Rok se z rokem sešel (je 22.6.) a my se po druhé účastníme závodu, který byl jedním z prvních, o němž jsme loni referovali rozsáhlejší statí - Running Day Loket.
Medaile jsou tentokráte pro prvních sto zaregistrovaných, takže jsme pro jistotu dorazili hodně časně, aby se na nás dostalo. Zbyl ještě dostatek času na krátkou obhlídku Lokte a návrat nazpět do Sokolova, neb jsem doma zapomněl běžecké elasťáky. Jirka K. (a možná nejen on) se teď určitě směje.
Hlavní závod byl odstartován deset minut před dvanáctou. Už před startem se do loketských ulic opíralo horké slunce a většina běžců se snažila využít každého kousku stínu, který byl k dispozici. No bude to pěkná grilovačka. Přestože loni hlavní pořadatel Olda D. sliboval, že start bude ekologickou píšťalkou, stáli tam letos ti v zeleném s flintama zase. :o) Ale teď vážně: Je to určitě zpestření a tentokráte vál nějaký příznivější vítr nebo jsem stál dostatečně daleko či si ostrostřelci pořídili kvalitnější střelný prach. Chci prostě říct, že tentokráte jsem nic necítil. Jen je důležité vyndat ihned po startu prsty z uší. Jinak se totiž strašně špatně běží. :o)
Letos je trať trošičku pozměněná. Poběží se dva stejné okruhy s cílem na náměstí. Loňská trať byla jednodušší a dá se říct, že i se zajímavějším doběhem v amfiteátru pod hradem. Je mi ale jasné, že pořadatel musí mít se startem a doběhem na jiném místě moře práce navíc. Nehledě na to, že dostat se do amfiteátru těsně po koncertu Jethro Tull asi taky nebude zrovna jednoduché.
Start je tedy opět z náměstí a mostem přes řeku Ohři přebíháme k autobusovému nádraží. První dva kilometry se běží z kopce
a také jediné ve stínu. Výrazně jsem přepálil, což jsem ovšem učinil úmyslně. Chci si totiž vyzkoušet, jestli mám na to ve středu ohrozit svůj osobák na trati 5000 m. V dohledu mám Jindru Mikeše a kousek před sebou otce a syna Ficenecovi. Snažím se držet tempo lehce pod čtyři na kilometr. To se mi celkem daří, ale jen ty dva kilometry z kopce (3:55 a 3:54). Když se trať narovná a vběhneme mezi domy do clony žhavého vzduchu, kde se ani lísteček nepohne, rázem se ocitám na nelichotivých 4:30/km. Může se zdát, že jsem pěkně spadnul s tempem, ale já všem utíkám. Jen Jindra se mi pomalu vzdaluje. Navíc s tempem jsem pořádně spadnul teprve na čtvrtém kilometru. Přispělo k tomu hlavně stoupání od Ohře na náměstí, ovšem tempo 4:55/km je i tak na pováženou. Takhle ten osobák na pětku nezaběhnu.
a také jediné ve stínu. Výrazně jsem přepálil, což jsem ovšem učinil úmyslně. Chci si totiž vyzkoušet, jestli mám na to ve středu ohrozit svůj osobák na trati 5000 m. V dohledu mám Jindru Mikeše a kousek před sebou otce a syna Ficenecovi. Snažím se držet tempo lehce pod čtyři na kilometr. To se mi celkem daří, ale jen ty dva kilometry z kopce (3:55 a 3:54). Když se trať narovná a vběhneme mezi domy do clony žhavého vzduchu, kde se ani lísteček nepohne, rázem se ocitám na nelichotivých 4:30/km. Může se zdát, že jsem pěkně spadnul s tempem, ale já všem utíkám. Jen Jindra se mi pomalu vzdaluje. Navíc s tempem jsem pořádně spadnul teprve na čtvrtém kilometru. Přispělo k tomu hlavně stoupání od Ohře na náměstí, ovšem tempo 4:55/km je i tak na pováženou. Takhle ten osobák na pětku nezaběhnu.
Do druhého kola vbíhám téměř osamocen. Kus za mnou Manfred s Milanem Procházkou, kus přede mnou Jindra. Hodně jsem vytuhnul. První skopcový kilometr druhého kola běžím za mizerných 4:26. Měřím si ztrátu na Jindru. Je asi minutu. Ve druhém kilometru zkusím ještě zabrat . Dávám ho za 4:13, ale je to jen labutí píseň. Zcela osamocen nemám žádnou motivaci. Další kilák je za 4:37. Vedro je doslova nesnesitelné. Na Kozí stezce pod hradem chvíli dumám, jestli nemám zahučet do Ohře mezi vodáky. Pak si to ale rozmyslím (ještě by po mě třeba chtěli, abych pádloval :o) a raději pořádně zaberu, abych byl co nejdříve v cíli. Do kopce si to pořádně dávám, ale u Goetha mi z ničeho nic skočí do cesty neomalená turistka s krosnou, takže se srazíme. Rychle se oklepu a běžím dál. Za sebou ovšem slyším: "Čum, vole!" Má štěstí, že běžím závod. Jinak bych se vrátil a to, co bych jí od zbytků plic řek', by si za rámeček nedala. :o)
Za chvíli už jsem ale na náměstí a v cíli za 35:45 (poslední kilák 4:47). Ztráta na Jindru je nakonec jen 40 vteřin, takže jsem opravdu přidal (anebo Jindra vytvrd' víc než já). 
Dáša dobíhá osm a půl minuty za mnou. Výrazně lepší výsledek než minulý týden v Jáchymově. Některým se přiblížila a jiným utekla.
Dáša dobíhá osm a půl minuty za mnou. Výrazně lepší výsledek než minulý týden v Jáchymově. Některým se přiblížila a jiným utekla.
Runnig Day je pěkný závod. On Loket a jeho okolí jsou pro běhání jako stvořené. Olda s jeho týmem už mají něco závodů za sebou, a tak to prostě umí. Dvakrát škoda pro ty, kteří si letos do Lokte nepřijeli zaběhat. Možná je odradilo horké počasí, ale fakt o dost přišli. A tenhle závod by si více účastníků zasloužil. Na závěr proběhlo ještě vyhlášení před radnicí. Dáše tentokráte utekla obě vyhlašovaná umístění o jednu příčku. V kategorii nad 35 let skončila čtvrtá a v ženách absolutně (kde se vyhlašovalo pět žen) byla šestá. V tom ale slyší své jméno na pátém místě absolutního pořadí žen. Ráda by byla vyhlášená, ale to by musela víc makat nebo by pořadatel musel změnit počet vyhlašovaných na šest. Ozve se tedy, nicméně podotkne, že cenu fair play neodmítne. :o) A co byste řekli? On jí Olda skutečně z rukávu, tedy z přepravky vytáhl. Kšiltovku dolů před tou pohotovostí. A já jsem zase o něco moudřejší. I pokud jde o cenu fair play tedy platí ono okřídlené: "Líná huba, holé neštěstí." :o)
koyama
Žádné komentáře:
Okomentovat