Měsíc sazenic

A máme za sebou lásky čas.

Pokud se podívám na měsíc květen řečí čísel, budu muset zkonstatovat, že se nijak zvlášť nevydařil. Naběhal jsem jen 106 kilometrů, i když na vině tentokrát nebyly žádné zdravotní problémy, ale hlavně téměř týdenní  běžecký (a vůbec tréninkový) výpadek, kdy jsem s Dášou cestoval na MS a ME ve čtyřiadvacetihodinovému běhu do francouzského Brive la Gaillarde. Sice jsem dvakrát na třicítce provětral kolo (celkem 67 km), ale ani to se za trénink zrovna považovat nedá. Na  kilometrovém (či hodinovém) kontě dalších sportů zeje obrovská nula (s výjimkou tradičně slušně narostlé turistické kilometráže).
Pokud se podívám na to, jak jsem bojoval s váhou, musím sdělit následující: Dokázal jsem během května nejdřív půl kilogramu zhubnout, pak jeden tisíc pět set gramů zase přibrat a nakonec kilo shodit. Takže stále stojím na svých nemilých osmdesáti.
Závodům jsem taky moc nedal. Závodil jsem vlastně jen na začátku května, a to přesně třikrát. Proběhl jsem se brodem na Memoriálu Huberta Šuláka, otestoval svou kondici na Cooperově testu pro veřejnost a zaběhl solidní desítku na P.R.D.u.
Ale čísla nejsou vždy zcela objektivní. Paradoxně mám totiž z května velmi dobrý pocit. Hlavní příčinou bude nejspíš to, že postupně odeznívají všechny bolístky, které mě při tréninku trápily a i když se občas objeví nějaká nová, většinou nemá dlouhého trvání.
Tak a teď jdu najít nějaké kvalitní dřevo, na které bych to zaklepal.

koyama