Další měsíc za námi a nutno poznamenat, že s žádným výrazným posunem.
Úbytek na váze činí za březen pouze jeden kilogram, takže mi stále chybí jeden kilogram někomu přeposlat, abych se už konečně dostal k 80 kilům. Pokud jde o běhání samotné, žádná změna. Endorfiny se nějak ne a ne dostavit. K tréninkům se musím pořád strašně moc nutit a při nich se pak trápím. Všechno mě bolí a když doběhnu mám spíš pocit, že bych si potřeboval jít lehnout a nikoliv, že bych byl nadupaný energií, jak se mi to stávalo dřív. Bolavé tělo mě tak nějak nenechá ani vychutnat si ten pocit po dobře odvedené práci. Nejspíš se ty libé pocity dostaví, teprve tehdy, až skutečně shodím na nějakou rozumnou váhu. Alespoň mám takový dojem.Za březen jsem naběhal téměř 160 km, což považuju za velice slušný výsledek. Běžecké akce jsem v březnu absolvoval dvě. Skrýše 2010 a mimo soutěž jsem si den před samotnou akcí proběhl trasu námi pořádané Královské pětimíle. Výsledky byly celkem dobré, ale samotné pocity se těmto dobrým výsledkům ani zdaleka neblížily.
Marně jsem doufal, že zdravotních problémů bude v březnu ubývat. Pravda, záda mě bolet přestala, ale v kyčli si to tvrdošíjně bodá dál, tu patnáctkrát za den, tu klidně třicetkrát (opravdu to nepočítám, je to jen takový odhad). Za zuby jsem zaplatil 7000 Korun českých, ale pořád prý nejsme u konce. Nejenže zuby stále bolestivě reagují na některé podněty (převážně na chlad), ale čekají mne další plomby bratru za devět stovek. Mohu napsat, klepajíc při tom na desku psacího stolu, že achilovky mě znovu bolet nezačali. To je to hlavní, ale kdyby si alespoň na chvíli daly ty moje nohy pokoj kompletně. Od poloviny března se totiž ozval ten výstupek, co je za palcem levé nohy. Bolest během dvou týdnů začala pomalu ustupovat, ovšem ze začátku jsem se po doběhnutí tréninku bez kulhání neobešel.
A to se nám ještě teď na ty svátky jara nepříjemně ochladilo. S nadějí vzhlížím k dubnu a následně ke květnu. Závodit o moc víc nebudu (i když původně to v plánu bylo), nicméně doufám, že už se konečně dostaví dobré pocity při nějakém tréninkovém běhu....a to nám přeju všem.
koyama
DůchodciNazdar! Tak jak čtu, tak by jsme byli docela dobrá dvojka. Nohy mě boleli přes dva roky, nejdříve jedna třičtvrtě roku a pak po třech měsících dobrého tréninku ta druhá a ta zlobila celkem 14 měsíců. Pak jsem začal v únoru pomalu trénovat na běžkách a občas jsem vyběhl. Začátkem března jsem už začal cítit sílu v nohách a co se nestalo, začal mě zlobit zub moudrosti. To bylo bolesti. Žádné prášky nezabírali ani injekce. Prostě musel ven. Trhali, spíš mi ho pomalu vyklali, odbrušovali dva medicínští mlaďoši ve FN v Plzni. Dělali to 1,5 hodiny. Ještě teď mě bolí huba a to už je 4 týdny venku. To víš, byl tam zánět. Prostě to šlo s bolestí jako bejk. Teď jsem už začal docela slibně a v tréninku jsem dokonce zaběhnul 12km za 58minut rovných a tak jsme byl natěšenej jako blázen a očekával jsem další zlepšení a ono se to zase podělalo. Mám v krku knedlík a hnisavou rýmu, ale už to vypadá, že snad bude zase klid a já v pondělí opět vyrazím spolikat pár kilometrů, abych se stačil připravit na svůj comeback v Chodově. Tak ti držím palce, aby jsi se uzdravil a budu se těšit na startovní čáře.
OdpovědětVymazatDíky. Ani nevíš, jak jednoho potěší, když na tom není zrovna dobře sám. :D I když 12km za 58 v tréninku bych momentálně bral všemi deseti. :) Tak snad v tom Chodově. Měj se.
OdpovědětVymazat