Ten čas ale letí. Je za námi září a nutnou podotknou, že ani v září jsem zrovna nezářil.
Hned na začátku druhé dekády jsem měl naplánován útok na hranici 45 minut. Mělo se tak stát na nočním běhu Prahou, ale bylo z toho totální fiasko. O týden později jsem chtěl znovu závodit. Tentokrát v Bečově nad Teplou jsem chtěl běžet kolem tří rybníků. Bohužel, zákeřný vir, co se mi vloudil do útrob, byl zásadně proti. Kašel, rýma ba ani teploty nebyly z těch nesnesitelných, ale celkově jsem se cítil jako přejetý parním válcem. Těžko říct, jestli se virus, který už mé tělo nejspíš okupoval, odrazil ve výkonu na Metro běhu pro muže. Ovšem ani zdaleka nezapříčinil další z překážek, která se do cesty mému běhání v září postavila. Dokázal jsem si totiž při běhu téměř vykloubit rameno. Jediný virus, který za to může, je má nešikovnost. Uklouzl jsem při běžeckém tréninku na bahně a jak jsem padal, snažil jsem se neumazat. Tudíž jsem se opřel o pravou ruku, nicméně i ta napodobila v inkriminovaném bahně nohy, šmikla s sebou taky a složila se pod padající tělo. Šikulka. V dalších zhruba deseti dnech nešlo běhat jinak nežli s ramením tejpem a i tak každý lehce neopatrný pohyb bolel jakoby mi železná ruka drtila rameno. S tím jsem v hnusném počasí odběhl Běchovice. Těsně po viróze to nebyl úplně beznadějný výkon, ale k jásání bylo stále daleko.
Blýskat se na lepší časy začalo na konci měsíce. Na Svatého Václava se mi opravdu vydařil Václavský běh ve Františkových Lázních a navíc jsem se trvale ustálil na váze začínající sedmičkou, tedy pod osmdesáti kilogramy. Celkově to běhání v září ale za moc nestálo. Na vině byla hlavně již zmiňovaná viróza. Suma sumárum to dalo 132 km běhu. K tomu jedna devítikilometrová inline projížďka a 38 kilometrů na horáči.
I přesto se zdá, že nějaká forma by se ke mně domů vkrádat mohla. Jak je ale u mě celkem obvyklé, je to prakticky na konci sezóny.
koyama
Žádné komentáře:
Okomentovat