Překonaný osobák

Nebudu potencionální soupeře děsit nějakým úžasným časem na některé z běžeckých tratí. :o)

Osobák, který padl na běhu Přes Vítkův vrch, je v již několikrát omílaných počtech závodů za kalendářní rok. Doposud byl z roku 2004 a činil 49 závodů. No a na Vítkovce padla padesátka.

V sobotu, kdy se tenhle skoro desetikilometrový závod konal, se udělalo překrásné počasí. Bude to příjemné proběhnutí, i když od antibiotik už jsem dostatečně daleko, a tak bych měl už trochu začít tlačit na pilu.

Snažím se rozeběhnout zvolna, ale moc se to nedaří. První, víceméně rovinatý kilometr za 3:58 o netlačení na pilu moc nesvědčí. Terén se začíná vlnit. Nevím, jestli zásluhou mojí nebo terénu zpomalím na 4:23, ale už to o dost víc odpovídá tomu, co od sebe můžu momentálně očekávat.

Za druhým kilometrem se trať sklopí a za chvíli vbíháme na asfalt. Jsou tu! Skoro tři kilometry klesání. Proto se najdou i tací, kteří si sem jezdili či jezdí běhat osobáky na tři nebo pět kilometrů. Běžím kousek za Luckou a daleko před námi spíš jen tuším Milana. Třetí kilometr za 3:56 a dál dusáme z kopce. Rozhodnu se Lucku docvaknout, a tak je potřeba rozkmitat nohy trochu víc. Vím, mnozí z vás běhají tímhle (i rychlejším) tempem po rovině, ale já jsem z těch 3:49 trochu zaskočený. Není to už moc rychlé?

Každopádně na pátém zpomalím. Předzvěst blížících se dvou a půl kilometrů s 250 metry převýšení a asi 0,1 km právě z tohoto stoupání ukrojených udělá své. Na pětce jsem za 20:31, když poslední kilometr byl za 4:24.

Lucka mi pomalu začíná utíkat, ale významně se oba dotahujeme na Milana. První ho docvakne Lucka a brzy i já. Po chvíli dobíháme výrazně se trápícího chodiče. Slabší kusy odpadaj', říkám si. Když se pak ale kouknu na hodinky, musím se pokárat. Nemachruj člověče, kilák za 6:50 není nic, co bys mohl dát do novin.

Kolem nás krásně vybarvený podzim, stromy povlékly bahnitou zem do cích z barevného listí, ale já tu nádheru nějak nemám čas vnímat. Vlaju za Luckou, snaže se za každou cenu odstup čítající kolem dvaceti metrů udržet. Proběhnu kolem pramene nazvaného Živá voda, ale je vyschlý, a tak není divu, že nejsem pokropen a dál funím do kopce v tempu něco málo pod sedm minut na kilometr.

Zbývá ještě asi půl kilometru na vrchol (k restauraci) Vítkovy hory. Slíbil jsem si, že dnes nebudu chodit a vypadá to nadějně. Přede mnou však změní běh v chůzi Lucka. To je zásek do mé vůle pořádně ostrou mačetou. Ještě ho ale ustojím a dál "běžím" (ty uvozovky jsou nejspíš opravdu na místě :o). Ovšem druhá Lucčina chodecká vložka přetne mou vůli a snahu nechodit jako zesláblou šlachu. Je to sice jen asi sto (možná sto padesát) metrů, ale slib daný sám sobě jsem nesplnil. Naštěstí není nablízku týmový kolega Jirka, aby mě dorazil tím, že mě předejde. ;o)

Lucka ale na kopci roztočí takový kolotoč, že jí nejsem schopen stačit. Fotící Olda na mě sice křičí cosi o tom, ať máknu, že mám úžasný výhled, jenže na tenhle úžasný výhled bych během chvíle potřeboval hvězdářský dalekohled, ne-li rovnou Hubblův teleskop. Lucka mi totiž frnkla doslova kosmickou rychlostí.

Tak už si jen tak kroutím kilometry okolo 4:30. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo. Njn...vesmír je obrovský. :o) Do cíle dobíhám v čase 47:03. Loňská blamáž je zapomenuta, zlepšení skoro o čtyři minuty. Ale mezi námi, žádná výhra to taky není.

Doběh závodu je blízko karlovarského letiště. Snažím se Dášu rozveselit informací, že nestíhá, že už letadlo roluje na runway, ale očividně se mi to nezdařilo. :o)

Dáša dobíhá v čase oproti loňsku zlepšeném dokonce o téměř deset minut. Jenže stejně to nestačí na lepší než poslední místo. Ale co? Blíží se konec sezóny, něco ještě oběháme a příští rok...příští rok!!...PŘÍŠTÍ ROK!!!...příští rok je 2009... :o)

Výsledky.

koyama