čtvrtek 23. srpna 2007

Návrat ztracené TTcery

V den D -17 jsem se poprvé po dvou letech posadila na kolo a najela 16 km. V den D -10 jsem uplavala 600 m. V den D -5 jsem uplavala v prázdném bazéně 1100 m a nabyla tak jistoty, že Jesenici přeplavu. V den D -4 jsem na kole ujela 22,4 km a věděla, že zvládnu ujet cyklistickou část. Rozhodně ale třeba takový Hejkal měl na svůj 1.triatlon oproti mně o celých 36km poctivější cyklistickou přípravu. Den D -1: trochu nervozity, jestli mám vše správně připravené. Trochu těšení, že se zase potkám se starými dobrými známými. Trochu strachu, ze studené vody Jesenické přehrady.
A v den D (18.8.) kolem 7:30 hod. stojím na parkovišti na Kasárním náměstí v Chebu ve frontě na prezentaci triatlonu Dřevěný člověk v distancích 0,8 - 22 - 8 km. Dostávám čip, startovní číslo, číslo na kolo a označkovaná lihovou fixou na rameni odcházím, abych si nachystala kolo. To pak předávám na nákladní auto, které jej vyklopí na druhém břehu Jesenice, kde končí plavecká část. Sedáme s Jirkou a Matouškem do auta a jedeme do jachtařského kempu v Dřenici, kde je zázemí triatlonu. Cestou pozorně rekognoskuji terén, neboť toto je právě posledních 5 km cyklistické části.

Po příjezdu do kempu je asi hodinka času na uvítání se s kamarády a poklábosení s nimi. Během klábosení přiveze autobus závodníky z Chebu, kteří nemají vlastní odvoz. Potkávám Magdu, bývalou kolegyni z práce, už jsme spolu na tomto triatlonu závodily 2x (skóre vzájemných duelů je zatím 1:1). Je čas si připravit věci do depa na druhém břehu. Igelitky s věcmi nakládají pořadatelé do motorového člunu a v 9:30 hod. je odváží do depa ke kolům.

Po dlouhých třech letech stojím opět na startu triatlonu. Do poslední chvíle si nechávám přes plavky oblečenou bundu, pak si na několikátý pokus nasadím plaveckou čepici (Jirkovo z open triatlonu při ME v Karlových Varech) a jdu po pás do vody studené 17,6 stupňů. Hřeje mě vědomí, že z těch skoro 170 lidí na startu je většina bez neoprénu, takže nebudu mrznout sama. V 10:00 hod. zazní výstřel a masa lidí se vrhá do chladných vod Jesenice. Začínám plavat prsama, abych viděla na plavce přede mnou. Dvě bóje, které máme obeplavávat nevidím vůbec. Řídím se tedy davem a radou Jirky, že mám plavat co nejvíc doleva. Asi po 70 m se pole roztáhne do dáli i do šíře a já přejdu do kraulu. Vedle mě plavou samí prsaři s hlavou nad vodou. Přede mnou plave někdo zajímavým pastylem, kdy nohama kope tak, že odstřikuje gejzíry vody. Za prvé nevidím a za druhé mi cáká do pusy. Takže ho musím co nejrychleji obeplavat, hydratovaná jsem ažaž. Prsaři mě kopli ještě několikrát, kvůli čemuž si slibuji, že do příště určitě naplavu v přípravě víc. To, že je to velký rozdíl plavat na volné vodě přehradní nádrže oproti čistému prázdnému bazénu, okusím asi uprostřed trati, kdy nedokážu zareagovat na vlnky a několikrát se napiju. Vlny způsobené motorovým člunem zvládám dobře, neboť ty mě nadzvednou celou. Už mi mrznou chodidla, ale konečně se dostávám k 1. bóji. Druhá bóje je umístěná blízko a navádí plavce k nejvhodnějšímu místu výlezu. Plavu co nejdál, přestože ostatní už chodí. Na dně jsou totiž ostré kameny a nedá se vybíhat tak, jak to člověk vidí na jiných triatlonech. Na zeleném koberci se snažím běžet, abych se co nejrychleji zahřála. Nacházím své kolo, vybalím věci z igelitky, osuším se a obléknu.

Nasedám na kolo a vyrážím na trať. Po chvíli předjíždím malého chlapce na horském kole. Divím se, že má taky startovní číslo. Pak zase pro změnu několik cyklistů předjíždí mě. Za celou trasu předjedu ještě dva a mě už po 6. km jen jeden. Jsem zvyklá na to, že dojíždím mezi posledními. Co bych taky chtěla, když kolo ovládá mě a ne já kolo. Už se těším na běh a doufám, že ztráta, kterou naberu na ostatní soupeřky během plavání a cyklistiky, bude ještě seběhnutelná. Uložím svého 16 let starého "dědečka", když jsem nejdřív nucena přeskočit několik nevhodně odložených "mladíků", do depa a vyrážím na běžecký okruh.

Běhá se obrátková trať v délce 4 km. Nějaký pán na mě volá, že jsem 5. ženská. To musí být nějaká blbost, na startu nás mělo být 23 ne 5. V následujících 2 km si prohlédnu všech 21 žen přede mnou. Vypadají na ručník. Asi jsem na začátku běhu vypadala dobře, proto si nejspíš ten pán myslel, že bojuji o přední příčky. Některé z běžkyň už ale běží do cíle, mají plné právo takhle vypadat. Odhaduji, koho bych mohla stáhnout a předběhnout. Povedou se mi jen 2. Do cíle dobíhám, několik minut za Magdou, v čase 2:02 hod. a mám radost, že jsem to zvládla bez vážnější krize a že nejsem poslední. V cíli konstatuji, že závod dosáhl svého. Jsem "dřevěná"!

Ještě pár čísel: vítězka M. Štecherová dokončila závod v čase 1:35 hod. Já skončila 20. z 23 ženských. Čas mého plavání je 23:33 min., přičemž první žena vylezla za 15:22, poslední za 28 min., první muž za 10:05 min. Čas mojí cyklistiky je 58:44 min. (včetně obou dep), když nejlepší cyklistka trať zajela za 39:41 min.(!!!) a nejlepší cyklista za 36:12 min. Tady má můj obdiv Milada Štecherová, neboť její výkon dobře obstojí i mezi muži. V těchto dvou disciplínách jsem byla předposlední, zato v běhu jsem byla 8. z 23. Přestože si vylepšuji čas na 39:44 min, umístěním jsem trochu zklamaná. Jednou jsem tady za necelých 41 min. (bylo děsné vedro) běžeckou část dokonce vyhrála. Letos byl čas první běžkyně 35:10 min., prvního běžce 28:55 hod. Utěšuje mě alespoň fakt, že skoro 60 mužů má horší běžecký čas než já.

Atmosféru závodu dělá dav vpravdě amatérských triatlonistů, kteří se sem rok co rok vracejí, aby se poprali s tratí. I já jsem už téměř (na dva roky odložený) inventář. Jsem tu pošesté. Přestože cyklistická část je celkem snadná, dohromady je to závod náročný. Startovné 200,- Kč věnuje pořadatel celé na dětský domov v Aši. Po závodě si každý může dát zdarma buřty a pivo. Čas do vyhlášení zpříjemňuje pěkná hudba z repráků a výměna zážitků z absolvování závodu. Při vyhlášení dojde na každého. Každý dostane diplom s výsledky, triko s logem závodu (hádejte v jaké velikosti?) a podle umístění v závodě si každý vybere nějakou sportovní cenu. Na mě zatím vždy vybyly jen cykloflašky a sportfusekle. I když lepší než holí přes hrb. Notabene tady nováčci vždycky dostanou paličkou do hlavy (přes prkýnko). Říká se tomu pasování na Dřevěného člověka. ;)
lady koyama

6 komentářů:

  1. Ahoj lady K....jste si to s Koyamou užívali, fotky jsem prohlídla v rychlosti, tak jsem si nadpisu nevšimla, myslela jsem, že taky triatlonuješ v KV :-)) a malej že drží foťák...Tak ať to úspěšně pokračuje.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak si tak procitam ty triatlonove zazitky a premyslim, kdy se ja konecne dokopu k svemu poprve. Letos to urcite zase nebude... P.S. No, hadam, ze tricko nebylo \"XS\", co?

    OdpovědětVymazat
  3. To mapo: Já bych na TT do Varů nejela jako účastník. Sice jsem zvyklá být poslední, ale nemusím být 30 - 40 min. za předposledním, to už bych se cítila trapně. Proto si triatlony vybírám. Na Jesenici bylo za mnou ještě 13 mužů a poslední v čase 2:40 hod. Takže jsem si vybrala správný závod. To dees: Zajisté, tričko bylo velikosti \"L\". Přitom se pravidelně účastní dvacítka ženských a pár kluků do 13 let, kteří by snesli menší triko. Divím se, že do desetiboje si šla a z triatlonu máš obavy?

    OdpovědětVymazat
  4. Ja ani nemam z triatlonu obavy, ale letosni plany mi zhatily svatby kamaradu pripadne zruseni jednoho z planovanych triatlonu atd. atd., tak to zas nevyslo. A auto nemame, coz taky trochu komplikuje situaci-ne vsude se da dostat vlakem, co prepravuje kola. Ono to jednou prijde:-).

    OdpovědětVymazat
  5. 2 dees: Tak nesmíš odmítat návrh, aby sis dala triatlonek jako rozcvičku před pětadvacítkou. ;o) Jinak ale věřím, že se k tvému poprvé příští rok propracuješ.

    OdpovědětVymazat
  6. Gratuluji ke skvělému výkonu. Teď budu 15 dní mimo republiku, pak napíšu na blog, nechte se překvapit. Mějte se fajne rodinko koyamanovic.

    OdpovědětVymazat