. :o) Leda byste se obrátili na mamku. :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Hohó - blahopřejeme běžeckému kolegovi a sami se chystáme na první běh - nedělní běh v Toušni. Ještě nevím, jestli jsem se kvalifikoval jako vodič :)

    OdpovědětVymazat
  5. Budeme se těšit na reportáž.A dotaz: U vás je vícero kandidátů na vodiče? :o)

    OdpovědětVymazat
  6. My běháme taky oba, i když ne takové ultra-mega jako vy. A jak sleduju propozice, tak naši dva malí běžci startujou na trati 8000 centimetrů zároveň :) Takže asi jednoho povedu..

    OdpovědětVymazat
  7. Matoušek běží krásně, přirozeně, běžec na první pohled.

    OdpovědětVymazat
  8. Opravdu vytříbený běžecký styl, kluk bude talent po rodičích :) Jen ta holčička vzadu na fotce si asi spletla cestu (jestli se tedy nejedná o rozklusání či výklus). Jinak držím palce zejtra v Pardubicích...virtuální tfuj tfuj tfuj :)

    OdpovědětVymazat
  9. Raději snad všechnu tu chválu ani nebudeme Matouškovi číst. Ještě by nám třeba zpychl. :o)

    OdpovědětVymazat
  10. Bartondo: Máš pravdu, spletla. A stejně byla v cíli dřív než Matouš. Asi bude nejen běžec, ale taky gentleman. :DZa poplivání se prý neděkuje, tak alespoň vyjádření, že zítra bude skutečně potřeba.

    OdpovědětVymazat
  11. Machy: Aha! Tak to mi nějak z blogu nedocvaklo. Jen Ti musím oponovat. MY ultra-mega neběháme. Jestli tedy tím ultra nemyslíš, že občas běhám i ultrakrátké tratě, a tím mega, že často běhám megašpatně. :o)

    OdpovědětVymazat