Závod: Jak na to jdeme my

Takový malý komentovaný seznam toho, co vše děláme při pořádání Královské pětimíle. Možná někomu pomůže a možná někdo pomůže nám, když doporučí, co se ještě dá udělat, aby byla organizace snadnější či kvalitnější. Prostě poraďte, pokud znáte, nějaké fígle. :o)

Před prvním ročníkem:
Bod č.1 Proč chceme závod pořádat?
Pro motivaci pokračovat v započaté práci, až přijdou první problémy a nezdary (a nebojte se, že by nepřišli :o), je opravdu důležité znát na tuto otázku odpověď. My měli k uspořádání běžeckého závodu tři důvody. Za prvé jsme chtěli další závod na Sokolovsku, protože se nám zdálo, že je jich tu nedostatek. Chtěli jsme také zpropagovat novou cyklostezku, po které se nám dobře běhá. A nakonec tu byl jeden maličko sobecký důvod. Když jsme párkrát nadhodili kritiku na nedostatek nějakého závodu, byli jsme odraženi větou: "Nejdřív si zkus něco pořádat, a pak kritizuj!" Když to tedy jinak nejde...
Bod č.2 Výběr trasy a její délka.
Výběr trasy byl jednoduchý. Chtěli jsme propagovat cyklostezku, tudíž nepoběžíme po silničním obchvatu. S délkou už to bylo složitější. Běžci celkem rádi běhají desítku. Časy na desítku si mezi sebou porovnávají a desítek se v Karlovarském kraji moc neběhá. Na druhou stranu je na takového obyčejného příchozího, který sotva začal běhat (a i takové lidi jsme chtěli na závod přilákat), deset kilometrů možná příliš. Navíc pátý kilometr cyklostezky z Poříčí do Lokte, kde by při desítce byla otočka, bývá na jaře často pod vodou, vinou vzedmutí hladiny řeky Ohře. Výsledným kompromisem tedy byla délka okolo osmi kilometrů.
Bod č.3 Termín.
Pokud chce mít organizátor na startu jen trochu početnější pole, je zapotřebí vyhnout se termínové kolizi s jinými závody v dosahu, ale také se závody, které tak snadno dostupné nejsou, ale mají určitý věhlas. Protože jsme chtěli hned první ročník našeho běhu zařadit do Ligy běžců regionu Karlovy Vary a Sokolov, bylo nutné vybrat termín, který nebude kolidovat s žádným běhů zařazeným do této dlouhodobé soutěže. Na výběr jsme měli zimu a časné jaro, anebo vrcholné léto. Vybrali jsme si časné jaro a ještě se pokusili využít jednoho závodu s určitým věhlasem. Konkrétně pražského půlmaratónu. Závod jsme zařadili jen týden před půlmaratón, jako poslední prověrku aktuální formy.
Bod č.4 Název.
Nejsem si úplně jistý, jestli je název důležitý. Vím, že novináři mají raději kratší názvy závodů. Třeba název jednoho z Dobrošovských běžeckých potěšeníček "S radostí, kapkou potu, s úsměvem k Žábě a kolem Jiráskovy chaty" se mně osobně zdá velice zdařilý. Přesto chápu novináře, že z něj nadšení být nemusí, protože jen dvojí zmínka úplného názvu vede k zaplnění místa, které je vyčleněno celému článku. :o) Takž to chtělo vymyslet alespoň trochu zajímavý název, který bude zároveň vystihovat podstatu závodu a nebude příliš dlouhý. Naštěstí běžci si neustále okysličují mozek, a tak se i v našem klubu našel jeden Petr, který dostal nápad, na němž jsme se všichni shodli. Natáhli jsme osmikilometrovou trať ještě o 45 metrů a vznikla Královská pětimíle.
Před každým ročníkem:
Bod č.1 Žádost o povolení akce.
Jelikož stejnou obec žádáme o dotaci na závod, je žádost o povolení jen jakousi formalitou, bez které my (nebo alespoň naše svědomí) bychom se ovšem neobešli. Nutné je žádosti (o povolení akce i o dotaci) podat dostatečně dopředu. Zastupitelstvo se schází cca 1x za 2 měsíce a jen kvůli naším modrým (případně zeleným :o) očím zvláštní zasedání svolávat nebudou.
Bod č.2 Dotace, sponzoři.
Královské Poříčí náš běžecký závod od začátku podporuje. V prvním ročníku jsme z příspěvku obce pořídili startovní čísla z netkané textilie. (Já totiž zrovna nemiluju klasická hadrová čísla s tkanicemi.) K tomu spínací špendlíky, nějaké propriety na značení trati, drobné ceny pro vítěze, nějaké do tomboly a diplomy pro všechny. Plus nějakou tu sušenku a čaj po doběhu. V dalších letech pak už zbývalo vždy o něco více na ceny pro vítěze a do tomboly. Na letošní ročník (vzhledem k tomu, že je pátý) jsme plánovali oslovit nějaké další sponzory. Bohužel jsme nějak nedokázali na tuto činnost najít dostatek času.
Bod č.3 Propagace.
S propagací jsme to letos měli jednodušší. Znovu se ukázalo, jak dobře běh okysličuje mozek. Honza u světového poháru v běhu na lyžích vymyslel model Sokolovského běžeckého víkendu i se štafetami a do něj náš závod zařadil. Tím vším nám propagaci dost zjednodušil. Dříve jsme novináře obesílali sami, tentokrát jsme vlastně přišli k hotovému. Pár propagačních akcí jsme sice také provedli, ale byla to jen malá část toho, co jsme museli zvládnout v předchozích ročnících.
Bod č.4 Nákup potřebného.
Nakoupit je toho potřeba spousta. Na začátku jsme, jak jsem už psal, koupili startovní čísla. Ze stovky, kterou jsme objednali, nám zmizelo zatím jen jedno. Ovšem sichrhajsky mizí rok co rok. Ty je tedy zapotřebí dokupovat. Drobnost, ale dost důležitá. Nakoupit se musí nějaké věci na značení trati. Také barevné čtvrtky k vytištění diplomů pro dokončivší, prostě spousta drobností. Absolutním vítězům poháry, ceny (většinou také poháry) pro zvláštní kategorie, o kterých jsem psal v pozvánce a potom věcné ceny pro první v kategoriích a do tomboly. Většinou nakupujeme ve Vitalandu. Je to zhruba to, co bychom si představovali, že má sportovec na běžeckém závodě dostat, aby to mohl upotřebit. Když už si tedy máme možnost vybírat. Zvažovali jsme i nákup nějakých běžeckých ponožek či jiných drobností, ale těžko se trefuje vítězům do velikosti. Ponožky by šli umístit do tomboly, ale upřímně, rozhodně vypadá líp, postavit na stůl litrovou flašku ionťáku, než položit dvoje fusekle.
Bod č.5 Značení trati.
Kilometry máme naměřené z prvního ročníku. Jen na kole. Certifikát stvrzující přesnost trati nevlastníme. Jelikož mě však kolo na tachometru o nějaký ten metr okrádá, trať rozhodně nebude kratší než avizovaných 8.045m. Značení provádíme vždy v den závodu. I tak nám v druhém ročníku nějaký vtipálek kousek trati přeznačil a jeden z běžců zbloudil. Ráno se nechám dovézt (někdy ve dvojici) do Starého Sedla zhruba na třetí kilometr trati. Odtud doběhnu na otočku a zpátky intervalovým rozklusem značím trať. Tu fábor z krepového papíru uváži, tu šipku sádrou vysypu, samozřejmě na každém kilometru číslici na strom přišpendlím a na zem sádrou vykreslím. Pakliže prší nebo nebe deštěm hrozí, kilometrovníky schovám do eurodesek. A takto se postupně dostanu až ke startu.
Bod č.6 Zdánlivé drobnosti.
V týdnu před je zapotřebí udělat ještě spoustu (nejen) drobností. Musí se vytisknout diplomy na barevné čtvrtky a ty pak rozstříhat na formát A5. Seřadit a označit ceny pro vítěze i do tomboly. Vytisknout kilometrovníky, šipky navádějící k prezentaci, prezenční a startovní listiny. Připravit propisky, stopky. Orazítkovat příjmové doklady, aby se to nemuselo dělat na místě. Zajistit sál v Královském hostinci. Tedy to zajištění se musí udělat taky tak dva měsíce dopředu. V týdnu před pak jen doladit konkrétní požadavky. Zajistit klíče od vodáckého zázemí, kde bude prezentace a toalety. Zajistit klíč od závory na začátku cyklostezky, aby se z krosu nestal stýpl. Sehnat pomocníky. Většinou chtějí členové klubu závod běžet (mají to zdarma :o), a tak je potřeba zajistit někoho z příbuzenstva.
V den D:
Bod č.1 Prezentace:
Když dokončím svůj pětikilometrový rozklus po trase závodu, nakreslím ještě startovní a cílovou čáru. Mezitím Dáša zajistí na určitou hodinu čaj v hostinci, sveze nějakou (každý rok jinou) část příbuzenstva a může započít prezentace. Luxus vodáckého tábořiště máme až poslední dva roky, první tři ročníky jsme prezentaci zvládali v přistaveném automobilu. To se jen vystavily krabice s kartičkami, na které si účastníci vypsali nacionále. Když nemáte možnost rozložit si někde prezenční listiny, je potřeba běžce nějak zaměstnat. :o)
Bod č.2 Samotný závod.
V průběhu pěti ročníků mi byly postupně přiděleny role běžce, fotografa, běžce, časomíry a opět běžce. Role běžce a fotografa myslím nijak osvětlovat nemusím. Pokud jde o časomíru, většinou na ní vystačí dvě osoby. Jedna zaznamenává do předem připravené tabulky čísla závodníků, jak doběhnou za sebou a druhá časy v jakých závodníci doběhli. Třetí osoba jim pak může uvedené diktovat. Rezervní stopky běží pro jistotu v kapse (nebo kdekoliv jinde). Dobrá je v cíli ještě čtvrtá osoba, doufám, že to nebude znít příliš hanlivě, jakási pomocná síla. Ta odebírá běžcům startovní čísla, aby nám s nimi neutekli až domů.
Bod č.3 Vyhlášení.
Všichni, včetně organizátorů, se následně přesunou do Královského hostince. Tam nastane horečné počítání pořadí. Absolutního, v kategoriích i speciálních kategorií. Zde naštěstí můžeme zvýšit kapacitu naší sítě připojením dalších datových jednotek, tzv. mozků. Je pravda, že majitelé těchto přenosných jednotek, právě doběhnuvší běžci, mají dost často tyto jednotky výrazně odkrveny, čímž je jejich kapacita mírně zmenšena. Přesto platí, že víc hlav víc ví. Navíc se majitelé jednotek dají využít také jako poloautomatizované vyplňovače diplomů. :o) Mezitím jsou běžci nuceni bavit se po svém. Doprovodný program se zatím zajišťovat nechystáme. Následně proběhne vyhlášení (nejen) vítězů. Po vyhlašovaní přijde na řadu tombola. V poslední době pořádána tak, že si běžci postupně chodí ke stolu s cenami, kde si vybírají, co se jim nejvíce zamlouvá. Výrazně to tombolu zjednoduší oproti osobnímu předávání cen.
Bod č.4 Po skončení.

Všechno se musí uklidit, pozavírat a pozamykat a klíče vrátit. Ještě týž den, nejpozději druhý den musím znovu proběhnout cyklostezku, abych posbíral fábory a kilometrovníky. Potom mě čeká ještě práce doma s výsledky, které musím rozeslat na x emailových adres a pověsit na x webů. Potom ještě sepsat a odeslat články do novin a provést vyúčtování. Když jsou pak běžci alespoň trochu se závodem spokojeni, nastupuje pocit úlevy a dobře odvedené práce.

koyama