pondělí 11. května 2009

MS a ME v běhu na 24 hodin - Bergamo

Nejhorší jsou očekávání. Čím větší očekávání, tím větší zklamání.
Na start reprezentační 24 hodinovky se ale nelze postavit jen tak pro radost. Člověk chce předvést to nejlepší. Vlastně jsem všechno od narození Matouše dělala proto, abych se zase dostala na reprezentační 24 hodinovku. Byla jsem na MS 2x a vždy to byly velmi výjimečné zážitky. Loni jsem zaběhla výkon 167 km a to mi stačilo na kvalifikační limit. Matoušovi jsou 3 roky a já odjíždím. I když jsem neměla naběhaná kvanta kilometrů v přípravě, cítila jsem se velmi dobře. V lednu jsem se na maratónské trati velmi přiblížila ke svému OR, týden před odjezdem jsem si po 6 letech vylepšila OR na 10 km téměř o 1 min. Několik měsíců jsem neměla žádné zranění či problémy s pohybovým aparátem, nepředpokládala jsem, že na mě vyskočí něco jiného.
Pokusím se popis svého zklamání zkrátit na minimum.
0:00 hod. závodu - 10:00 hod. start - vedro, na většinu 1,1 km dlouhého okruhu svítí slunce, bezvětří.
4:34 hod. - tzn. 14:34 hod. - tady někde jsem proběhla metu maratónu, cítila jsem se dobře, s dostatkem sil, mezičas zhruba stejný jako při mém OR (171 km), jen jsem nevěděla, co udělat, abych se dostatečně ochladila. Ochlazení houbičkou vydrželo cca 200 m. Organizátoři nabízejí nanuky, což jsem využila...
Nu, dobrá. Přiznám se. Ne jednou, ale během necelých dvou hodin hned třikrát. Tohle asi byla ta občerstvovací chyba, kterou jsem si zadělala na následující problémy.
5:40 hod. - tzn. 15:40 hod. - 50 km, tempo OK, síly OK, nálada na bodu mrazu, slunce se na obloze přesunulo tak, že zrušilo delší rovinku ve stínu pod stromy, vzduch je velmi ohřátý - i v případném stínu.
7:40 hod. - tzn. 17:40 hod. - 65,7 km - žaludek bolí, zpomaluji tempo, nemůžu pít, nemůžu jíst. Je jasné, že za této konstelace nelze závod s dobrým výsledkem dokončit - nebudu-li pít a jíst.
8:53 hod. - tzn. 18:53 hod. - 72,5 km - dávám si žaludeční čaj a odpočívám ležmo cca 30 min., na 80. km další pauza cca 20min. (černý čaj bez cukru), motá se mi hlava - asi nedostatek cukru, sanita postupně odváží několik kolabujících závodníků, snad v každém okruhu vidím někoho zvracet.
12:19 hod. - tzn. 22:19 hod. - 88,5 km - stále nejde jíst, pít můžu 1 lok za 1,5 hod., ještě zkouším vůli, vím, že dokážu uběhnout 75 km za druhých 12 hodin, 100 mil bych považovala stále za úspěch. Nasadím MP3, hudba mě na pár kol zmobilizuje.
12:53 hod. - tzn. 22:53 hod. - 92 km - více než 5 hodin nejím, nepiju (černý čaj nepovažuji za pití) - zkoušela jsem se vyzvracet, nešlo to, fakt už nevím, co s bolavým žaludkem, rozbrečím se, vzdávám závod. Zachumlám se pod deku a brečím si.
Spát nešlo, takže jsem po uklidnění se vylezla, a že tam napípám ještě nějaká ta kola, abychom byly počítané jako tým. Při chůzi žaludek bolel méně, takže jsem radši chodila. Najednou bez ambicí, když jsem se uklidnila, bylo velmi těžké odolávat spánku. Dala jsem si od pořadatelů minikoflíček kávy a ten mě okamžitě probral. Začala jsem se zajímat o to, jak jsme na tom mezi týmy. Tři hodiny před koncem jsme byly 11., 2 km za Španělkami. Aspoň jsem měla na co myslet. A blížil se konec závodu, při průběhu posledním kolem jsem na červeném koberci dostala od pořadatele naší vlajku, takže to jsem se smát prostě musela.
Ještě pár věcí, myslím, stojí za zmínku. Hlavně proto, že je zapotřebí skončit pozitivně. Při nástupu týmů v rámci zahajovacího ceremoniálu s námi na jeviště vystoupil také Tomáš Rusek o berlích. V prvních řadách to vzbudilo smích, asi že takhle budeme na konci vypadat všichni:) Na slavnostním vyhlášení jsme potom všichni obdivovali vítězku žen Anne-Cecile Fontaine, která dokázala v těchto podmínkách zaběhnout skvělý výkon 243.644 km, přičemž zaostala pouhých 12 m za světovým rekordem! Já jsem byla zklamaná a Pavlína Procházková taky očekávala lepší výkon, ale přesto jsme dohromady s Martinou Němečkovou v soutěži týmů uspěly. Umístily jsme se na 9. místě na Mistrovství světa a na 8. na Mistrovství Evropy. To je v naší sestavě skutečně úspěch.
Výsledky.
Fotky.
lady koyama

10 komentářů:

  1. Ahoj Dášo, včera mi vykládal Martin, jak to bylo těžké. I on zůstal hluboko pod svými možmostmi. Zapomeň na to, budou další závody. Hlavně hezky zregeneruj. Štefan

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě jsem si vzpoměl na citát Sri Chinmoye, který jsem viděl v Nitre při 12 h (volný překlad do Češtiny): Mír začíná tam, kde očekávání končí. Jinak já jsem v Nitre vůbec nezabojoval, stejně jako vloni ve Stromovce. Ty si na rozdíl odemne zabojovala obdivuhodně. Směj se hezky!

    OdpovědětVymazat
  3. Štefane, ten citát je moc pěkný a hlavně trefný. Díky! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Na lednici mám připevněný taky jeden citát od Sri Chinmoye, který je teď pro mě aktuální: \"Nenech se odradit. Dej sám sobě další příležitost. Podaří se ti to.\"

    OdpovědětVymazat
  5. Ten je taky moc hezký. Právě teď ho s mojimi \"mimoběžeckými\" problémy potřebuji.

    OdpovědětVymazat
  6. Každá zkušenost (ta špatná o to více) je cenná právě o to poznání a poučení se. Přeji bojovné srdce do další přípravy a hlavně do příštích závodů.milans

    OdpovědětVymazat
  7. Jj, zkušenost je tady vidět. Doběhnout si s vlajkou na devátém místě na MS, no kdo by to nebral:-) A ještě ten Štefanův citát k tomu, prostě radost to tu číst.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj. V prvom rade gratulujem. Ak by to bolo také jednoduché dokázal by to každý. Ja som len v začiatkoch, pár maratónov a jedna 6-hodinovka. Ťažko sa mi vyjadriť k tým problémom ktoré si mala pri behu ( a určite nielen ty ), ja som to ešte nikdy nezažil, no keďže chcem dokázať ešte oveľa viac, asi to raz príde aj na mňa. Najdôležitejšia vec je určite príprava a tréning. Ja sa riadim heslom: O čo ťažšie v tréningu o to ľahšie v pretekoch. Adrian

    OdpovědětVymazat
  9. to Adrian: Díky za gratulaci. Já tvrdím (a podle dřívějších zkušeností si za tím stojím), nejlepší trénink na 24hodinovku je 24hodinovka. Jen asi není zrovna dobré trénovat při represtartu. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Jirko, Dášo, nenechte se pobízet. Časy 20:58, resp. 23:15 jsem našel na webu, ale jak to probíhalo, tak to se těším až si tady přečtu.milansP.S.Také jsem o Chodově vážně přemyšlel, ale nakonec jsem dal přednost dlouhému (v mých možnostech) kolu jelikož si chci vyzkoušet nějaký ten 3athlon a na kole jsem úplný začátečník :-)))

    OdpovědětVymazat