neděle 19. srpna 2007

Čtvrtstovka v žebráckých lesích

Do Žebrácké pětadvacítky jsem šla vlastně z plného tréninku. Od středy jsme toho dost nachodili, něco naplavali a trochu i naběhali.
V sobotu den před závodem jsme podnikli pěší túru z Hořovic na zříceninu Žebrák a hrad Točník. Na chvíli jsem sňala z Jirkových zad břemeno s Matouškem.Vybrala jsem si 2 km ze Žebráku na zříceninu Žebrák a dolů pod zříceninu. Vyšlápnout skoro dvě stě dřevěných schodů bylo opravdu hustý. Po prohlídce Žebráku i Točníku jsme se v obci Žebrák zastavili, abych se odprezentovala na závod. Po zaplacení startovného jsem obdržela tričko velikosti M, které ovšem Jirka, který potřebuje eLko, s klidem oblékne. Ach jó. Milí pořadatelé, takové hezké tričko, ale co já s ním při svých 154 cm? To zase budu mít další noční košili. Vždyť s ním se mám přeci všude chlubit. Má to být, jak tomu říká Jirka - "machrovací tričko". Pro jistotu jsem se ještě zeptala, jestli je nějaký časový limit, přeci jen nohy z výšlapu jsem stále cítila (dokonce i v den startu).
V den závodu jsme opět vyrazili do Žebráku pěšky, je to nějakých 6 km, během kterých jsem se i trochu rozklusala. Na startovní čáře, půl hodinu před startem, už stáli hlasatelem nazvaní "chlapci nad 70 let" a ti, kteří se necítí běžet s hlavní skupinou. A to prý již jedna skupina odstartovala před 30 minutami.
Postavila jsem se na start hlavní skupiny aDáša po startu Žebrácké 25 po výstřelu jsme oběhli dvě kolečka pro diváky a vyrazili za město. Kdosi říkal, že je to stoupání tak do 10.km. Po horském běhu Perštejn- Klínovec (17,8 km, převýšení 800m) mě už, myslím, jen tak něco nepřekvapí. No, překvapilo. Ještě jsme ani pořádně nevyběhli z města a před prvním táhlým stoupáním už jeden "běžec" chodil. Kolem mě se přehnali německy mluvící žena a muž, jakoby odstartovali opožděně a potřebovali dohnat čelo závodu. Po chvíli mě předjíždí sanitka a já si vzpomenu na závod Euregio Egrensis (z Chebu do Marktredwitz 32,6 km), kdy jsem běžela poslední a sanita jela za mnou několik dlouhých kilometrů. Sotva jsme vysupěli první kopec z dáli byly slyšet cinkající zvony stáda ovcí. Žádné zvířectvo se nekonalo, to jen osadníci z osady OPYŠ měli u silnice stoly a židličky a řádně povzbuzovali probíhající. Ne, nespletla jsem se, opravdu je v názvu ypsilon (asi se tu nic neopisuje :)). U některých názvů obcí v tomto kraji by, myslím, vůbec bylo zajímavé pátrat po tom, jak vznikly.
O kousek dál se na silnici začíná tvořit kolona aut a jede krokem, jeden Favorit mi čudí přímo pod nos. Snažím se dohlédnout na začátek kolony a zjistit, co ji způsobilo. Před prvním autem vidím pár běžců, vlevo osamocený muž, vpravo více hlav běžců. To snad dělá schválně! Taková nekalá konkurence. Asi si tam vpředu někdo myslí, že si může silnici uzurpovat pro sebe. Jakmile trať závodu odbočí doprava na lesní cestu, problém s páchnoucími výfukovými plyny je pryč. Naštěstí další pasáž lesem mi plíce pořádně pročistila. Předbíhám dřevěný kostitřas, na kterém se vydal závod absolvovat korpulentnější pán. To musí být fuška do toho kopce. Ani se snad nedá říct, že je to historický bicykl. Šlapky nemá, je nutné se odstrkovat, jako to dělají malé děti na odstrkovadlech. Vzpomenu si, že bychom Matouškovi mohli jedno koupit. V cíli se dovídám, že se tomu říká drezína a Ivan Křivánek, který na ní jel, je v této disciplíně mistrem světa. Mimochodem: z kopce mu to ovšem jelo. Nandal mi to pěkně. Do cíle na mě vydělal více než deset minut.
Na dalším rozcestí hlásí pán: "12,7 , twelve seven, zwölf sieben". Hurá, už mám půlku za sebou. Tak teď už to bude jen z kopce, ne? Bohužel, nebylo. Ale profil už se začal střídat nahoru - po rovině - z kopce.Směrovník Konečně probíhám obcí Točník a do cíle to už znám, to jsme včera šli. Říkám si, už je to za pár, tak zkusím zrychlit. Na úrovni 1 km do cíle předbíhám tu dvojici, co do kopce vždy spurtovala a na kopci pak oba několikrát chodili. V posledním kopci před cílem mě ovšem muž z té dvojice opět předspurtuje. Souboj vzdávám, na to já prostě nemám. Evidentně ani on. Nebyl schopen vyběhnout celý kopec tímto tempem a opět zastavil. Kroutila jsem nad tím stylem hlavou. Do cíle jsem proběhla nějakou vteřinku před ním.
S výsledným časem 2:24:44 jsem spokojená. Je to snad první delší závod po porodu, kdy jsem neměla žádné problémy se žaludkem, ani jsem při něm nepotřebovala nic jíst a přesto jsem měla sílu až do konce. Dává mi to naději, že bych se konečně mohla přiblížit k mým maratónským časům okolo 4:10. Pořadatelé pro příště uvažují o hlídání dětí, tak uvidíme. Třeba za rok poběžíme s Jirkou oba.
lady koyama

5 komentářů:

  1. dobrý!Dobrý, Dášo, dobrý. Držím palec. Potkali jsme se v roce 2005 na Jirkovském crossmarathonu, byl to tehdy můj třetí maraton v životě. Třeba se tam někdy sejdeme zas. Budu se těšít..

    OdpovědětVymazat
  2. K těm obcím se zajímavými jményPro představu - kromě \"Šemíkových\" Neumětel je to třeba Felbabka, Chlustina, Tíhava, Otmíče, Kotopeky, Kleštěnice, Mrtník, Hředle, Praskolesy a další

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Dášo,ráda bych se pozvolna dopracovala k delším běhům jako Ty, máš můj obdiv. Zajímalo by mě, jak a čím během závodu doplňuješ energii a tekutiny. Jestli si s sebou bereš gely, pití a tak. Sice nahoře píšeš, že jsi na Žebráku nepotřebovala nic jíst, ale jak třeba poznám, že je potřeba dodat tělu energii? Možná hloupá otázka, ale zatím běhám nanejvýš 11 km a při nich nejím ani nepiju, tak s tím nemám zkušenosti.Díky za odpověď a těším se na další rodinné povídání:-)

    OdpovědětVymazat
  4. to Rosťa: Díky, každý palec se hodí.Vidíš, v Jirkově to byl můj sedmý maratón. Teď už jich budeš mít určitě víc než já.Jinak letos vím minimálně o tom, žes mě několikrát předbíhal na šestihodinovce ve Stromovce. Ale setkat se můžeme třeba už v Kladně na M, jestli ho poběžíš a jestli já se pro něj rozhodnu. (Zatím váhám právě mezi Kladnem a maratónem z Chebu do Marktredwitz.)

    OdpovědětVymazat
  5. to rebecca: Žádná otázka není hloupá. Hloupé je se nezeptat.Do 15 km (cca 1,5 hod.) nejím a nepiju. Na delší: půl hodiny před startem celý banán. Při závodě se snažím nečekat, až mě opustí síly - to už je pozdě. Na tratí od 1/2M až po maratón, cca každou hodinu kousek banánu (když je na občerstvovačkách)nebo energetickou tyčinku (používám Das Gesunde Plus z DM drogerie), půl hodiny před koncem gel - chci-li závodit a ne jen doběhnout. S pitím spoléhám na organizátory a piju na každé obč. stanici. Ještě delší tratě: kdykoliv to dovolí žaludek něco malého sním (banán, sušenky, bramborová kaše).V tréninku s sebou nosím v ledvince lahvičku na 2 dl, běhám trasu, kde znám prameny. Párkrát jsem běžela s batohem s hydrovakem.

    OdpovědětVymazat