...
Když cáry mlhy
těžkým krokem z lesa vypudím,
veverčí šplhy
nit snů mi přestřihnou a já bdím.
Utíkám rosou,
nohy až po kolena mokré mám.
Umělou hmotou
před ranním chladem chráním své duše chrám.
Nadšením výskám
těžkým krokem z lesa vypudím,
veverčí šplhy
nit snů mi přestřihnou a já bdím.
Utíkám rosou,
nohy až po kolena mokré mám.
Umělou hmotou
před ranním chladem chráním své duše chrám.
Nadšením výskám
je čas radosti, čas svobodou se opájet.
Pohodu získám,
když udiveně míjí mé nohy pozdní květ.
Tichem se nesu,
endorfiny až po okraj naplněn.
Přibíhám z lesů,
jasně planoucí a přesto neviděn.
Pohodu získám,
když udiveně míjí mé nohy pozdní květ.
Tichem se nesu,
endorfiny až po okraj naplněn.
Přibíhám z lesů,
jasně planoucí a přesto neviděn.
Krásná poezie. Máš takových básní více? Fakt mě to zaujalo, básni dále a měj se...
OdpovědětVymazatBásniček jsem napsal víc. Většinou pro Dášu a většinu v mém tokacím období. :o)O běhu jsem napsal první. Přiznám se, že nutnost rýmování mě dost svazuje.
OdpovědětVymazat