úterý 28. srpna 2007

28 + 7 - 27/8

28 + 7. Přesně tolik devadesát jedna centimetrů vysokých překážek plus tolik vodních příkopů tři metry šedesát šest dlouhých se stejně vysokými překážkami se mi v pondělí na Velké ceně města Sokolova postavilo do cesty. Byl to zase obrovský zážitek. Ale, abych vás trochu napnul, :-P nejdříve napíšu, co tomuhle zážitku předcházelo:
V sobotu jsem měl dvě možnosti, jak potrápit své tělo veřejně organizovanou akcí, aniž bych musel vyjíždět daleko od svého bydliště. První akcí byl triatlon v Teplé. A hned Mistrovství Karlovarského kraje. Jenže triatlon o objemech 0,3 - 30 - 3 km pro mě jako běžce (Cože? Jenom 3km?), ale prachmizerného cyklistu (Cože? 30km? Tolik?!) vůbec nepřichází v úvahu. Další možností byl MTB maratón Artamonův memoriál. 90km (sám sobě jsem k smíchu, že jsem to vůbec zmínil) nebo 56km. Nakonec jsem zavrhl i tuhle variantu a rozhodl se pro třetí možnost. Tedy pro turistický pochod Slavkovským lesem na hrad Loket. Vybrali jsme s Dášou variantu 25km a pojali jí jako dobrý běžecký trénink. Já se konečně vrátím běžecky k trochu delším tréninkům. Dáša si zase se mnou dopřeje trochu rychlejší tempo. Představoval jsem si, že lehká pětadvacítka byla tou nejsnazší vybranou variantou, ale dost jsem se přepočítal. Trasa vedla z Chodova přes Mírovou, do Hor, na Svatošské skály, odtud přes Kozí vrchy do Lokte a přes Loučky zpět do Chodova. Ať jsem potom doma měřil, jak jsem měřil, nedokázal jsem se dostat na kratší vzdálenost než byla 29km. Několikrát jsem dokonce došel k závěru, že bychom měli mít v nohách více než 30km. To vše navíc okořeněné celkovým součtem stoupání téměř 500m. Jen výstup od Svatoššských skal na Bor (po žluté) čítal 200 výškových metrů na pouhých 1,2 kilometrech. Absolutně neběhatelné. A když se po nějakých těch kilometrech cesta překlopila do opačného úhlu v krkolomném kamenitém terénu směřujíc k lokti řeky Ohře...neběhatelné na druhou. Přesto (nebo právě proto) kolena úpěla. Celé jsme to v čistém čase (tj. odpočteny časy kontrol a jedno dlouhé mapování) zaběhli za 2:59.

Nakonec to ale byl příjemný běžecký zážitek.
Po dlouhé době jsme si opět zaběhali společně a prohlédli si známá i neznámá místa. Dáša navíc přišla jako slepá k houslím k nabídce účasti na ultramaratonu. Na 1.kontrole (farma Hory) jsme narazili na turistu, kterého evidentně zaujalo, že si dáváme pětadvacítku jako běžecký trénink. Zeptal se jestli běháme za nějaký klub. Když jsme mu oznámili jeho jméno (Ultrasport Sokolov), jen tak mimochodem se zmínil, že jede na ultramaraton. Celkem nás překvapil, nevypadal ultramaratonsky. Dáša byla samozřejmě hned zvědavá a na její dotaz, kam že to jede, se jí dostalo odpovědi: "Do Slovinska." Nadhodil jsem: "Celje?" Tady jsme překvapili svou znalostí zase my onoho turistu. Takhle jsme se vzájemně překvapovali asi 15 minut, až z turisty vypadla směrem k Dáše, která se mezitím ke své ultramaratonské příslušnosti přiznala, nabídka: "Tak se sbalte a v pondělí odjíždíme." Dáša nabídku celkem rozumně odmítla, zatím bude ráda za maratón. Snad příští rok. Běh Celje - Logarská dolina se nám oběma moc líbí (mně tedy ty kratší tratě ;o) . Pak už jsme běželi dál, bylo krásně, slunce svítilo, příroda okolo žila a my žili s ní. Prostě se tenhle trénink vydařil. Jen nevím, jestli to bylo to pravé ořechové pro ten pondělní překážkový dostih.
Něco po šesté odpolední jsme se postavili na start tohoto dostihu. Bylo nás akorát na jedno fotbalové mužstvo. Tři běžci okamžitě po startovním výstřelu vyrazili vstříc pokoření hranice 11 minut. Do přiměřeně dlouhého hádka se natáhlo nás zbylých osm kašparů, jak jsme byli nazváni jedním z účastníku mítinku. Je pravdou, že směsice hobby běžců, triatlonistů a cyklistů na startu asi vypadala prapodivně. (Nicméně tady trochu cítím mindrák průměrného běžce.) Dost z těch nesoucích poklad (Kašpar = "ten, kdo nese poklady" pozn. autora) chtělo prolomit hranici 12 minut. Byl jsem mezi nimi i já. Hladkou trojku jsem ještě nikdy pod 12 minut neběžel. Je to něco jako s hodinovkou přes 14km. Běhám ji výjimečně a vždy je něco proti. Dvakrát jsem běžel 7,5 okruhů po nemoci a jednou v únoru z objemového tréninku na škvárovo-travnaté dráze. Tři trojky mám zaběhnuté v rozmezí 12:01 - 12:06. Propočítal jsem si, že jeden ovál má při stýplu necelých 396 metrů a první "půlka" bez překážek asi 230 metrů. "Tu dvě stě třicítku dáš za 54 sekund, všechny okruhy poběžíš okolo minuty třiceti pěti a když trochu zafinišuješ pod dvanáct se vmáčkneš." Tak tuhle báchorku jsem si před startem povyprávěl.

Všichni vypálili nějak moc rychle. Když mě Pavel (jeden z těch, kteří také mířili pod 12) v cílové rovince prvního půlokruhu předbíhal, zeptal se mě, jestli jsme nepřepálili. "Nevím," odpověděl jsem. O pár desítek metrů později jsem mu mohl dát kladnou odpověď: "Přepálili!" Prvních 230 metrů za 49,5. Ještě v prvním kole jsem jakžtakž udržel tempo. 1:36,8. Pak už to šlo se mnou z kopce. Překážka poprvé Překážky jsem skákal, jak je z loňského roku mým dobrým zvykem, bez dotyku. Ale nějak mi to nešlo. Tuhla mi zadní strana stehna odrazové nohy a před vodním příkopem jsem se spíše zastavil, namísto toho abych se pořádně rozeběhl. Druhé kolo za 1:42,0.

Velmi rychle jsem se vytratil ze skupinky běžící pod 12 minut a poté, co mě předběhl Petr, jsem byl odsouzen k osamocenému trápení na trati. Alespoň se mi vyhnou všechny kolize. Jen mě tohle napadlo, škrtl jsem o překážku zadní stranou stehna. Okamžitě se mi vybavil Günther. Rozhodl jsem se trochu zvolnit, aby mi vůbec vybyla síla skákat překážky. Další kolo mám za 1:46,2.
Brzo mě předběhl pozdější vítěz o kolo. Naštěstí mimo překážky. Skákat s ním naráz, i když skoro čtyři metry širokou překážku (notabene užší vodní příkop), by se mi nechtělo. Tohle kolo jsem dal za 1:48,0. Tvrdnu čím dál tím víc.

V pátém kole jdou přese mne o kolo další dva. Těch pruhovaných skorometrových potvor už mám plný zuby. Nevychází mi krok, pořád musím drobit a do příkopu zahučím vždycky minimálně v jeho půli. Překážka podruhé Vůbec mi to neskáče. Na první překážku po příkopu jsem navíc vždycky těžký, nacucaný jako houba. Páté kolo - 1:48,0. Alespoň tohle prachbídné tempo jsem udržel.

Hned za překážkou propočítávám, za kolikže to musím běžet poslední dvě kola, abych to dal alespoň pod 13 minut. Při průběhu do posledních kol jsem měl čas těsně nad devět a půl minuty. Hlava mi šrotuje, ale kloudného výsledku se ne a ne dobrat. Najednou jakoby se mi rozsvítilo! Každé kolo pod 1:45 a hranice třinácti minut padne. V tu chvíli málem vrazím do překážky. Okamžitě jakoby se mnou znovu běžel Günther. "Nepočítej a soustřeď se troubo!" 6.kolo jsem se udržel v "tempu" - 1:47,8.

I v sedmém kole se raději rozhodnu běžet ve stejném tempu a čas urvat v cílové rovince. Soustředěně přelezu tři překážky, opět se více než smočím ve vodním příkopu a v náběhu do rovinky to rvu, až mi voda od treter a elasťáků odstřikuje. Poslední překážka byla konečně skočená podle mého gusta a v cíli jsem za 12:58,51. Poslední kolo 1:40,2.

Osobák zlepšen z 13:32,92 o více než 34 vteřin. I když loni jsem před stýplem běžel ještě kilák. Ale dnes jsem měl s těmi 12 minutami velké oči. Spočítal jsem si, že jedna překážka dělá v průměru 2 sekundy (klasická překážka o něco míň, vodní příkop o kousek víc). To znamená, že na čas pod 12 minut bych musel mít čistou trojku za 10:50 a na to momentálně fakt nemám. A výpočtem z 12:58 vychází 11:48. Takže vlastně musím být spokojen. Tedy spokojeně kulhám se ztuhlým stehnem i lýtkem odrazové nohy dát si za odměnu grilované kuřecí maso.
koyama

25 komentářů:

  1. hezky, hezky! Sice je tam technických chyb při přeskoku jak máku, ale důležité je přežití. (Já dělám ještě větší chyby.) Kopnutí steeplovou překážkou do stehna není nic moc - zažil jsem to, když jsem se pokoušel snižovat přeběh přes překážky (kvůli své výšce skáču skoro 20 cm nad překážku). Bohužel jednou jsem snížil až moc a málem rypákem rozzryl tartan. Viděl jsem kluky u nás na fakultě jak nacvičovali shazování normálních překážek stehnem přední nohy. Z pohledu to vypadá na strašně jednoduchou věc. Ale raději to nechci ani zkoušet...To, že jsi mohl běžet steeple ti fakt závidím. Natrefit na závody, kde by byl vypsaný a zároveň to nebyla liga družstev je snad na Moravě nemožné :-(

    OdpovědětVymazat
  2. to forest:Dík. Určitě tam není technických chyb jako máku. Ty přeskoky totiž byly jednou velkou a s narůstající únavou se prohlubující chybou. ;o) Prostě s největším úsilím přeskočeno, bez ohledu na techniku (kterou stejně nemám ani okoukanou). Na druhé straně pořád to vypadalo líp než má desetibojařská stodesítka (107 je 107).A au! Překážky se raději vůbec nedotýkat (jedině snad šlápnout). Měl jsem dost otlučených předloktí z karate a stehen z několika lekcí thaiboxu. O obličeji snad ani nebudu mluvit.Pokud se závodů týče, tak tady patří velké díky lidem z AK Sokolov. Z těch specialitek, co pořádají, je to kromě stýplu i zmiňovaný desetiboj nebo vrhačský pětiboj. Jen trojskok mi nechtějí vypsat, ten jsem ještě nezkoušel. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Trojskok?! Na ten mě nikdo už nikdy nedostane.Na zápočet jsme měli \"dobré technické provedení\". Hop i step se mi povedl - prostě jsem to trefil ideálně. Jenže když to člověk trefil, tak ta rychlost neklesala jako obvykle. Takže při dopadu na jump (3. krok) se mi jen podlomilo koleno a šel jsem nekompromisně na hubu. Prostě pecka, kterou jsem stehnem neudržel.To by měl zajímalo kladivo - jeslti bych vůbec odhodil do výseče :-D

    OdpovědětVymazat
  4. KladivoJá myslím, že bys to zvládl. Když jsem já hodil kladivem 16,47 a dokonce břemenem 6,83....

    OdpovědětVymazat
  5. Tvoje popisy jednotlivých atletických disciplín se hrozně dobře čtou.A ještě si dodatečně uvědomím,že sledovat profíky v televizi a stoupnout si na start třeba steeplu je \"setsakra\" rozdíl. Těším se na další volné pokračování(kladivo?)....

    OdpovědětVymazat
  6. Já bych určitě zakopl o první překážku a už bych se nezvedl :-D.Jinak jsi mi dal dobrý typ na cyklovýlet jsem inspirován tvými fotkami. Vezmu kola budu se kochat krásnou přírodou. Ale až po dovče na Krétě. Mějte se ....

    OdpovědětVymazat
  7. to vefis:Tak si to pořádně užij!

    OdpovědětVymazat
  8. to milan:Díky. Není to snadný zkusit něco nového, ale je to tím těžší, čím více o tom vím, čím častěji jsem to zkusil. ;o)A dalším z \"volných pokračování\" asi bude rovnou celý vrhačský pětiboj, který mě čeká na konci září. Pokud se tedy při něm něčím těžkým neumlátím.

    OdpovědětVymazat
  9. No to jsou mi disciplíny:-) Fakt škoda, že o něčem takovém nevím v Brně, stýpl vypadá tak nějak seriozně, stejně jako vrhačský pětiboj. Hod břemenem už mi tak seriozně nezní:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Vrhačský pětiboj,to zní hrdě.:-))) Těším se na report.U nás v Brně nikdo takový seriozní mítinky neumí.

    OdpovědětVymazat
  11. to vl001:Břemeno je velice seriózní disciplína. Celých šestnáct kilo serióznosti. :o)Navíc je součástí seriózního vrhačského pětiboje. ;o)

    OdpovědětVymazat
  12. to milan:Spojit vynikající rodinnou atmosféru se skutečnou seriózností atletických akcí, na to jsou pořadatelé z AK Sokolov mistři. Jsem moc rád, že je tu máme. Na druhou stranu vám tak trochu závidím oba brněnské běžecké poháry.

    OdpovědětVymazat
  13. Je co závidět oboustranně.Taky už jsem si říkal,že bez \"entuziastů\" Jardy K. a Jardy D.,by bez pohárů nebyla brněnská běžecká komunita (bez ohledu na věk a výkonnost)tím,čím je.

    OdpovědětVymazat
  14. Někdy budeme muset naplánovat cestu do Brna či okolí a něco si tam zaběhnout (naposled jsme u vás běželi Brněnský půlmaratón v roce 2004). Jen ty závody, které by nás pro tu cestu nalákali nejsou v pohárech (Býčí skála, Brněnská \"25\" apod.)

    OdpovědětVymazat
  15. Tak to jsme v roce 2004 běželi půlku spolu:-) No ale srovnávat tak staré výsledky fakt raději nebudeme...

    OdpovědětVymazat
  16. to vl001:Dobrá budu úzkostlivě tajit svůj i tvůj čas. ;o) Jinak já tam zaběhl téměř nejhorší půlmaratón toho roku. Zdálo se mi to kroužení po výstavišti být trochu delším než 21,1km a i jsme se na tom s několika lidmi shodli.

    OdpovědětVymazat
  17. ...i když teď mi došlo,že si tam Dáša zaběhla osobák. Takže, kdo ví? Asi to byl přesné.

    OdpovědětVymazat
  18. 1/2M na VeletrhuNevím kdo to v r. 2004 pořádal,ale trať měla být identická jako když to pořádal Galant.Ti měli trať úředně přeměřenou.

    OdpovědětVymazat
  19. 1/2M na VeletrhuMyslím, že to byl taky Galant. Takže tím pádem bylo vše košér. Asi ten pocit delší trati způsobily vedro, vítr a zatáčky.

    OdpovědětVymazat
  20. Byl to Galant, trať byla změřená, Pavel Novák se tam pokoušel o splnění nějakého limitu, to by se mu delší trať jistě nelíbila:-) Tehdy opravdu nebylo ideální počasí, ta trať však byla extrémně rychlá, docela se mi po ní stýská:-)

    OdpovědětVymazat
  21. 1/2M na VeletrhuBěžel jsem na té trati v r. 2001.Bez treningu,bylo strašný horko(přes 30 st.C).Čas jsem měl rovných 1:33,00 hodin a tepy ve finiši 196! Týden jsem skoro nemohl chodit,inu co bych chtěl bez treningu.Bylo tam dost pravoúhlých zatáček a málo stínu.Jinak absolutní rovina.Co vím od Michala,tak vedení BVV stupňovalo svoje finanční požadavky nad únosnou míru.

    OdpovědětVymazat
  22. Mně se ta akce moc líbila. Taková příjemná sportovně-společenská událost. Při rozklusu jsem tam při Hejtmanské míli porazil bývalého ministra zdravotnictví B.Zemana :o), koupil jsem tam svoje milované NB 900 a vůbec celý NB dres. A doběhový pohár, kde to dostanete? Jen na čas těsně nad 1:35 jsem musel hodně trénovat a to jsem ve finiši taky tepal nedaleko dvoustovky.

    OdpovědětVymazat
  23. to vl001:Tak svůj jsem neutajil! :D

    OdpovědětVymazat
  24. Já tehdejších 1:51 taky už někdy někde práskl:-) No a abychom nenapínali čtenáře, tak můžu prozradit, že Dáša byla samozřejmě přede mnou, jak se na dobrou běžkyni sluší:-)

    OdpovědětVymazat
  25. to vl001:Ovšem od té doby si na sobě výrazně zapracoval, Dášu necháváš daleko za sebou a když malilinko polevím v tréninku, rozmázneš mě jako mouchu na skle. (viz. třeba 1/2PIM 2006) :-)

    OdpovědětVymazat