úterý 26. června 2007

Running Day

Sobota 23.6.2007. Running Day - Loket.
koyama: Více jak čtrnáct dnů jsem plánoval, že na tomto novém minifestiválku běhu poběžím hlavní závod i závod lidový. V propozicích stálo, že lidový běh na 2500m bude startovat v 11.30 a hlavní závod na 9000m v 11.40. Vzdálenost startu a cíle je ještě dalších asi 400m. Tak daleko je to z přírodního amfiteátru pod hradem na loketské náměstí. Kdybych máknul, mohl bych odstartovat do hlavního závodu zhruba s jeden- až dvouminutovou ztrátou. Jenže při prezentaci se dovídám nemilou informaci, že start hlavního závodu je už v 11.35. Dvojstart tedy nepřichází v úvahu. Jaké je však mé překvapení, když na startu hlavního závodu čekáme na předjezdce, který stejnou úlohu zastával i u závodu příchozích. Mezera mezi starty jednotlivých běhů se nakonec natahuje na více než dvacet minut. Mohl jsem klidně běžet. Start druhého "dílu" bych v pohodě stihl. Když organizátoři věděli, že u obou závodů bude stejný předjezdec, proč o možnosti běžet oba běhy nás běžce neinformovali? Na některých závodech je běžné, že lidový běh (nebo běh lidovému podobný) startuje třeba půl hodiny před hlavním závodem. Tak tomu bylo například na Brněnském půlmaratónu v roce 2004, kdy jsme si s Dášou jako rozklus dali tzv. Hejtmanskou míli. Vím, na některých závodech je nutno si vybrat. Buď hlavní závod nebo příchozí. Ale tam potom onen lidový běh startuje až po odstartování závodu hlavního. Nakonec bylo na startu lidového běhu jen asi 20 běžců. Je mi jasné, že já (popř. já s Dášou) bych to nevytrhl, ale třeba by se při půlhodinové časové rezervě přihlásil i někdo jiný.
Zatím to vypadá, jakobych na tomhle závodě nenašel nic pozitivního, a tak tomu rozhodně není. Výše zmíněné je, podle mě, jedinou kaňkou na čistém zápisu pořadatelů. Pak už přišli na řadu jen plusy, plusy, pozitiva.
lady koyama: Za nový závod v regionu jsem ráda. Závodů není nikdy dost. Jen mě trochu mrzí, stejně jako Jirku, že organizátoři neuvedli v propozicích skutečný rozdíl startů obou běhů. Obzvláště, když využívali služby jediného předjezdce. Mě navíc znepříjemňoval čekání na startu nepříjemný studený vítr. Asi jsme také my běžci před radnicí nebyli moc po chuti svatebčanům. Přeci jen poklusávající hordu "cvoků" v trenkách a v elasťákách byste na svatebních fotografiích mít nechtěli. ;-) Navíc věřím, že kromě nás by se na startu našel někdo, kdo by se lidovým během pěkně rozklusal. Kdo by si prostě střihl oba závody.
Jako velmi pozitivní vidím výběr trasy. Historickým Loktem i příjemnou přírodou okolo řeky Ohře. A nakonec i pro diváky by mohl být tenhle běh atraktivní.
koyama: Zhruba v 11.50 odstartovali modrozelení mužíci s obrovskými flintami (rozuměj: loketští ostrostřelci) hlavní závod. Po zaburácení ostrostřeleckých zbraní z loketského náměstí vyrazilo třicet běžců a běžkyň vstříc devíti kilometrům uvnitř a v okolí královského města Lokte. První záludností je přeběhnutí mostu přes řeku Ohři, který je právě v rekonstrukci. Nacpeme se do úzké uličky mezi zábranami a za chvíli jsme na hlavní silnici okolo Lokte. Policie pracuje na jedničku a přestože má být tento závod za plného silničního provozu, většina aut stojí. Držím se Jirky Westrmaiera, ale nebude to nadlouho. Spíš jsem za ním jako na gumě. Taky bych chtěl takhle běhat, až budu mít půlstoletí za sebou. Před námi je ještě skupinka dalších čtyř "mlaďasů". Zatáčkami se dostaneme do asi nejnižšího bodu tratě a začínáme mírně stoupat k dalšímu z mostů, abychom se dostali opět na druhý břeh Ohře. U půjčovny lodí nastupují na řeku zrovna nějací vodáci, notně posíleni nejedním zrzavým iontovým nápojem. Nenapadne je nic chytřejšího než se nám úmyslně stavět s kánoí do cesty a provokativně řvát: "Hop!". Jeden ze skupinky přede mnou kánoi dokonce přeskakuje. To vůbec nebudu zkoušet. Kdyby ti vodáci byli sportovci, nikdy by tohle nemohli udělat. Ze vzdálenosti asi dvaceti metrů vykřiknu na jednoho ze "sloupů" nežádoucí překážky, že mu jednu střihnu, když neuhne. Směje se, ale když ho jen těsně míjím (div, že jsem neupadl) a naznačím facku, uskočí a málem upustí loď přímo před půjčovnou. Teď už nadšením zrovna nehýká. Co teprve, kdybych ho na tváři skutečně polechtal. Přeběhli jsme most a v Zahradní ulici jsem už běžel sám. Po nedlouhé rovině zámecké dlažby se nám do cesty postavil nechutně výživný krpál v Hradní ulici. Neustále jsem se ohlížel, jestli mě nestíhá Petr, který dokáže v kopcích doslova sprintovat, aniž by mu to cokoliv dělalo s dechem. Naštěstí jsem zatím za sebou nikoho neviděl. Navíc kopec není příliš dlouhý, takže jsem nemusel dlouho překonávat nutkání přejít do chůze ani bolesti trhajících se strupů, následků z Chodovského bike triatlonu.
lady koyama: Originální ostrostřelčí start sice zaujal i mě, ale následujících padesát metrů jsem jen stěží rozdýchávala jedovatý smrad, který vyšel z mohutných pušek. Závod dál probíhal podle obvyklého scénáře. Skoro všichni mi utekli hned od začátku! Alespoň jsem ale měla prostor na proběhnutí po rekonstruovaném loketském mostě. Také jsem si sama seběhla zatáčky okolo Lokte, tlačíc skupinu svých obvyklých soupeřek a soupeřů asi padesát metrů před sebou. Vodáky jsem sice zaregistrovala, ale překážky do cesty mi naštěstí nestavěli. Proběhla jsem Zahradní ulicí a doufala, že v náročnějším stoupání po dlažebních kostkách Hradní ulice něco ze ztráty na své soupeřky uberu.
k: Následuje okruh shodný s prvním. Ulehčením je vynechání výběhu na náměstí Hradní ulicí. Hned v seběhu zatáčkami okolo Lokte mě převálcoval Jirka Vyšín (od nějž se však v cíli dovídám, že absolvoval vysokohorské soustředění, které se marně snaží zlehčit tím, že jej nazývá dovolenou :o) ) a já dál pokračoval v sólo běhu. Jen rytmické plácání nohou o asfalt, zpěv ptáků a já. Vodáci už vyklidili pole, takže bylo o problém méně. V Zahradní ulici jsem se začal dotahovat na jednoho z odpadlíků z "klubu mladých", běžícího už v celkem úctyhodné vzdálenosti přede mnou "Toho dáš," říkám si a na chvíli jsem přestal umdlévat. Na konci zahradní ulice se odbočilo tentokrát vlevo na úzkou stezku pod hradem.
lk: Vyšplhala jsem na náměstí, proběhla jím a hned na mostě jsem ke své lítosti zjistila, že vzdálenost k soupeřkám se nezkrátila, ale naopak natáhla. Všechny už byly na druhém konci rekonstruovaného mostu. Hlavou mi probíhaly nejrůznější varianty toho, čím to může být. Nejvíce mě děsilo to, že by na tom mohly mít svou vinu mé nové léky na astma, které teprve testuji. Pod přívalem důvodů a příčin jsem oběhla celý okruh, proběhla Zahradní ulici a za zatáčkou uviděla matku a dceru Hejtmánkovy. Okamžitě plná nových sil jsem odbočila vlevo pod hrad.

k: Serpentinami Kozí stezky jsme již spolu s odpadlíkem těsně za sebou doběhli k tunelu pod hradem, kterým semtam projíždí motorák. Na tomhle nebezpečném místě sice vartovaly dvě hasičky, ale stejně jsem napínal uši, jestli neuslyším zahoukání. Nerad bych viděl světlo na konci tunelu a zůstal stát přimražený jeho vábením. ;o) Za kolejemi jsme proběhli parkem a já se snažil svému soupeři nasadit k trháku. Nepovedlo se, držel se mě jako klíště. Na dlouhé rovince foukal protivítr, a tak měl můj soupeř v háku za mnou drobnou výhodu. Před námi v dálce byly nějaké siluety běžců, jedna vypadala, že možná i tvrdne, ale dotáhnout se, byť jen na tohoto vytvrdlíka, už nebylo v našich silách. Zatočením za levou rukou jsme se dostali zpátky přes trať a přes poslední most přes řeku Ohři jsme vběhli do parku, kterým jsme mířili k cíli v amfiteátru. Protáhl jsem trochu krok a můj soupeř nestačil. Očividně mlel z posledního. Ne, že bych toho mohl namlít o moc víc. Ale za chvíli se už ze zatáčky vyhoupla impozantní silueta gotického hradu ze 13. století a svou náruč mi otevřela nafukovací cílová brána. Naštěstí na mě vybyla i medaile, která se měla dostat prvním padesáti lidového běhu (tak teď už víte proč hlavně jsem chtěl lidový běh absolvovat). Osmnáct účastníků lidového běhu přenechalo třicet dva medailí běžcům hlavního závodu. Tedy, dostalo se na každého.
lk: Na Kozí stezce jsem pořádně zabrala. Proběhla jsem přes koleje u tunelu kolem dvou hasičů. (Nevím, kde Jirka sebral hasičky? Na co on asi při běhu myslí?) A postupně jsem za sebe dostala větší část rodiny Hejtmánků a horala Milana hned za posledním mostem. V parku jsem si všimla dvou krásných rybníků s lekníny. Tam by se pořádali pikniky.... Za skalním výstupkem jsem pak začala tušit cíl. Ten se však neukázal. Naopak jsem uviděla o dost blíž Martinu, která si na rozdíl ode mne všimla spíše pěkného dětského hřiště. Jó, my holky si při běhu všimneme všeličehos. Do stíhání Martiny už jsem se ale nepustila. Kdybych však věděla, že za tou zatáčkou cíl ještě nebude.... (Kdo ví?) Teprve potom, za další zatáčkou, mi hrad přikryl svým stínem amfiteátr, kde byl cíl závodu.
k: Deset nebo patnáct minut po doběhu se slušně rozpršelo. Naštěstí déšť netrval příliš dlouho, a tak mohl být tento závod důstojně zakončen slavnostním vyhlášením vítězů v prostorách, kde se každé léto hrají nejznámější opery světoznámých autorů. Dáša se opět dostala na pódium. Tentokráte jí chybělo jen šest vteřin k prvnímu místu v kategorii. RDL vyděšený vítězNejvětší zážitek však bylo předání speciální ceny absolutnímu vítězi Petru Kaslovi ze Stříbra. Známý duatlonista vypadal hodně vyjeveně, když měl přebrat čtyřicetikilového kance. Nejspíš to pro něj byl Danajský dar. Konečně podle fotografie můžete posoudit sami.
RDL bednalk: Vítězka kategorie nad 35 let Ivana Sekyrová naši "hlavní" kategorii opět degradovala na pouhé pěšáky. (Možná by se dalo říct až statisty.) Přesto jsem se třetí týden po sobě postavila na stupně vítězů, přebrala medaili a na rozšířeném pódiu dokonce v absolutním pořadí žen i nějaké ty prize money. :-)
A jak to celé přesně dopadlo můžete vidět tady.
koyamas family

10 komentářů:

  1. Díky za gratulacito Mapo: Ahoj. Díky! Ono je to tak, že se nás tu většinou málo sejde. Tentokrát jsme byly jen tři a jak můžeš vidět z výsledků, veteránky nás úplně převálcovaly. Vzhledem k tomu, že příští rok do této kategorie přecházím, musím se vyřádit teď. Ale každopádně každé umístění mezi prvními třemi potěší.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj,gratuluju k další bedně...Je zajímavý, že si Váš blog můžu číst jen doma, v práci mi to nejde. Nevím proč,jestli mi tam chybí nějaké \"zásuvné\" moduly v prohlížeči ? :-(

    OdpovědětVymazat
  3. Můžu se zeptat, jaký význam má před hlavním závodem běžet závod pro příchozí?

    OdpovědětVymazat
  4. Problémy se zobrazenímto Mapo: Nevím, čím to může být. To víš, já tomu taky nijak zvlášť nerozumím. Ale doma mi blog funguje notmálně jak v I xploreru, tak v Mozille. V práci mám jen Mozillu a přestože mi chybí zásuvné moduly a spousta věcí se mi nezobrazuje (včetně všech videí), tak náš blog v poho... Já sem taky nic zvláštního nedávám. Pár fotek natvrdo a nějaké odkazy.Luckyboyova stránka (resp. blog) se ti v práci zobrazuje normálně? Ten si vybral u bloguje.cz stejnou šablonu.to all: Má ještě někdo stejný problém jako Mapo?

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za vysvětlení, medaile je samozřejmě silný argument. Ani nevím, jestli bych se vydal na maraton, kde nedávají medaile nám posledním:-)))

    OdpovědětVymazat
  6. Význam běhu pro příchozíPakliže je dostatečně předsunutý a jen si ho volně zaběhnu, myslím si, že se můžu solidně rozklusat a zároveň poznat kousek hlavní trati.V tomhle případě šlo ale spíš o to, že jsem trochu \"úchylný\" na doběhové trofeje (v tomhle případě medaile). Ty byly tady slíbené pro prvních 50 lidového běhu. No a hlavní závod jsem nemohl vynechat kvůli bodům do běžecké ligy. Dilema. Naštěstí vyřešené malou účastí a rozumnými a vstřícnými organizátory, kteří si medaile nesyslili na příští rok.Ty medaile - to bude nejspíš tím, že sám nejsem svou výkonost schopen vypracovat tak, abych je mohl získávat za první tři místa. ;o)

    OdpovědětVymazat
  7. Já bych si asi maratón bez medaile hodně rozmýšlel. Další článek z rodinného šuplete bude o mém 2.maratónu. Tam medaile nebyly, ale dostal jsem za doběh 42 bodů do běžecké ligy a tím jsem se umístil 3. A za to byla medaile. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Lidový běhAhoj Ultrasporťáci,vím, že se nám nepodařilo sladit časový předpoklad se skutečností, ale ne díky předjezdci-mtb, ale policii ČR. Vše se muselo sladi na poslední chvíli /grand města shválen na poslední chvíli/ a já nerad dělám humbuk pokud si nejsem jist. Za další jak jste určitě zaznamenali šlo o 1.ročník Dnes známe reálné časové možnosti, příští rok můžete běžet i Lidový běh a porazit chudáky nesportující \"Lokeťáky\", případně závodící žactvo. Možná udělám Lidový doběh pro ty, kteří preferují kvantitu nad kvalitou. Ale ne to byl jasně vtip.Prostěza rok můžete rozklusat a potom dát i hlavní závod. Po startu \"ostrosřelců\" lze jen těžko myslet, že vzduch bude jak na Anktartidě. Příště tedy EKO píšťalkou. Ahoj Olda D.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Oldo.Doufám, že to z článku tak vyznělo, nám se ten závod fakt líbil (teda až na ten kopec Hradní :D ). Jen máme (já obzvlášť) slabost pro medaile (viz. výše v komentářích). Nakonec to dopadlo i co se medailí týká úplně skvěle! ;o) Možná mi jen chybělo to vzrůšo, co jsem si naplánoval: jak na start po lid.běhu doběhnu s 1 až 2 minutami ztráty a budu postupně stahovat běžce před sebou. :o))Opravdu se vám ten závod povedl a i počasí se nakonec umoudřilo a vyhlášení mohlo proběhnout vkrásném prostředí amfiteátru (pěkný nápad). Takže palec nahoru.JirkaP.S. Jak vůbec dopadl Petr s tím divočákem?

    OdpovědětVymazat
  10. to Olda: Ještě malá poznámka. Když jsem koukal na výsledky Běhu příchozích, kdybych se dost snažil, možná bych i vyhrál (i když těžko říct, jestli bych Michala zvládl, ale určitě už by to nebyl rozklus), ale co si budem povídat, ať by se Dáša snažila, jak by chtěla, Jitku, Denisu ani Evu by nedala. A dál těžko odhadovat.Ahoj na některém z dalších závodů, Jirka.

    OdpovědětVymazat