úterý 10. června 2008

Rendez vous s Krušnými kopečky: Loučná 956

Myslím, že už jsem se tu několikrát :o) zmínil o mé touze běžet letos MS v běhu do vrchu. Tedy to veteránské.
Je tudíž zapotřebí lámat mou nechuť běhat do kopců pečlivě a cílevědomě dál. Po Bóžovce tedy přidám na délce (8,2 km) i na převýšení (656 m) a zkusím zdolat jednu ze skorotisícovek Krušných hor. Dášu vyložím na tréninkovou jednotku v Jirkově a sám pokračuji do Lomu nedaleko Litvínova. Ještě slíbím, že (nejen) na Dáši doběh už budu zpátky a jedu.
Loučná logoV Lomu jsem skoro první. Dostávám číslo 6. Malé obci na soutěži nejspíš hodně záleží, protože snaha uspořádat opravdu důstojné a prestižní závody je veliká. Původně mám v plánu vyběhnout nahoru, párkrát odfouknout a zase sklusat dolů. Když si ale v časovém harmonogramu přečtu, že mezi 11.45 a 12.45 bude autobus pro účastníky ke svozu dolů, posílám si nahoru pár věcí na převlečení a počítám s odvozem.
Start je v 11 hodin. Startujeme spolu s cyklisty, kteří nás ze začátku chvíli brzdí. Ale opravdu jen chvíli. Brzy nám mizí sedm bajkerů z dohledu. (Za malou účastí bajkerů stojí nejspíš ve stejný den pořádaný Mostecký maratón. Navíc i Jirkovského crossmaratonu se zúčastnila řada cyklistů.) Úvodní kilometry vedou táhlým stoupáním po silnici až nakonec obce. Tam zatáčíme za levou rukou. Silnice se na chvílí narovnává. Probíháme kol domu, tedy kol Koldomu. Nemám ale čas si ho prohlížet, odbočujeme do terénu. Už od startu se zuby nehty držím asi šestičlenné skupinky běžců. V náběhu do terénu však číhá zrada. Čeká tu občerstvení. :o) Mám pocit, že bych do sebe hlt nějaké tekutiny měl dostat (hlavně, že jsem neměl čas si prohlédnout Koldům), a tak se zastavuji a hltám. Stojím při tom na místě, abych mohl položit kelímek zpátky na stoleček. Přece nezaneřádím kelímkem naše lesy. Mezitím mi samozřejmě celá skupinka vrchařů utíká.
Znovu se rozebíhám, i když se mi do toho moc nechce. Přitom tohle stoupání není zdaleka ještě fatální. Míjím značku 5km. Rychle pochopím, že v čase 15:33 za sebou nemohu mít pět kilometrů a brzy mi dojde i fakt, že mi tedy pět kilometrů zbývá k vrcholu Loučné. Jak stoupání před třetím kilometrem osudové nebylo, stoupání kilometru čtvrtého zaručeně je. Alespoň pro můj běh. Ten stále více připomíná klopýtání na místě a přestože šestičlenný hádek přede mnou jde, vzdaluje se mi. Přecházím tedy také do chůze a mé rozhodnutí Loučnou vyběhnout bere za své. Za chvíli se na chvíli rozebíhám. Je to jen pár desítek metrů, pak mě strmost kopce donutí znovu přejít do chůze. Rození vrchaři se mi vzdalují i chůzí, ale dva mladí, kteří si to sem evidentně přišli zkusit podobně jako já se propadají ke mně. Loučná profilČtvrtý kilometr (tedy ten od 3,2km do 4,2km) mám za neuvěřitelných 9:52. To není zlý čásek na kilásek. Škoda, že jsem z něj běžel jen 300 metrů. :o)
Na pátém kilometru se docela rozebíhám. Zvlášť, když se objevují i klesající pasáže. Já ale nechci klesat! Vždyť to znamená další stoupání navíc. Nicméně na tomhle kilometru doháním jednoho veterána (kterým se podle výsledků zdá být Ivo Řezáč), jednu slečnu a dalšího juniora.
Šestý kilometr (za 6:55) už víceméně stále stoupá, ale dá se udržet pohyb alespoň vzdáleně příbuzný s během. Totéž lze říci i o kilometru sedmém, který jsem uběhl za 7:08. Nebýt toho stoupání, bylo by to příjemné proběhnutí překrásnou krušnohorskou přírodou. :o)
A už je tu finálový kilometr. Stále ještě běžím nebo se alespoň snažím, aby to tak vypadalo. Dobíhám dalšího veterána. Chvíli mi sekunduje, ale po pár stovkách metrů nestačí. Škoda, možná by mě přinutil vymáčknout ze sebe víc. Těsně před značkou pěti set metrů do cíle je další občerstvení. Já ale nezastavuji. Kvůli několika minutám, už nemá cenu pít. Ještě pár stoupavých kliček lesem a vybíhám na otevřené prostranství. Tady se mi do cesty postaví kamenitá cesta, nápadně se svou délkou a strmostí podobající dojezdovému svahu pod skokanským můstkem. Nějakých pár desítek metrů přede mnou se snaží vytlačit svůj dopravní prostředek na vrchol poslední z bajkerů. Tahle scenérie mě zbaví veškeré chuti běžet. Toho využívá mnou již jednou předběhnutý junior a kamzičími skoky z kamene na kámen se mi vzdaluje a předbíhá i chudáka bajkera. Zapojuji chůzi s rukama zapřenýma do stehen. Po chvilce to vypadá, že se strmost kopce zmenšuje a blíží se vrchol. To potvrzuje také kdosi z doběhnuvších povzbuzením: "Rozběhni to, už je to kousek!" Tak jo. Kousek ještě běžet můžu. Rozebíhám to, neuvěřitelnou rychlostí se přibližuji bajkerovi. Ten ovšem už nasedá na svůj stroj. Tak toho nezvládnu. Jenže zařazený ultralehký převod způsobí, že bajker i přes všechnu svou snahu stojí skoro na místě. Setrvačností svého závěrečného finiše se proženu kolem a dobíhám tři vteřiny před chudákem bajkerem. A to tentokrát neměl na startu ani žádný handicap. Když jsem studoval výsledky předchozích let, spočetl jsem si pro sebe čas okolo jedné hodiny. 53:51 je pro mne tedy příjemným překvapením.
Nutno ještě dodat, že z Loučné je bezvadný výhled. Pohled z LoučnéO to krásnější, že jsem se sem dostal vlastní silou. Sbíhám na občerstvovačku pod vrcholem, kde se dovídám, že autobus jede až ve 12.45. Je dvanáct, nechávám tedy batůžek s věcmi na převlečení v dodávce, která je přivezla nahoru. Za chvíli pojede nazpět ke startu na náměstí Míru. Já sám pak běžím stejnou trasou dolů. Když na náměstí asi za tři čtvrtě hodiny dorazím, dodávka nikde. Prý čeká na posledního běžce. Já mám ovšem od rozedřených bradavek krvavé funkční tričko z loňského půlpimu, takže jej namáčím do studené vody a jsem nucen asi hodinu předvádět svou postavu kulturisty-teoretika. Jediné mé věci jsou zatím stále na Loučné v dodávce. I proto odjíždím z Lomu až po čtrnácté hodině. Což byla asi jediná drobná skvrnka na jinak velmi pěkném, i když náročném závodě. Tímto se omlouvám všem, kterým jsem slíbil, že budu v Jirkově sledovat jejich doběh. Zcela jistě to byly strhující finiše.
Výsledky Loučné 956.
koyama

15 komentářů:

  1. Jsi dobrej :-)) gratuluju. A ten výhled...zrovna včera jsem si říkala, že kopce-vrchy néé, to jsem se snažila s cyklobatůžkem+flaškou vody (zátěž) běhat víckrát ten můj kopeček.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky mapo. V tréninku se mi ty kopečky zdají taky skoro neskousnutelný. Se závodním adrenalinem je to malinko jednodušší. Ostatně co si říkala na závěr k náměstí v Mělníce?

    OdpovědětVymazat
  3. to koyama-říkáš \"těžce na cvičišti, lehce na bojišti\" :-))Mělník-to nebylo tak hrozný, i jsem se pokoušela o běh celou dobu. Ale Slamník ?? :-(( I když s částečným výběhem Sněžky s 9-ti kg batohem mám zkušenost-20 minut x turistům a s turisty po té staré kamenité cestě.

    OdpovědětVymazat
  4. No já měl na mysli ten Mělník hlavně proto, že už máš pod kopcem přeci jen nějaký ten kilometr v nohách. I když osobně jsem ten kopec ani neviděl. Ale když mi Dáša řekne: \"Je tam celkem slušný stoupání.\", mám zkušenost, že já bych ho ohodnotil - krpál jako kráva (sorry, jinak to napsat nejde).A ty zkušenosti ze Sněžky bys mohla uplatnit tady: http://www.horskyspolek.cz...07.pdf Stačí jen zhruba zdvojnásobit zátěž. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. to koyama-k dvojnásobné zátěži-radši zatím zůstanu u tahání nákupů :-@Mělník-když víš, že kopec čeká na konci, tak s tím počítáš a není to tak hrozný a hlavně víš, že pak už jen kousek a je to TAM...

    OdpovědětVymazat
  6. Kulturista-teoretik :)) Ááá, kolega.. Já kdybych chtěl jít na desetiboj, musel bych zhusta zařadit deskové hry. S tebou to myslím tak hrozné nebude..

    OdpovědětVymazat
  7. To Koyama:Krásný závod. Krásný výhled. Škoda, že jsi to nestihl do našeho doběhu v Jirkově. No není všem dnům konec, někde se zase potkáme. Mějte se....

    OdpovědětVymazat
  8. no chlape, kde jsi byl, já jsem se hnal jak blázen, měl jsem pocit, že Dáša mi nadělila tak 30 min, tak jsem nechtěl být pozadu a navíc jsem si říkal, nenechám Koyamu tak dlouho čekat na finišerské fotky a ty nikde... :-)))

    OdpovědětVymazat
  9. ->Machy: Na desetiboj může jít každý (když můžu já :o). Někde mezi dvěma a třemi tisíci se to dá uplácat. :o)

    OdpovědětVymazat
  10. ->vefis: Můžeme se domluvit, že se podívám, jak v Kladně dobíháš pod čtyři hodiny. ;o)

    OdpovědětVymazat
  11. ->3COP: No nechtěli mě pustit, že prý tak dobrý závodník musí počkat na vyhlášení. :o) Ale člověče je možný, že jsem Tě cestou na Loučnou viděl, jak jsi mi přeběhl přes cestu? Každopádně se v lese mihlo červené tričko behej.com. Já nejdřív myslel, že jsou to halucinace s nedostatku kyslíku (to víš, vysoká nadmořská výška :o), ale když jsem tak četl na Tvém blogu něco o bloudění.... :o)

    OdpovědětVymazat
  12. ad [9] - No dovedu si představit, že tam budu něčím vrhat, ale jak děláš tyčku, trénuješ na to?

    OdpovědětVymazat
  13. ->Machy: Vlastně nijak zvlášť. Že bude první desetiboj jsem se dověděl, asi hodinu a půl před začátkem. Před tyčkou nám kamarád a jeden z pořadatelů ukázal, jak se drží tyč a jak asi by se mělo o tyči skákat. Zpočátku to bylo dost tristní. Přes výšky, které mi bez tyče nedělají problém přeskočit nůžkama (110cm), jsem se nějak přeštrachával na třetí pokusy. A pak to najednou nějak začalo jít (no alespoň trochu :o) a skočil jsem 243. Doma jsem se pak dověděl, že to prý mám v genech. Můj děd byl snad krajský přeborník (či co?) a osobák měl 330, a to ještě v době kdy se skákalo do pilin. No, mám co dělat! :o)

    OdpovědětVymazat
  14. ad [13] Tak už teď se těším na tvoje výsledky, jistě o tom napíšeš poutavou reportáž. Oba moji dědové byli zemědělci, takže já mám v genech akorát tak vidle nebo hrable a na ty žádná disciplína není :)

    OdpovědětVymazat
  15. To KoyamaOk beru, jestli to vyjde, natrénuji Maraton Kladno pod 4 hodiny.

    OdpovědětVymazat