středa 29. října 2008

Sprinty pro ultravytrvalkyni

Protože byl vl001 nadšený, že jsem se dala na sprinterské tratě :), rozhodla jsem se tento víkend ještě trochu přitvrdit v jejich zkracování.
V sobotu jsem jela do Aše na "rychlou" desítku, závod se běží "z kopce", neboť má start výše než cíl a měří 9700 m. V Aši nastupujeme do autobusu, který nás odváží co nejblíže místu startu. Cca 1400 m jdeme po asfaltce chráněným územím až k rozcestí u pramene Halštrova. Jako pokaždé, se jdu podívat na pramen Halštrova, který pěkně opečovávají Němci. Sešlo se nás tam víc, tak jsme zapózovali pro pamětní fotografie. Organizátor nám hlásí, že na trati je bláto. Všichni se vysvlékají. Nejspíš, aby nemuseli prát běžecké oblečení. Baťohy uložíme do doprovodných vozidel, které nám je odvezou do cíle.
Startujeme. Balík běžců se promění v hada a pomalu se mi vzdaluje. Za mnou zůstávají už asi jen 2 běžci, přede mnou běžkyně se zavázanou nohou. Okolo nás jezdí sem a tam bikerka. Zavázanou běžkyni pomalu předbíhám a snažím se, aby mi ocásek hada neutekl až tak úplně.
A je tady bahýnko. V lese se pracuje a na zpevněné cestě je asi 20 cm vysoká vrstva bahna, kousek se dá běžet ve vyjeté koleji, ale stejně musím oběhnout těžkou mechanizaci, která stojí uprostřed cesty, takže blátíčkem procupitám. Rovinatá část trati po asfaltce končí a vbíháme dolů do lesa. Moje botky krosovky dobře drží a vůbec se seběhu po travnaté cestě zasypané listím nebráním. Hladce předbíhám jednoho pána a přibližuji se vysoké dívčině. Halštrov 2008Za chvilku jí předbíhám a spolu se blížíme centru Dolních Pasek s minerálkou. Tam volám na Matouška, aby si mě vůbec všiml, no a Jirka fotí.
Začíná stoupání. Vypadá to, že už jsme na vrcholu, ale to je klam, kopec stále pokračuje. Stehna už pěkně pálí, nějak nechtějí poslouchat. Dívčina se mě ještě pořád drží. Jak na gumě. Za chvíli přijdou technické pasáže s kalužemi přes celou cestu, tak to snad zvládnu lépe a uteču jí. Rozhodně si jí nechci přivést na zádech do cílové rovinky. Podařilo se, běžím sama. V cíli mě vítá Matoušek. Koukám na čas. Trať sice byla oproti Lázeňské desítce kratší, ale časově to dnes bylo o dost delší. Ze svého času jsem dost zklamaná. Vždycky jsem v Halštrově měla o něco lepší časy než na hladké desítce. Asi mi ten jediný úterní vyklusávací "trénink" v týdnu nestačil ani na udržení formy z minulého víkendu.
V neděli jedeme do Horního Slavkova, kde si muži mohou vybrat z tratí 4,6 km a 9,3 km a ženy mezi 2,3 km a 4,6 km. Jirka si po nemoci zvolil delší trať v nižší intenzitě, tak já si zaběhnu pro mě regulérní sprint v intenzitě vyšší. Jirka startuje hodinu po mě, takže se můžeme prostřídat v hlídání Matouška. Ještě asi půlhodinu před startem jsme byly v kategorii přihlášené jen já a Lucka. Lucka se mi svěřila, že už by ráda nějakou medaili, ale že se jí nedaří přes týden vůbec potrénovat. Dlouho to vypadalo, že si poklidně zaběhneme. Nakonec jsme na startu stály 4 a bylo jasné, že na některou zbude černý Petr. Dvě bikerky, Lucka, která netrénuje, ale krátké tratě jí jdou, a já ultrapomalá ultravytrvalkyně. Udiveným kamarádům jsem říkala, že mi je jedno, jestli poběžím 4,6 nebo 2,3 km, obojí je strašně krátké.
Po startovním výstřelu zase všichni vyběhli jako splašení. No tak já musela taky. Když si nechám velkou mezeru, nemám šanci to doběhnout. Tak jsem si nechala asi 30 m na první místo a doufala, že to udržím. Běželi jsme kolem zahrádek, pak trať začala trochu stoupat. To malé stoupání v téhle intenzitě je ale dost vražedné. Naštěstí ne pro mě. Doběhla jsem veteránku na třetím místě a na kopci jí předběhla. Pak se vbíhalo do "oranice", do rozježděného kraje louky, což jsem zvládla dobře a děvčata přede mnou se mi už nevzdálila. Lesní pasáž byla celkem snadná, dobře se běželo, většinou z mírného kopce a já sbírala síly na stoupání. Lucka odhodlaně útočila na první místo. Trať začala trošku stoupat a za mnou se ozývalo funění. Naštěstí to byl jenom chlap. :) Chtěla jsem tím říct, že to nebyla běžkyně, tak jsem se zase trochu uklidnila a doufala, že by těm přede mnou mohlo dojít. Poslední stoupání před cílem vedlo po kamenité cestě a ač jsem dřela, bylo víceméně jasné, že děvčata už nepředběhnu. Slavkovský podzimní kros - lady koyamaŽádná nevytvrdla a já nevládnu superfinišem. Doběhla jsem v pro mě slušném čase 11:30 min., když jsem na vítězku ztratila 11 s. Z toho jsem byla dost udivená, protože v Halštrově mi nandala bezmála 4 min. Na závěr jsem se ale dozvěděla, že po Halštrově se byla ještě projet 50 km na biku a dnes dorazila z Kynšperka také na kole a po závodě zase nasedla na kolo, aby se na něm svezla domů. Tak takhle se má sportovat.
Organizačně bych vyhlášení pojala jinak. Hned po doběhu hlavní trati bych vyhlásila mílaře a to nejlepší (účastníky hlavního závodu) nakonec. Bohužel, to bylo obráceně a mílařky byly vyhlášeny poté, co se pořadatel se všemi rozloučil. Tak trochu moucha na jinak pěkně zvládnutém závodě. Oceňuji tištěnou výsledkovku na místě.
lady koyama

1 komentář:

  1. Každého chlapa potěší, když má vliv na dění ve světě. Netušil jsem, že můj vliv sahá stovky kilometrů daleko a že ovlivňuji tak významné věci:-)

    OdpovědětVymazat