(L)Eden?

Po loňsku, kdy jsem psal měsíční shrnutí a v celém roce se nám vůbec nedařilo, je letos psát nehodlám (ano, jsem pověrčivý). Ale nedá mi to, abych alespoň o prvním měsíci v jedničkovém roce něco nenapsal.

Novoroční čtyřboj družstev aneb Když cola běhu zrovna nepomáhá

Tahle akce (opravdu se na propozice podívejte, ať víte o čem píšu) to bylo opravdu něco.

Když jeden nestačí

Nejspíš kvůli pocitu, že i na šprochu: "Jak na Nový rok, tak po celý rok," něco pravdy bude, téměř každoročně běhám dva Novoroční běhy.

Měsíc dlouhých nocí (a vůbec celý nepovedený indiánský rok)

Jak už to tak bývá, když synek přitáhne ze školky nějakého vira, většinou je do tří dnů v pořádku (tedy synek, ne ten vir). Pak ten virus přesedlá na mě a rajtuje mě skoro dva týdny. A takhle začal i poslední měsíc v tomto roce.

Noční hodinovka

Byť už mám za sebou v novém roce dva závody a i v tom nevlídném starém jsem jeden po tomto závodě odběhl, rozhodl jsem se alespoň krátce k Noční hodinovce vrátit. Protože tato nevšední akce si nějakou zmínku určitě zaslouží.

Koyama je....

....na My Treneeku.

Měsíc bláznivý

Za okny bubnuje do parapetu děšť a jeho kapky s čvachtáním dopadající do rozbředlého sněhu slibují na ráno ledovku. Já tu sedím, pitomě zírám do monitoru, rýma mě dusí a kašel mě trhá. Tak nějak to charakterizuje uplynulý šílený měsíc.

Tři Kadaně

Do Kadaně se na běžecké tratě vracím rád. Ani ne tak kvůli závodům samotným, které jsou většinou pod taktovkou místní pořadatelské celebrity Čeňka Filingra a tedy mnohdy velice...ehm... (jak to říct kulantně?) nesnadné. Mé návraty sem mají na svědomí z části přátelská atmosféra mezi běžci, z části tajemná krása historického centra města a v neposlední řadě také úchvatné přírodní scenérie Doupovských hor. Nikdy si nenechám ujít možnost udělat si alespoň krátkou procházku městem nebo, to v případě, že mám více času,  si vyšlápnout na Svaťák, Úhošť či Mravenčák. Kdybych si měl vybrat, kde budu žít v Ústeckém kraji, byla by Kadaň jedním ze dvou v úvahu přicházejících míst.