úterý 1. dubna 2008

PůlPIM: Jak to šlo?

"Jak to šlo?" a "Za kolik?" To byly nejčastější otázky v cíli 10. Pražského půlmaratónu.
Naštěstí jsem na první otázku nebyl nucen odpovídat: "Šlo to." nebo spíše "Šel jsem." :o) Celé jsem to uběhl. To je pozitivum. Za kolik, jsem uvedl už v předchozím článku a zmínka je o tom i na konci tohoto.
Michal s Honzou dopředu vyzvedli čísla. Díky! Tričko, které dostávám spolu se startovním číslem vypadá designově opravdu dobře. (Jak se ale bude v šedočerné běhat na slunci si zatím nedokážu představit.) Zato taška, čím dál, tím více, připomíná pytel na odpadky. Do Prahy nás dopravil mikrobus zařízený AK Sokolov. Opět to bylo velice pohodlné, i když tentokrát nemůžu říct, že úplně bez stresu. Mikrobus nějak netáhnul (a spíše se táhnul). Navíc jsme objížděli dálnici na Prahu, a tak jsme ke stanici Dejvická dorazili až v 11.00 a na místo startu okolo 11.20. Za čtyřicet minut se připravit v takovém davu není pro mě zrovna jednoduché. U řeky, kde je zázemí, profukuje studený vítr víc než v metru. Šatny přecpané k prasknutí, pořád mi někdo šlape do tašky. Nevím, co si mám vzít na sebe. Slušně fičí, ale zase občas vykoukne mozol. Na předstartovní pohodě mi nepřidává ani potřeba záchodu a vědomí značných front u nich.
Nakonec ještě v 11.52 stojím ve frontě vedle běhajícího eurokomisaře Špidly. Už potřebuju jen na malou, velkou jsem si z nedostatku času prostě zakázal. 11.55 se deru do davu startujících. Slušné dodržení startovních koridorů mi dopomůže s číslem 777 k nevelké vzdálenosti od startovní brány. I když nedaleko ode mě stojí někdo dokonce se čtyřmístným číslem.
Ještě se vrátím ke startovnímu číslu. Doufal jsem, že by mi mohly tři sedmičky přinést v závodě štěstí. Vypotřeboval jsem ho ale už před závodem. Od chvíle, kdy jsem zaplatil startovné na půlPIM, mě pronásledovala jedna zdravotní komplikace za druhou. Nejprve mě opět rozbolelo levé koleno. Když jsem ho "spravil" úpravou tréninkových kilometrů, projevilo se u mě silné nachlazení. Pět dní jsem byl nucen bezvýsledně křičet: "Svobodu pro nosy!" Čtyři dny bez běhu a po čtyřech dnech nicnedělání se vrátily bolesti holení (neplést s bolestmi při holení :o). Ty jsem nakonec taky přeběhal, takže se zdálo, že je vše v naprostém pořádku. Ale ve čtvrtek jsem se probudil s tak neuvěřitelným klkem na rozhraní nosu a krku, že jsem skoro nemohl dýchat. Přes den to trochu přešlo, tak jsem si proběhl asi devět kilometrů, v kterých mě bolely holeně už od čtvrtého kilometru. K tomu všemu jsem se do pátečního rána probral s bolestivým kolenem. Prostě se všechno nakupilo na jeden den. Snažil jsem se to alespoň vykompenzovat tím, že jsem se nechal ostříhat. Každý gram dolů dobrý. :o) Do sobotního rána ale zaúřadovaly tři sedmičky. Soply odešly tak rychle, jak přišly. Holeně mě přestaly bolet a bolest kolene byla způsobena pravděpodobně nějakou "přehozenou" šlachou, která se do sobotního rána vrátila na své místo.
Takže můžu v poledne stát v ulici 17.listopadu. Poprvé s mp3 přehrávačem v závodě. Často tedy zmíním, "na co" jsem v tu danou chvíli běžel. Přestože kromě dechovky a Evy a Vaška si poslechnu prakticky vše, tak jsem více méně pravověrný tuctucák. :o) To jen abyste věděli, jaký playlist od mě můžete zhruba očekávat. :o)
Ve dvanáct tedy odstartovali ruku v ruce závod prezident a celkový vítěz Světového poháru v běhu na lyžích. Ne, že bych to viděl. Na to jsem byl od startovní brány zase moc daleko.
Začal jsem s nějakou Enyou na rozehřátí a hlavně nepřepálení začátku. Hned po seběhu z modrého koberce přišla devadesátistupňová zatáčka vpravo. Nic moc takhle na začátku. A už taky koukám, někdo si mi ustlal pod nohy a snaží se dostat z pod kopyt stád. Ještě, že nemáme tretry. Uhýbám trochu vlevo. Mohlo by to stačit. Nestačí. Další běžec zprava potřebuje taky vlevo, aby onomu nešťastníkovi nezpůsobil nechtěnou thajskou masáž zad. Drcne mi loktem do tricepsu, odletím kus vlevo, tam do mě drcne jiné běžecké tágo a já letím zpátky napravo. No hotová billiardová koule. Ještě teď mám na ruce modráka.
Na prvním kilometru jsem za 4:36 (zmáčknuto až pod bránou, ke které mi to trvalo 26 vteřin). To je dobré, když si uvědomím, že na Kosárkově nábřeží jsme museli skoro zastavit. Chci držet kilometry za 4:30 a kdyby to později šlo, trochu zrychlit. Druhý kilák mám za 4:33 a protože je po větru, skutečně mě Enya (v tomhle případě On My Way Home) dokáže zkrotit. Na třetím kilometru jsem už ale za 4:21, přeci jen je potřeba mírně zrychlit, i když tohle jsem zase trochu přehnal. Pak ovšem asi dvacet metrů přede mnou uvidím vodiče na 1:40 a trochu se zděsím. To běžím tak pomalu? Pak si to přepočítám, ale i s připočtením zmíněných 26 vteřin na startu je můj čas na 3.km 13:56, což je tempo na výsledný čas pod 1:38. Vodič tedy běží o něco rychleji. Uklidnil jsem se a navíc jsem vodiče někde před 4.km předběhl. Čtvrtý kilometr za 4:30, i Only If má slušný brzdící účinek.
Na 5.km mám připravenu rychlejší Bad Boy od Floorfilly. Spíše jen pro psychické nabuzení, zrychlovat budu až později. Ale ouha, na pětce jsem za 4:11. To je moc velké zrychlení, přesto stále držím tempo a když na 6.km za občerstvovačkou zjistím, že byl tenhle úsek za 4:58, ujišťuju se ve správnosti úsudku. Pětka byla postavena špatně. Průměr s těchto dvou kilometrů je 4:34,5/km (včetně občerstvení). Od šestého kilometru se navíc musíme prodírat proti větru. "Nežije a jenom prachy střádá..." Milion od Turba se mi v tom snaží pomoct, ale sedmý kilometr za 4:37 jasně naznačuje, že to bude fuška. S Paranoid od Black Sabbath přeběhnu do osmého kilometru - 4:33 a devátý přehlédnu. Na desátém se pomalu dotahuju na Petra Sz. (9.+ 10.km 9:00) Kličky a zatáčky okolo Stavovského divadla mi moc nesvědčí a navíc tady musíme pořád šlapat spoustě koček na hlavy. Do uší mi postupně pějí Turbo - Komu se nelení a Snap - Rhytm Is A Dancer. Kus za občerstvovačkou se na Petra dotáhnu. Proběhnu v jeho závěsu dvanáctý kilometr spolu s Ozzy Osbournem a později i s 2 Unlimited. (11. + 12.km 9:16) Na třináctém a kousku čtrnáctého šlapu společně s Divokými tanci Ruslany.
Kousek před čtrnáctým se mi zdá, že v protisměru kluše BuckTheBug. Je to možné? Čekal bych ho spíše na trati závodu. (Později jsem se dověděl, že běžel štafetu.) Nemám však čas nad tím moc hloubat. Musím překontrolovat, jestli mi z Nuseláku někdo nechce skočit na hlavu. Mé tempo ovšem na sebevraždu skoro začíná být. 4:40 třináctý a 4:39 čtrnáctý kilometr. A do uší Floorfilla - Le Delire. :o) Přestože mám 15.km skoro ve stejném tempu jako čtyři předchozí kilometry (4:41), Petr si něco šlehne a za chvíli je v trapu. V cíli mi potom osvětluje, co že si to vzal (Carbonex) a je překvapen, že jsem běžel s ním. Vůbec o mně prý nevěděl. Snažím se držet alespoň toto chabé tempo a na šestnáctém kilometru, kde jsem za 4:43 si taky zkouším šlehnout Carbonex. Žádné zrychlení ovšem nezaznamenávám, občerstvovačku si s vodou projdu a sedmnáctý kilometr k pivovaru mám za 4:48. Ať odbočím, kam odbočím, pořád mi vítr fučí do xichtu. Mezitím už se mi tempo pokoušeli zvednout opakovaně 2 Unlimited, Floorfilla, Karma a Enola Gay od Bad Boyz DJ Teamu. Leč marně. 18.km mám za 4:45.
Lidi se přese mne valí a já se pořád rozhlížím kolem sebe a "strachuji se", kdy mě bude předbíhat někdo známý. A za chvíli Hervis 2008 - Cílový finišje to tady. Blanka Jiráňová do toho šlape ještě s jednou dívčinou. Kde jsou ty časy, kdy jsem jí na běžeckých tratích triatlonů, které v našem kraji objížděla, s přehledem porážel. Snažím se holek na chvíli chytit, ale dnes to skutečně nepůjde. A to i přes povzbuzení Floorfillou a Scooterem s jeho Ramp. 19.km je za 4:43. Mírné zrychlení je skutečně vidět. :o) Zato na dvacátém kilometru tvrdnu totálně, ať se Mark 'Oh se svým Never Stop That Feeling snaží jak chce. Radši bych tyhle pocity vymazal. 4:55, myslím, hovoří za vše.
Doufal jsem, že na poslední skladbu adresáře nedojde. To by znamenalo čas pod 1:35. Žel, došlo na ni. Zaplať pámbů za to, jakou jsem si vybral. Kousek za dvacítkou mě totiž předbíhá Jarda Nový. Sice má zraněná záda, ale já bojuji klidně i s invalidy. :o) Napříč všemi skupinami. Držím se Jardy seč můžu, a pak to začne. Scooter - Jigga Jigga! Přeřadím na vyšší rychlostní stupeň, narvu to a letím až do cíle. Poslední kilometr za 4:17 a zbylých 97,5 metrů za 24 vteřin. No, narvu a letím nejsou asi ta správná slova. Je totiž smutnou pravdou, že při svém osobáku jsem v průběhu závodu běžel dost rychlejších kilometrů, než byl tento závěrečný.
Výsledný čas je 1:37:11 (real time). Po doběhu z něj mám neutrální pocit. Ani nadšení, ani rozladění. Chtěl jsem 1:35, ale v tomhle větru to asi opravdu nešlo. Možná jsem měl cíl trochu přehodnotit a nemusel jsem se okolo devatenáctky tolik trápit. Pokud jde o závodní běh s mp3kou, jeví se mi zhruba stejný, jako běh bez ní. V tréninku je to větší podpora. Po závodě si po dlouhých čtyřech letech troufám znovu na masáž. Když jsem si nechal naposledy masírovat nohy po maratónu, myslel jsem, že bolestí umřu. Dnes jsem si lehl a trochu křečovitě čekal, co se bude dít. Vedle mě, už Palestra končila s masírováním Vandy. No klobouk dolů, ta musela doslova letět. Ale vraťme se ke mně. Já byl křečovitý zbytečně. Tentokrát to bylo opravdu uvolňující a paní a pánovi z Palestry patří opravdu upřímné díky.
Tabulka mezičasů Hervis půlmaratónu 2008
Osobák na 1500m jsem v březnu nezaběhl a ani těch 1:35 se dnes nepovedlo. Ale jeden březnový cíl jsem si splnil. Překonal jsem svůj osobák v naběhaných měsíčních kilometrech výkonem 253,0km (doposavad 249,8km). Bohužel mě při nedělním osmi a půl kilometrovém pozávodním klusu výrazně rozbolelo koleno. Tak doufám, že se dá za pár dní do kupy. Snad toho po těch šťastných sedmičkách nechci už příliš.
koyama

16 komentářů:

  1. Vždyť ten čas pořád neřeš. Je dobrý, Praha je docela pomalá půlka. Prostě máš lepší osobák na půlku než já. Zkusím zaběhnout dobře Paříž, ať si toho víc vážíš :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Vždyť já ho vlastně neřeším. :o) Zaujímám k němu neutrální postoj. Jen to byl asi jediný naplánovaný jarní půlmaratón, kde se dalo něco zaběhnout (tím nemyslím nutně osobák, ale třeba 3.nejlepší čas, na což by stačilo 1:34:57). Pardubice poběžím (pakliže má chatrná tělesná schránka vydrží) jako předmaratónský rozklus 8 dní před maratónem a Plzeň týden po maratónu asi taky slušný čas nehodí. Prostě si tam pojedu pro medaile. :o)Tobě do Paříže přeju zhruba takovou první půlku, jakou jsem já běžel v Praze, a v druhé už si s tím poraď jak chceš. :D

    OdpovědětVymazat
  3. S takovým mixem v mp3 bych měl tempo v rozmezí 60s. :-)Vážně, myslíš, že Ti to nějak pomohlo? Občas jezdím po cyklostezce na kole a bruslaři nebo cyklisté jsou s walkmanem jsou tak trochu mimo...Namixuj na maraton něco na plynule se zvyšující tempo. Já si tam dát Enyu, tak místo běhu medituju.

    OdpovědětVymazat
  4. U tohohle mixu se tempo taky téměř plynule zvyšovalo. Přesto mám pocit, že v tréninku mi mp3 pomáhá víc. Jednu třicítku jsem běžel dokonce prvních padesát minut na Cimrmana. Asi na mě musel být zajímavý pohled, když jsem se jen tak (jakoby bez důvodu) při běhu smál.

    OdpovědětVymazat
  5. Jára da C. při běhu, Ty si z toho vážně děláš srandu.Když už vyběhnu, tak se hlavně snažím poslouchat signály mého stárnoucího aparátu, ev. vnímat okolní přírodu. Járu si vezmu v momentě (doufám, že tak za 20 let) potřeby absolutní izolace od varování mého skeletu.

    OdpovědětVymazat
  6. Není nadto se pořádně rozklusat a smíchem pořádně rozdýchat. :o) Prostě padesát minut uběhlo jako nic a na zbylé dvě hodiny běhu už jsem se pak soustředil. Mě totiž občas přestává běh bavit zhruba po hodině a půl. Tedy v tréninku.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj,doběhl jsem s RT 1:37:58, takže jsem Ti celou dobu asi dýchal na záda, aniž jsem o tom věděl. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ještě, že jsi o tom nevěděl. Třeba bys mě pak chtěl porazit. :o)Opravdu musím říct Tudy, že Tvůj \"skalp\" mě těší. Ještě v Brodcích jsi mě spláchnul o více jak tři minuty. Ale Ty mi to určitě brzo někde vrátíš.

    OdpovědětVymazat
  9. Od Brodců jsem běhal jen minimálně, byl to můj poslední závod před 1/2 maratonem - rozjel se mi zánět chodidla. Mno ale už zase pomalu sbírám formu. Jedeš na Bezručák do Chomutova?

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to jsi mi trochu zkazil radost. S Bezručákem uvidím, jak na tom bude moje koleno. V případě, že dobře, budu muset ještě přihlédnout k tomu, jak dopadnu po hodinovce v Sokolově, která je den před ním. Abych to shrnul: v předběžném plánu Bezručák je. :o)

    OdpovědětVymazat
  11. Náhodou pěkný čas. Gratulace. Já svůjdruhý 1/2maraton za silného větru doběhl asi 4 min za osobákem :-). Já neběhám se sluchátkama vůbec, vadí mi neslyšet okolí :-). Hmm slušná porce km za měsíc, nepsal jsi náhodou, že tvé tělo není schopno takou porci km za měsíc vydržet a vidíš vydržel jsi :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Loňský půlPIM byl taky za silného větru, naběháno bylo míň a dal jsem ho za 1:34:58. Tak jsem letos doufal v trochu lepší výsledek. Ale to už teď neřeším. Spíš mě teď trápí to levé koleno. V neděli mě rozbolelo při běhu, takže nevím, jestli mě tělo vydrželo. :o) :o(

    OdpovědětVymazat
  13. Gratulace.v mp3 to byla pěkná směska. myslím ale, že s cimrmanem v závodě by jsi byl rychlejší.

    OdpovědětVymazat
  14. S Cimrmanem je rychlost zaručená. :o) Jen se nesmí poslouchat Dobytí Severního pólu... To driftování je přeci jen trochu pomalé. :o)

    OdpovědětVymazat
  15. Ani jsem si tě nestihl všimnout. :) Ale rozhodně jsem nechtěl nikoho děsit. I když možná jsem děsil ty, které jsem pak na konci předbíhal. Když jsem zdravil Katku (2:15), ozvalo se z davu: \"Ten si to snad dává podruhý!\" :P

    OdpovědětVymazat
  16. Než jsem si uvědomil, že mě vždy předbíhají štafetoví běžci, taky jsem byl vyděšený z náhlé (skoro totální) ztráty tempa. :o)

    OdpovědětVymazat