Na začátku června jsem si řekl, že trochu máknu.
Další kilometry jsem se snažil v červnu přidat ještě v ostatní aerobních aktivitách. Pravda, na kole toho moc nebylo - jen 34 km, ale 5 km padlo v bazénu a ještě k tomu 40 km na inlajnech.
Paradoxně jsem ovšem nezhubl, ani se nezastavil na váze, ale nechutné dva kilogramy jsem přibral. Na 82 kg. Vážně nevím, co s tím. Nijak zvlášť se nepřejídám, v noci se hlídám, ale úplně si odepírat se mi taky nechce. A když vidím ten svůj pupek, ani na svalovou hmotu to nemůžu svést. :D
Pokud jde o zdravotní stav, až na zmíněnou achilovku se zdá být dobrý. O kyčlích nevím (ať si ortoped trhne svým umělým kloubem) a až na alergické potíže mi nic nebrání se prohánět v přírodě.
Se závody jsem to nijak zvlášť nepřeháněl. Strhnul jsem to na začátku měsíce (Běh do Zásady a Zlatá míle) s celkem slušnými výsledky, a pak na konci měsíce. Tam už to bylo takové rozpačité. Jednou nahoře a hned zase dole. Nejprve jsem v sobotu dal speciální orienťák sestávající z lichých kontrol udaných za pomoci GPS souřadnic a sudých nakreslených v mapě. Chtěl jsem ho pojmout na pohodu, ale v lese kolem sedmé kontroly (ze 12) mě, silničního běžce, dohnali dva orienťáci, zakufroval jsem s nimi, trochu jsem se ztratil v mapě, a tak jsem se jich zuby nehty držel až do cíle. Vyšlo z toho skvělé čtvrté místo z dvaceti účastníků. V neděli jsem se potom postavil na start desítky na sokolovském tartanu a na místo toho, abych přehodnotil své plány po náročné sobotě a ve vedru, které tavilo tartan, jsem slepě vyrazil stíhat hranici 45 minut. A to se mi vymstilo. Takhle strašně jsem se snad nikdy při běhu necítil a hodně moc si přeju, abych něco podobného už nemusel znovu zažít. Jako bonbónek jsem potom spolkl ještě jedno pětikilo a vzpamatovával jsem se ze všeho více než týden.
Takže v červenci plánuju možná jeden závod, možná žádný a budu směřovat svoji přípravu na 11.září. V Praze to snad už pod těch 45 minut bude.
koyama
Žádné komentáře:
Okomentovat