čtvrtek 16. srpna 2007

Z rodinného šuplete: Stýpl

Blíží se Velká cena Sokolova v atletice a součástí jejího programu bude opět i tato zábavná disciplína. :o) Další z řady rodinných šuplet vám tedy ukáže jak tyto překážky (ne?)běhat.

Na Velké ceně Sokolova v atletice jsem původně zamýšlel běžet jen 1000 m a jeden úsek olympijské štafety. Ale kamarádi jsou hecíři, a tak k zamýšlené olympijské štafetě vůbec nedošlo, zato jsem zařadil do programu 3000 m překážek.

Ale popořádku. Celý den vypadal na úžasné běžecké počasí. Střídalo se oblačno s polojasnem a bylo kolem 19°C. Byl tudíž předpoklad že vpodvečer bude okolo patnácti a běhat se bude nádherně. V 17 hodin měl začít mítink. V 16.55 se nahoře rozhodl někdo osprchovat a nějak zapomněl zavřít kohoutek se studenou vodou. Voda z nebe crčela bez přestání až do konce mítinku, rychle se ochladilo na 11°C. Program akce nabral vinou deště asi půlhodinový skluz, který se doháněl vyřazováním disciplín, do kterých se přihlásilo málo závodníků. Takže nakonec neexistovala jistota startu v nějaký přesný čas.

Zhruba v šest hodin jsem se postavil na start kilometru. Měl to pro mne být hlavní bod programu. Chtěl jsem překonat loňský čas 3:21, a pokud to půjde, co nejvíce se přiblížit třem minutám. Rozeběhl jsem asi na 3:10, ale vydržel jsem jen 600 metrů. Poslední kolo jsem v chladném dešti totálně vytuhl a doběhl v čase 3:23. Navíc jsem si uhnal slušný chrchel, kterého jsem se až do startu překážek, který následoval asi za čtyřicet minut, nezbavil. Ať jsem plival, jak jsem chtěl.

Něco před sedmou hodinou večerní stála víceméně jen parta jedenácti hecířů na startu stýpla. Z jedenácti běžců byli řekněme dva výkonnostně lepší - Honza a Efa. Zbylých devět byli skalní hobby běžci. Z těch výkonnostně lepších se Efa dost nepříjemně vykoupal ve vodním příkopu a Honza tenhle běh pojal jako recesi a běžel v plavkách, koupací čepičce a plaveckých brýlích. Jednu chvíli dokonce i se šnorchlem. Přesto vyhrál. Později jsme zjistili, že už má jeden stýpl za sebou. Tak proto ten přehled.

Já jsem vyrazil velmi opatrně. S téměř nezvladatelným nucením na kašel, ve vytrvalém neúprosném dešti a se staženými půlkami strachem jsem uvažoval o čase okolo patnácti minut.

Prvních dvě stě metrů bylo nejlepších. Nikde žádná překážka, jen rovný čistý, i když mokrý polytan. Přišla první překážka. Můj strach se ještě umocnil. Klandr na dvou tyčích vypadal v dešti jako naolejovaná kladina. Rozhodl jsem se překážku skočit bez dotyku. A u toho pak už zůstalo. Pršet nepřestalo a pocitu, že mi na překážce ujede noha a já se rozplácnu, jak široký, tak dlouhý, jsem se už nezbavil. Přestože (nebo možná právě proto, že) jsem běžel v tretrách. Druhý závod v tretrách v životě. Tím prvním byl samozřejmě před chvílí zmiňovaný kilák.

Přešel jsem přes další dvě překážky a blížil se k vodnímu příkopu. Těsně před ním mě předběhl Milan. Trochu mi tím udělal čáru přes rozpočet, protože mi nevyšel krok. Dopadl jsem do nejhlubší části příkopu. A že stále cedilo, byla nejhlubší část příkopu opravdu hluboká. ;o) Příkop čerstvou vodou přetékal. A že tam bylo tolik vody, namočil jsem se až po zadek.

Dost ztěžklý jsem vyběhl do dalšího kola a na další překážky. Zatím to šlo. Měl jsem relativně dost sil a díky tomu, že jsem vyrazil s rozumem, pomalu jsem rozdýchával i ten kašel. Kolem mě se běžci zvyklí běhat hladce, bez překážek, potýkali s podobnými problémy jako já. Scén jako z Matrixu okolo je bezpočet. Vyzývám Hollywood, přijeďte sem natáčet. ;o)

Nezajímavě jsem přeběhl čtyři překážky a opět přišla na řadu ta vodní. Vidím u ní někoho se zastavit a vracet se na nový rozběh. Naštěstí je dost daleko přede mnou a já dobíhám k příkopu sám. Nic mě nerozhodilo, a tak jsem dopadl o kousek dál. Tentokrát jsem cítil vodu jen na stehnech. (Když nepočítám tu, která mi vycákla až za krk a samozřejmě tu, co se neustále valila z nebes.)

Další okruh byl celkem bez problémů. Překážky i s tou vodní jsem přešel vcelku v pohodě. Proto jsem se rozhodl maličko zrychlit. Zrychlil jsem a před každou překážkou jsem byl nucen cupitat, protože mi nevycházel krok. Nemůžu mít tak pravidelný krok, aby mi ho drobné zrychlení, řekněme o tři vteřiny na kolo, takhle rozhodilo, říkal jsem si. Určitě někdo posunul překážky. Jenže vodní příkop nikdo posunout nedokáže. Nebo snad ano? Zacupitání a do brouzdaliště, mezi nafukovací želvy a ryby, které tam někdo mezitím naházel, jsem zahučel opět až po stehna.

Nic se neděje, říkám si a čvachtám si to k dalším překážkám. Já čvacht, čvacht, hop. Z nebe pořád chlýst, chlýst.

Je tu další bazén se závorou. Dobíhám Michala o kolo. Skáče to hasičským skokem, drže se rukama za klandr. Tohle pokoušet nebudu. Mohly by mi ujet ruce a já bych musel zítra k zubaři. A rozhodně bych zahučel až po zadnici....jako Michal. Mě se tentokrát skok velmi vydařil. Odrazil jsem se od břevna a dopadl téměř na konec příkopu. Sklidil jsem potlesk asi dvaceti přihlížejících, kteří se zde shromáždili. A utrpěl jsem drobné pohmoždění kotníku při dopadu. Přeci jen to byla rána přímo na hřeby, jakou jsem nečekal.

Další kolo bylo opět bezproblémové. Krok vždy vyšel, překážky jsem skákal celkem s přehledem, i když sil postupně ubývalo a tříslo začínalo trochu tuhnout. Vodní příkop nebyl tak úžasně zvládnutý, jako v minulém kole, ale kotník alespoň nedostal tak zabrat.

Zvonec do posledního kola. Za zadkem nalepeného Vláďu. Zrychluji, ale nedokážu ho setřást. Až teď jsem se zbavil strachu. Jdu na doraz, nechci se nechat porazit. Příkop skáčeme vedle sebe, já jsem ve vodě možná o chloupek dřív. Ve vodě možná chloupek vydělal zase Vláďa. Cílová rovinka, překážku přeskakuji opět bez dotyku a vydělávám na Vláďu asi metr, možná dva. Je mi to však houby (a že jich teď po dešti je) platný. Vláďa disponuje přeci jen vyšší absolutní rychlostí než já (a to si na finiších celkem zakládám). V cíli mi na něj nakonec chybí asi krok (možná dva). Ale dokončil jsem ve zdraví, alespoň v tom, co jsem měl před startem. Čas je po tom všem o minutu a půl rychlejší než jsem předpokládal.

Teď už jen přemýšlím, kde bych si vyzkoušel kladivo, trojskok, 400 m překážek a chůzi. Jen tyhle čtyři disciplíny jsem ještě v atletice nevyzkoušel. (napsáno v srpnu 2006)
koyama

4 komentáře:

  1. Ty fotky jsou úžasné:-) Mám jasno, stýpl ne, to raději ten desetiboj. Těch bodů...

    OdpovědětVymazat
  2. A proč stýpl ne? Běhat umíš, plavat umíš a když dáš ten desetiboj, naučíš se i překážky (a vůbec skákat). :oD

    OdpovědětVymazat
  3. jsou nějaký pravidla pro přeskok překážky?

    OdpovědětVymazat
  4. @Radek:Způsoby překonávání překážkyKaždý závodník musí překonat (přeskočit nebo přebrodit) vodní příkop. Závodník bude diskvalifikován, pokud: * nepřekoná kteroukoliv překážku * některou překážku oběhne * při překonávání překážky vede chodidlo nebo nohu pod vodorovnou úrovní horní hrany překážkyJe-li toto pravidlo dodrženo, může závodník překonat překážku jakýmkoliv způsobem.

    OdpovědětVymazat