Tempo a jídlo: Zvolit správné tempo a udržet ho, vyžaduje velkou sebekázeň. Mám na mysli cyklistickou část. V prvním 30km okruhu jsem jela vyšší rychlostí než kdykoli v tréninku a mohla jsem snadno jet rychleji. Ale dobře, že jsem nejela. Bylo zapotřebí se hodně krotit. Říkala jsem si, tohle musíš vydržet i dalších 5 okruhů! Tak jak o tom přemýšlím zpětně, opravdu jsem málo jedla. Jedla jsem jen osvědčené věci jako banány a tyčinky, ale přejedla jsem se jich. Gely mi sice dodaly rychlou energii, ale jen na chvíli, nedalo se z nich čerpat do běhu. Příště si vezmu na cyklistiku gel jen pro krajní případ. V tréninku jsem jezdila na sušenky Bebe dobré ráno a Emco müsli sušenky čokoládové. Příště si je vezmu i na závod. Neměla bych být tak přeslazená.
Co bylo po závodě? Tělo trpělo, ego si užívalo. První den po závodě jsem trpěla spíš nevyspáním z důvodu dušnosti, také mě dušnost provázela celý den. Nic výrazně nebolelo, snad jen krk a levé rameno, když jsem chtěla zvednout ruku - důsledek plavání. Byla jsem nadšená z toho, že můžu celkem bez problémů chodit narozdíl od ultramaratónů. A tak jsem začala spřádat plány na Transmoravský masochistický terénní běh TMMTR - 100 mil. Dušička se tetelila blahem, protože mi kdekdo blahopřál. Gratulace mi chodily všemi způsoby, e-mailem, komentáři k blogu, SMS na mobil a hodně lidí mi vyjadřovalo obdiv osobně, kdekoli jsem se v posledních týdnech ukázala. Moc všem děkuji.
Když absolvuji 24 hodinovku, jsem pro všechny podivín, šílenec a tak podobně. Jenže ironman je pro všechny regulérní disciplína, z které jsou v televizi přenosy a spousta kondičních sportovců o takovém závodě již uvažovala. Věřím, že se po mém příkladu teď už skutečně někteří odváží. Přece, když už to zvládne i Dáša!
Třetí den po závodě, když jsem se chystala vyběhnout, mě přemohl silný průjem. Tři dny jsem brala Endiaron a za celý den snědla 2-3 suché housky. Sotva jsem doběhla autobus. Byla jsem strašně vysílená, bolela mě hlava. Dokonce jsem jednou šla z práce ve 12:00 hod. domů a zalehla na 4 hodiny do postele. Endiaron je sice jediný prostředek, který neničí střevní mikroflóru, ale stejně se po třech dnech nemá brát. Pomohl mi jen k tomu, že jsem na WC místo 4x za hodinu běhala pouze 4x za den. Na váze jsem měla o 2 kg méně, přičemž o takový způsob "hubnutí" jsem zaručeně nestála. Rozhodla jsem se vyzkoušet všechny kamarádské rady. Koupila jsem si pepsi-colu, v lékárně čaj na průjmy, živočišné uhlí. Housky už jsem nemohla vidět, a tak jsem si smlsla na vícezrných plátcích Knuspi se sýrovou příchutí. Okamžitě se mi po cole (pokojové teploty bez bublinek) zvedla nálada. Druhý den jsem přestala mít nafouklé břicho a hned jsem si šla zaběhat.
Další týden se nesl ve znamení užívání si jídla, které vedlo až k obžerství v malém - tedy, ne že bych se přežírala, co se týká množství, žaludek byl dost smrsklý, ale co se týká rozmanitosti. Moje tělo chtělo všechno dohnat a mozek to neubránil. Zklamání jsem okusila při 15 km běhu. Bolely mě podkolenní šlachy - důsledek neadekvátní cyklistické zátěže. Po každém výběhu jsem 1-2 dny vynechávala kvůli regeneraci. Když šel Jirka druhý den desetiboje, vyrazila jsem otestovat nový batoh, který jsem dostala na Brdské stezce, na 20 kilometrech. Batoh se osvědčil, běh do kopce byl těžší, ale dalo se to (však jsem v batohu nesla jen minimální zátěž.:) Pořád mě ale znervózňují podkolenní šlachy, když to bolí na 15.km, co budu dělat na 60.?
A aby toho nebylo málo, začalo moje každoroční období plné dušnosti. Chodím na vycházky s Matouškem, nebo posedávám doma a stejně po pár hodinách od posledního dýchnutí z inhalátoru jsem zase dušná a sípu. Ani v noci nejsem ušetřená, to je ještě horší. To je moje pravidelné červencové období, kdy astma pod kontrolou nemám. Čajíčky, prášky, foukadlo. Toužebně očekávám, až ten můj alergen - hajzl jeden - odkvete. TMMTR se nenávratně vzdaluje. Jako alergik musím dělit rok na sportovní období před pylovou sezónou a po ní. Nejlepší výkony mívám v dubnu, po pylové sezóně začínám v podstatě od nuly. Všechno v pylové sezóně je takříkajíc na vodě. Vůbec to nezáleží na mé přípravě, ale na přírodě. A to mám předem zabalit jakékoli aktivity v červenci? Nebo budu záměrně jezdit do cizích krajů právě na své nejhorší pylové období? A to si TMMTR nezaběhnu nikdy? Člověk má být optimista. Takže ten optimismus někde vyhrabat musím. Momentálně si připadám jako jeden kolega v práci, který má jednu plíci. Přesedne si v kanceláři z jedné židle na druhou a je zadýchaný. Ale musí to tak vydržet celý den. A každý další den. Takže jsem na tom vlastně docela dobře.
Běh na 100 mil, tj. 161 km se můžu pokusit srovnávat s 24 hodinovkou. Není nutné to celé běžet. Časový limit 30 hodin by mělo jít stihnout i indiánskou chůzí (5,5 km/hod.). Občerstvovačky zhruba po 20 km, to je podle mě největší rozdíl, neboť 2,5 hodiny jsem odkázaná na to, co si ponesu v batohu a jsem tak těžší. Běh po trase tam a zpět není běh na kilometrovém okruhu do zblbnutí. Je nutné běžet podle značení a mapy, člověk musí být neustále ve střehu, aby nezakufroval. Jeden z nejlepších českých ultramaratonců historie Tomáš Rusek tvrdí, že na absolvování ultrazávodu mnohdy stačí několikaletá sportovní zátěž (ani nemusí být nutně běžecká), ale hlavně si obouchat nohy před závodem nějakým delším tréninkem, není důležitá aktuální kilometráž před závodem. Pokud se tohoto budu držet, ještě vidím naději. Nohy jsem otupěla v květnu, i 2 maratony v červnu by se daly počítat. I když celý ironman je v mém podání "jen" regenerační dvouhodinové plavání a pak 14 hodin zátěže, která se dá počítat, celkem tedy méně než polovina toho, na co bych se chtěla chystat. Kdyby to na sto mil prostě nešlo, mám ještě náhradní variantu - maratón v Plzni a pak vícehodinovku v Kladně.
Jak jsem v předešlém odstavci trochu znevážila ironmanské distance, je to skutečně hlavně tím, že jsem tam nezávodila, pouze jsem jela na survive. Tak abych učinila za dost nadpisu článku, určitě vidím na IM velké rezervy. Mělo by stačit k původním 5 týdnům přihodit dalších 8 týdnů tréninku (nebo spíš projížděk na kole a chození do bazénu) a musí to jít dolu nejméně o hodinu. Ale v případě jiných termínů závodů, budu muset řešit i svou pylovou sezónu. Vypadá to, že jsem Moraviamana stihla tak akorát.
lady koyama
To s tim prujmem muselo byt neprijemne. Mne pomaha vetsinou Smecta, je naprosto prirodni (je to v podstate jil).
OdpovědětVymazatbugik: Leták na Smectu mi zrovna dneska Jirka přinesl z lékárny. Alespoň vím, co mám vyzkoušet příště...i když raději bych byla, kdybych zkoušet nemusela. :)
OdpovědětVymazatDnes jsem se po 28 km výběhu s batohem rozhodla, že se o následujícím víkendu na start TMMTR nepostavím. Hlavním důvodem je dušnost po tréninku. Na 30 hodinovou zátěž prostě musím být fit a to nejsem. Maratón do 5 hodin bych bez větších zdravotních obtíží zvládnout měla. Takže bych zkusila rovnou absolvovat celý Zátopkův zlatý týden, abych se trošku přinutila k rychlejšímu tempu.
OdpovědětVymazat