Byla středa 25.6. Plánoval jsem pokus o osobák na pět kilometrů. A dokázat jsem to měl na Běhu olympijského dne ve Stříbře.
Do Stříbra jsme přijeli dřív a udělali jsme si po něm půldenní procházku. Jezdíme sem na závody a vlastně tohle město ani 
pořádně neznáme. No nejspíš ta procházka byla chybou. Po páté hodině už jsem ucouraný a sen o pokoření času 19:44 se mi tak nějak rozplývá. Když pak přijíždíme ke stadiónu a na třináctý poledník se přižene ohromná bouřka, která rve kusy stromů a zalévá zemi barely vody, rozplývají se i ty zbytečky snu v nejtajnějších záhybech mé mysli.
pořádně neznáme. No nejspíš ta procházka byla chybou. Po páté hodině už jsem ucouraný a sen o pokoření času 19:44 se mi tak nějak rozplývá. Když pak přijíždíme ke stadiónu a na třináctý poledník se přižene ohromná bouřka, která rve kusy stromů a zalévá zemi barely vody, rozplývají se i ty zbytečky snu v nejtajnějších záhybech mé mysli.
Není, kde zaparkovat. Přes lijavec není nic vidět. A tak krokem vjíždíme až do areálu stadionu. Přestože z auta na tribunu je to jen deset, možná patnáct metrů, než doběhnu jsem durch. Ptám se u prezence, jestli se vůbec poběží. "Proč by ne? To za chvíli přejde," 
říká paní, nejspíš znalá místních bouřek. Když se podívám ven, moc tomu nevěřím. Zrovna to vypadá, jako kdyby se nahoře protrhl bazén a k tomu někde blízko startoval vrtulník.
říká paní, nejspíš znalá místních bouřek. Když se podívám ven, moc tomu nevěřím. Zrovna to vypadá, jako kdyby se nahoře protrhl bazén a k tomu někde blízko startoval vrtulník.
Ale paní byla skutečně znalá. Během patnácti minut se z lijáku stalo mírné poprchání a vítr postupně ustával. Za chvíli přestalo pršet úplně a hlavně se ze skoro třiceti stupňů ochladilo na osmnáct. No tak jo. Já to tedy na osobák zkusím.
Jednotlivá čtyřsetmetrová kola mám rozvržena těsně pod 1:35. Na závěr maličko zrychlím a bude to. První dvoustovku dost přepálím, a tak pokračuju i v následujících dvou čtvrtkách. Běžím si pěkně za Vendulou Fronkovou a za mnou visí Silva Kotek a s ním ještě někdo. Další čtyři okruhy jsou v tom správném tempu. A hele je z toho trojka zase pod dvanáct. 
Proč já jí jen nejsem schopen dát pod tucet minut i v samostatném závodě na 3000 m?
Proč já jí jen nejsem schopen dát pod tucet minut i v samostatném závodě na 3000 m?
Za trojkou ale začínám výrazně tvrdnout. Vendula mi utíká a brzy jde přese mě i Silva. Pomaloučku polehoučku se mi taky vzdaluje. Časově se propadám čím dál tím víc a brzy to začíná s ohrožením osobáku vypadat bledě. Jenže, víte, já málokdy skládám zbraně před závěrečnou čtvrtkou. Zvlášť když je ztráta na osobák tak zanedbatelná. Stačí jen pořádně zabrat a v závěrečné třístovce přepnout do lehce zrychleného režimu. Tady stačila třístovka jen za padesát šest vteřin, a mohl jsem si dosyta vychutnat radost z překonání osobáku.
Opravdu vydařený den!
koyama
Gratuluju ty rychlíku :-))
OdpovědětVymazatSkvělý! Na takový čas ještě nemám. Nebo už? :-) Ale není porovnání, nám v Brně pětku na dráze zrušili, tak jsem ani nelitoval, že jsem byl v Mnichově:-)
OdpovědětVymazatGratulace, krásný osobák a to závěrečné zrychlení \"Ty vole, to je rychlost.\"
OdpovědětVymazatGratuluji! První 3 kola asi moc rychle, ale vydržel jsi :-)Taky bych se chtěl dostat pod dvacet, ale mám k tomu času hodně daleko. I trojku pod 12 bych bral.
OdpovědětVymazatVšem díky za gratulace. Teď ještě vydržet jednou tak dlouho (a raději rovnoměrněji), abych mohl po dlouhé době opět atakovat hranici čtyřiceti minut na desítce.
OdpovědětVymazatSuper! Gratuluju ke skvělému výkonu a beru to jako osobní výzvu. Stoprocentně dám sám taky brzo rekord, pětku jsem totiž ještě nikdy samostatně neběžel :) Dobře, budeme tomu říkat ustavující rekord, hmno..
OdpovědětVymazat..To zrychlení na konci je super. Sám si vždycky šetřím síly na poslední dvěstěmetrové kolo na závěrečný anaerobní úprk. Minule jsem při Cooperu dal posledních 200m za 32s. A pak bylo samozřejmě po mně.. :)A těch 10pod40 mě láká taky, ale mám k nim rozhodně dál než ty (a kromě toho jsem je narozdíl od tebe ještě nikdy nedal).
OdpovědětVymazat->Machy: Dvoustovka za 32 vteřin to už je docela mazec. Zhruba tak nějak jsem běžel závěr hodinovky v dubnu. A po ní jsem byl doslova našrot. :o)
OdpovědětVymazatTaké gratulujuA také bych to chtěl někdy brzy dát pod 20. Snad se letos zadaří.
OdpovědětVymazat->running-observer: Přeju, aby Ti to vyšlo. Je to bezva pocit. (viz. třetí foto :o)
OdpovědětVymazatNo, ono v hodinovce je to ještě trochu něco jiného :) V nejaktuálnějším článku na behej.com jsem se dočetl, že nad 30 let by se Cooper neměl běhat bez lékařského vyšetření, tak to se mnou asi brzo šlehne - TXmax jsem měl po včerejším Cooperu 194.
OdpovědětVymazatto machy :neznám tvůj věk, ale dostat se v soloběhu \"pro sebe\" na 194, to je slušné.Já, ve svých 40. letech mám při svém posledním cooperu měl TFmax 186.V závodě to ve finiši \"vytáhnu\" na 190, když máknu, viz tr. denníkhttp://spreadsheets.google.com...=4Tabulkově mám TFmax 180.
OdpovědětVymazatTo KoyamaGratuluji Ti!! Pěkný výkon. Já jsem teď nějak chvilku přesedlal na kolo.... Ale jen na chvilku :-).
OdpovědětVymazatMachy, dan67: Já si naposledy měřil při závodě tepovku loni v říjnu na desítce. V závěrečném finiši vytepala na 202.
OdpovědětVymazatvefis: Kolo? To je taková ta věc, na kterou jsem nucen si sednout, když chci absolvovat triatlon? :D
OdpovědětVymazatad [12],[14] Věk: 30 solárních. Naprostá většina běhů je pro mě (hlavně z časových důvodů) \"pro sebe\". S motivací ale nemám problém, občas se mi stane, že na konci běhu mám na machometru i přes 200, stejně jak píše Koyama..
OdpovědětVymazat