čtvrtek 6. září 2012

Jeden a tři čtvrtě chlapa

Málo platné, narození dítěte vám obrátí život naruby. A lhostejno, jestli jde o prvorozence či druhorozence. Snad jen takový druhorozený nedonošenec, vám dokáže život opepřit malinko vydatněji (viz. tady, tady, tady a vlastně i tady). Ovšem to si nestěžuji. Bez koření není pořádná bašta, že?!

A jak se vám tak obrátí život naruby, jste celí vyjevení a zděšení z toho, jak to na té opačné straně líce vypadá, a vymýšlíte neuvěřitelné věci. Tedy, ne že bych nakonec vymyslel něco tak neuvěřitelně šokujícího a převratného. Kdo mě zná, ví, že s mou náturou je výsledek onoho vyjevení se nad životarubem vlastně prachsprostě normální. Rozhodl jsem se totiž, sic tak nějak nepravidelně, se z tohohle zděšení veřejně vypisovat.

Tento občasník ponese název 1 a ¾ chlapa s podle situace se měnícími podtituly.  Všechny hlavní postavy občasníku jsou potom obsaženy v jeho názvu. Nevěříte?

Jedničku nebo také celého chlapa jsem nabubřele přisoudil sobě.

Polovina náleží našemu šestiletému synu a čerstvému školákovi (k tomu se určitě ještě vrátím). Asi by s tou polovinou hlasitě nesouhlasil, protože se velmi často považuje za chlapa celého. My potom máme někdy dokonce pocit, že tu po bytě nebo venku nebo prostě tam, kde se zrovna nacházíme, běhají nikoliv chlapi, ale rabijáti nejméně dva. Přesto však budiž pro tento nepravidelník onou půlkou, pulcem či půlcem nebo taky půlčíkem. Co oči (prozatím) nepřečtou, to srdce bolet nebude. :)

Sotva tři měsíce stár, stěží přes tři kila vážící a už minimálně třikrát nás vyděsivší uzlíček nebude, jak by se mohlo z předchozích slov zdát, třetinou, nýbrž čtvrtkou. Čtvrťákem či čtvrťáčkem

A v neposlední řadě moje milovaná žena a matka tří čtvrtek vyobrazených níže


Nezapomněl jsem na ni a skutečně v titulku obsažená je. Ona je totiž to krát, které násobí to skrovné penzum našich dobrých vlastností a navzdory matematické logice odmocňuje naše nedostatky. A kdo jí už někdy viděl, ví, že titul paní krát(ká), jí sedne jako ulitý. :)

Ale už dost úvodu. Třeba se najde někdo, kdo bude tyhle výplody prozatím (snad) zdravé mysli číst (jak píšu výše, nabubřelost sama :). Ovšem pokud nikoliv, i tak mi bude stát za to, si některé hlášky či příhody pro budoucnost zaznamenat. Třeba jen jako příhody pro vnoučata. :) A kdo ví, třeba jednou pojedou Šimon a Matouš i na riviéru…. ;)

Blog 1 a 3/4 chlapa

1 komentář:

  1. Nezavidim Ti, ani te nelituju. Mam doma velmi podobne vydani, a tak ti to nekdy budu prat, jindy ti drzet palce, jindy zvolam "Ou!", ale pokazde fandit. mozna proto my moje vlastni ultra pripadaji jako okamziky dokonaleho, nejen psychickeho, ale i fyzickeho (!!) relaxu.

    OdpovědětVymazat