Těm, kteří se chystají (nebo už odcestovali) na půlmaratón do Budapešti, chválím jejich výběr. Ti, co si tento závod nechali ujít, mají možnost ještě na konci září na maratónu nebo zase příští rok. Stojí to zato.
Jedna z půlí maratónu nás v roce 2004 pozvala do ciziny. Pojali jsme ji (tu půli) jako dovolenou. Nejprve jsme pobyli nějaký čas v Moravském krasu, kde jsme prochodili pár jeskyní, několikrát si oběhli dráhu závodních člunů v Jedovnici, tedy rybník Olšovec, a já navíc ve studené a vlhké chatce ne nepodobné místním jeskyním vydobyl, aniž bych vůbec nastoupil k jakémukoliv závodu, cenu nejspíše za první místo, protože měla podobu Zlaté žíly. Po "předání" této ceny jsme se cukli mašinkou do místa startu, do Budapešti.
Celý maďarský pobyt, včetně startovného, byl zajištěný cestovní kanceláří Marvel Travel. Vidláci (tedy my) ověšeni bagáží dorazili na hotel a pojali snahu se ubytovat. Nejprve se málem nedostali na pokoj, neznajíc fígle budapešťské galerky, jak se kreditkou, co dostali na recepci, šperhají dveře pokoje. Stejný problém byl s elektřinou. Nevědoucí čeští vesničané nemohli pochopit, proč se světlo nechce rozsvítit. Později, když zjistili, jak aktivovat elektrický proud, nedokázali udržet jeho napětí. Teprve, když se téměř nadobro zbavili "kreditní" karty v elektromatu, bylo světlo. Ještě povečeřeli, pohráli si s televizí a s trezorem a za hlasitého lomozu pokojové klimatizace šli spát (jak moc toužili ve studené chatce po teple, ale čeho je moc, toho je příliš).
Druhý den po stydlivě opulentní snídani vyšli do budapešťských ulic obdivovat krásy tohoto maďarského hlavního města a prezentovat se pro závod. Chtěli navštívit i Tropicarium se žraloky a podobnými přítulnostmi. Vyhledat se však nechtěla nechat jistá zastávka jisté autobusové linky a navíc Maďaři mluví maďarsky. Nem értem németül. Nem értem angolul. Tak snad někdy příště.
Neděle byla dnem D. Trochu sprchlo, ale příliš se neochladilo. Ke 30°C nebylo příliš daleko. Na startovní čáře závodu Budapest Félmaratón - 5.9. ve Városliget nad stařičkým metrem s úzkými chodbami a žlutými vláčky, nedaleko zelených převlékáren v Széchenyi fürdó byl krásný výhled na Vajdahunyad. Impozantně drákulovským stylem dokresloval tenhle ve 20.století postavený hrad elektrizující náladu startu. Do nabité atmosféry začal spíkr vyvolávat jednotlivé státy a počet jejich účastníků, načež chtěl slyšet jejich hlasitou odpověď. Naši čecháčci ale nějak přeslechli jméno své domoviny. Seřazeni ve startovním koridoru ve vlnách podle příslušných časů vyvedených na cedulích nad hlavami půlmaratónců čekali na startovní výstřel, který po krátkém odpočítání padl.
On nasadil tempo, které měl naplánované, tedy pod 1:30:00. Přeběhl Hösök tere a již na konci Andrassi útca předbíhaje mnoho kulhavých "Orfeú" a staříků jistě obdivuhodné kondice, ale běžících o mnoho pomalejším tempem, seznal, že ne všichni dodržují poctivě pravidlo startovních vln. Mezitím ona si, po před měsícem odbyté čtyřiadvacetihodinovce, pajdala svých 5:35 na kilometr. Brzy se dostali na Erzsébet híd a přes něj z pešťské strany města na budínskou. Tam musel zpomalit. Slunce vařilo krev, vítr brzdil pohyb a nekonečný počet krátkých výběhů a seběhů, zatáček a otáček ubíral na rychlosti i na síle. Na desátém, oficiálně změřeném kilometru byl za 44:23. Brzy se trasa vracela přes Margit híd zpět do Pešti. To už také šmajdal svých průměrných 4:30 na kilák, a tak nebylo ani pomyšlení na osobní rekord, natož na čas pod devadesát minut. Kilometry však stále pěkně ubíhaly, protože se běželo zajímavými místy. Běželo se historií. Míjel se například i slavný Országház. Pak se běžci ztratili ve spleti městských ulic a uliček, aby se na závěr vynořili v Dózsa György útca, po které doběhli kolem Szépmüvészti Múzeum opět na Hösök tere. Odtud pak dlouhou cílovou rovinkou vstříc náruči stínu Városligetu. V cíli zasvítil čas 1:33:36 (ten byl pak spolu se jménem za malý obnos vygravírován na vkusnou medaili) a netradiční občerstvení v podobě nanuku, který ovšem přišel velmi vhod.
Po převlečení se naši vesničané neodvážili, byť zdarma, vstoupit mezi zástupy až davy lidí v Széchenském fürdó, a tak se jen prošli parkem, ještě poseděli, a poté je čekal směr nádraží.
Celý maďarský pobyt, včetně startovného, byl zajištěný cestovní kanceláří Marvel Travel. Vidláci (tedy my) ověšeni bagáží dorazili na hotel a pojali snahu se ubytovat. Nejprve se málem nedostali na pokoj, neznajíc fígle budapešťské galerky, jak se kreditkou, co dostali na recepci, šperhají dveře pokoje. Stejný problém byl s elektřinou. Nevědoucí čeští vesničané nemohli pochopit, proč se světlo nechce rozsvítit. Později, když zjistili, jak aktivovat elektrický proud, nedokázali udržet jeho napětí. Teprve, když se téměř nadobro zbavili "kreditní" karty v elektromatu, bylo světlo. Ještě povečeřeli, pohráli si s televizí a s trezorem a za hlasitého lomozu pokojové klimatizace šli spát (jak moc toužili ve studené chatce po teple, ale čeho je moc, toho je příliš).
Druhý den po stydlivě opulentní snídani vyšli do budapešťských ulic obdivovat krásy tohoto maďarského hlavního města a prezentovat se pro závod. Chtěli navštívit i Tropicarium se žraloky a podobnými přítulnostmi. Vyhledat se však nechtěla nechat jistá zastávka jisté autobusové linky a navíc Maďaři mluví maďarsky. Nem értem németül. Nem értem angolul. Tak snad někdy příště.
Neděle byla dnem D. Trochu sprchlo, ale příliš se neochladilo. Ke 30°C nebylo příliš daleko. Na startovní čáře závodu Budapest Félmaratón - 5.9. ve Városliget nad stařičkým metrem s úzkými chodbami a žlutými vláčky, nedaleko zelených převlékáren v Széchenyi fürdó byl krásný výhled na Vajdahunyad. Impozantně drákulovským stylem dokresloval tenhle ve 20.století postavený hrad elektrizující náladu startu. Do nabité atmosféry začal spíkr vyvolávat jednotlivé státy a počet jejich účastníků, načež chtěl slyšet jejich hlasitou odpověď. Naši čecháčci ale nějak přeslechli jméno své domoviny. Seřazeni ve startovním koridoru ve vlnách podle příslušných časů vyvedených na cedulích nad hlavami půlmaratónců čekali na startovní výstřel, který po krátkém odpočítání padl.
On nasadil tempo, které měl naplánované, tedy pod 1:30:00. Přeběhl Hösök tere a již na konci Andrassi útca předbíhaje mnoho kulhavých "Orfeú" a staříků jistě obdivuhodné kondice, ale běžících o mnoho pomalejším tempem, seznal, že ne všichni dodržují poctivě pravidlo startovních vln. Mezitím ona si, po před měsícem odbyté čtyřiadvacetihodinovce, pajdala svých 5:35 na kilometr. Brzy se dostali na Erzsébet híd a přes něj z pešťské strany města na budínskou. Tam musel zpomalit. Slunce vařilo krev, vítr brzdil pohyb a nekonečný počet krátkých výběhů a seběhů, zatáček a otáček ubíral na rychlosti i na síle. Na desátém, oficiálně změřeném kilometru byl za 44:23. Brzy se trasa vracela přes Margit híd zpět do Pešti. To už také šmajdal svých průměrných 4:30 na kilák, a tak nebylo ani pomyšlení na osobní rekord, natož na čas pod devadesát minut. Kilometry však stále pěkně ubíhaly, protože se běželo zajímavými místy. Běželo se historií. Míjel se například i slavný Országház. Pak se běžci ztratili ve spleti městských ulic a uliček, aby se na závěr vynořili v Dózsa György útca, po které doběhli kolem Szépmüvészti Múzeum opět na Hösök tere. Odtud pak dlouhou cílovou rovinkou vstříc náruči stínu Városligetu. V cíli zasvítil čas 1:33:36 (ten byl pak spolu se jménem za malý obnos vygravírován na vkusnou medaili) a netradiční občerstvení v podobě nanuku, který ovšem přišel velmi vhod.
Po převlečení se naši vesničané neodvážili, byť zdarma, vstoupit mezi zástupy až davy lidí v Széchenském fürdó, a tak se jen prošli parkem, ještě poseděli, a poté je čekal směr nádraží.
Pak už Budapešť řekla jen: "viszontlátásra a húzni." :o) (napsáno v říjnu 2004)
Slovníček:
| nem értem | nerozumím | Dósza György útca | ulice G.Dószi |
| németül | německy | Szépmüvészti Múzeum | Muzeum výtvarných umění |
| angolul | anglicky | Erzsebét híd | Alžbětin most |
| Városliget | městský park | Margit híd | Margaretin most |
| fürdó | lázně | híd | most |
| Széchenyi fürdó | lázně Széchenyi | Országház | budovy parlamentu |
| Hösök tere | náměstí Hrdinů | viszontlátásra | na shledanou |
| útca | ulice | húzni | táhni; k sobě |
| Andrassi útca | Andrášiho ulice | tolni | tlač; od sebe |
koyama
Žádné komentáře:
Okomentovat