úterý 29. ledna 2008

Pětka za pětku

Nadpisem nechci známkovat ani svůj výkon, ba ani výkon organizátorů. Je to prosté konstatování faktu, že Běh lesoparkem v Kadani je dlouhý pět kilometrů a startovné na něj přijde na deset korun. :o)
V noci ze soboty na neděli mě probudilo bubnování deště na parapet spojené se škrábáním v krku. Velkou dávkou vitamínu C jsem se pokusil zahnat počínající nachlazení, ale jaký vitamín zabírá na počasí opravdu netuším. Jdu spát a rozhodnutí, zda se do Kadaně vypravím, nechávám na ráno.

Ráno je o něco moudřejší večera. Zdá se, že škrábání v krku odeznělo. Jen ten nahoře si stále ještě nenavlékl plínu. A tak, řečeno slovy dědy Komárka, chčije a chčije. Přesto se rozhoduji do Kadaně vyrazit. Přetrvávající déšť mě ovšem připravil o fotografku. Dáša běžet nechtěla, ale uvolila se plnit tuto důležitou funkci za slušného počasí. Jenže počasí je vysloveně sprosté.

Ještě v Karlových Varech přemýšlím, zda by nebylo lepší se vrátit. K vytrvalému dešti se totiž přidal mokrý sníh. Ovšem ujet zbytečných čtyřicet kilometrů opravdu nehodlám a tak pokračuji směrem Kadaň. Příroda je nakonec milosrdná a když přijedu do Kadaně už nechčije, jen čůrá.

Před startem si oběhnu jeden okruh, přičemž zjišťuji, že to nebude žádná selanka. Dva kopce násobené dvěma okruhy nám dají nepochybně řádně zabrat. Na startovní čáře Vefis místopřísežně slibuje, že dneska nevyrazí rychle vpřed. Je po nemoci, tak to prý bude pomalejší.

Ještě natáhneme délku tratě pochodem na start asi o sto metrů a je odstartováno. Nevím, jak by to vypadalo, kdyby Vefis po nemoci nebyl a skutečně vyrazil rychle vpřed. :o) Celou první asi dvousetmetrovou rovinu se totiž drží přede mnou a já mám z toho tempa oči na vrch hlavy. Za zatáčkou zpomaluje a já se ovšem pokouším toto tempo udržet co nejdéle. Po chvilce dobíhám dvojici běžců. Snažím se jich držet, mám ale co dělat. Zdá se, že jednomu z nich šlápnu na paty. Jestli je to pravda, tak se touto cestou omlouvám, ale já jsem toho v tu chvíli opravdu moc neviděl. To víte, s očima na vrch hlavy... :o)

Celé první kolo se statečně držím v této trojici. Těsně před jeho koncem se ovšem trojice nemilosrdně rozpadne. Jeden z běžců zpomalí na tempo klusu a druhý se chytne soupeře, který se kolem nás přehnal odněkud zezadu. Já zůstávám uprostřed a ihned poznávám, jak silný je dnes vítr. Není to sice předpovídaná vichřice, ale jeho poryvy mě dokážou téměř zastavit. Jsem zvědavý za kolik budu mít prvních 2,5 kilometru. Připadám si jako bych běžel pod 4 minuty na kilák. Čas 10:24 mě docela zklamal. Je to sotva pod 4:10. Dál už to nezvládám. Jsem nucen zvolnit a nechat vrátit oči na své místo. :o)

Hned, po jejich návratu, se mi ten první kopec zdá nějaký strmější. :o) A v následujícím kopci umocněném protivětrem se podaří dalšímu běžci mě předběhnout. To zanechává na mé psychice nesmazatelné stopy a já ještě zpomaluji. Doslova se do toho kopce plížím. Koukám pod nohy, jestli se přese mne nežene nějaký hlemýžď. No nesmějte se! V tomhle větru by u země měl velkou výhodu. :o)

Sám bojuji s větrem až do cíle. Nějak mi pořád nejde do hlavy, proč ke konci okruhových závodů, fičí protivítr v celém okruhu. Kdyby mi to nějaký meteorolog dokázal vysvětli, byl bych mu moc vděčný. :o) V cíli jsem za 21:35. Pakliže bych se měl oznámkovat, dal bych si trojku. V plánu bylo dostat se pod 21 minut a nebýt toho větru, mohlo to snad i vyjít. Ale nemůžu se přece pořád vymlouvat na počasí. Bezručák - sníh, lesopark - vítr. Co bude dál? Kroupy? Vedro? Zemětřesení? Kobylky?

Trochu výsměchem přírody je nakonec roztrhání oblaků po doběhu až na polojasno. Dáme si tedy s Vefisem alespoň jedno výklusové kolečko. Při něm si popovídáme o tom, o čem se si tak běžci mohou povídat. O běhu, o maratónu, o plánovaných běžeckých akcích, o tréninku, o bolístkách... :o)

Když potom odjíždím domů, loučí se se mnou ohromná duha. Duha, která mne doprovází až do Ostrova, protože jedu na hranici mezi zmiňovaným polojasnem a (taktéž zmiňovaným) zataženem s deštěm. Než v Ostrově sjedu z hranice do té horší části. Prudké poryvy větru mi doslova berou volant z rukou a i přes tuhle strašnou slotu je kolem mne spousta řidičů, kteří mají potřebu se předvádět. Ale to by bylo na jiné povídání...

Ještě výsledky.
koyama

12 komentářů:

  1. Zase se tak nepodceňuj. Moc pěkný výsledek. Byl jsi 8 ve své kategorii a to je moc pěkné umístění. Co bych za to dal já v kopcovitém terénu zaběhnout za 21:35 pětku. To já měl při posledním závodě štěstí na počasí, ještě v 9:45 chcalo ale v 10:00 přestalo a celý den už nepršelo:-).

    OdpovědětVymazat
  2. Nutno poznamenat, že z devíti běžců. :o) Za tři jsem si dal hlavně ve srovnání s desítkou v Chomutově. Ve srovnání s ní se mi zdá, že jsem tentokrát zaběhl hůř. Jo a kopce. Oni prostě v reálu vypadají daleko hůř než na mapě. Když jsem doma kouknul do mapy vedl jeden přes tři vrstevnice s ekvidistancí 10m (a druhý přes 1,5 vrstevnice). Zase jsem ale na netu naměřil trať jako 5058m dlouhou. :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Když stíháš při závodě řešit i oči, jsi pořád v pohodě. Asi to nebylo úplně naplno:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Co já bych dal za takový výsledek.Pěkně jsi to popsal, vždyť jsem ti říkal že umíš velmi barvitě popsat své zážitky, jako bych to běžel znovu, až mě z toho píchá na plicích :-). Já jsem měl hold pech, že jsem byl po nemoci, mohlo to být tak o minutku lepší. Nejhorší z kopců této tratě byl ten poslední v okruhu, tam jsem to docela prožíval. Fotky ze závodů dávám právě teď na net.

    OdpovědětVymazat
  5. ->vl001: Udělal jsem si v sobě vnitřní revizi a zjistil jsem:a) První kolo jsem běžel naplno, proto ty oči navrch hlavy.b)Ve druhém kole jsem potřeboval dostat oči dolů (běžel jsem sám a potřeboval jsem tudíž vidět na trať), proto jsem byl \"nucen\" zvolnit. :o)

    OdpovědětVymazat
  6. ->vefis: No vidím na fotkách, že jsem se do kopců opravdu plížil. Kdybych běžel rychleji, mohla ze mě být trochu větší postavička. :o)

    OdpovědětVymazat
  7. Jedno kolik bylo běžců, je to 8. místo je a hotovo :-). Taky se ti zdá, že čím víc máš km v nohách tím je ten kopec prudší, mně vždy ? Já běžím v závodu vždy sám, proti větru a vždy je to do kopce :-D.

    OdpovědětVymazat
  8. ->Aldaman: K umístění-Tak díky. Ještě počkám až nepřijde pět běžců a budu na bedně. :o)A ano, čím víc se závod blíží ke svému závěru, tím větší vane protivítr, tím strmější jsou výběhy, z rovin se stávají kopce a seběhy se narovnávají do rovin. :o)

    OdpovědětVymazat
  9. No tak to chápu. To je od ostatních nezodpovědnost. Hele, řekni jim, ať ti příště tak neutíkají, že bez nich nemůžeš běžet na 105 procent, ale jen na 99 :-D

    OdpovědětVymazat
  10. vl001: vidíš to mě nenapadlo, příště to zkusím a napíši jestli se někdo chytl a zpomalil .-)

    OdpovědětVymazat
  11. To KoyamaMoje postavička je také hodně z dálky. Ještě, že měl fotograf hodně trpělivosti a času čekat až k němu doběhnu alespoň v cíli :-). Abych byl někdy na bedně já, tak bych musel běžet závod, kterého se budou účastnit 3 lidi a méně..... Jinak se mrkni na http://home.zcu.cz/~jcoufal1/

    OdpovědětVymazat
  12. vefis:\"Abych byl někdy na bedně já, tak bych musel běžet závod, kterého se budou účastnit 3 lidi a méně.....\"Taky se mi to už podařilo. V kategorii jsme byli dva, šlo o dvoukilometrový běh do vrchu a já dokonce zvítězil. Tenkrát se mi podařlo porazit kluka, kterého jsem nikdy předtím a ani nikdy potom neporazil.

    OdpovědětVymazat