úterý 11. prosince 2007

Maratón v podzemí: Dolů do dolu

Maratón v dole? 700 m pod zemským povrchem? Teplota 25 stupňů a 30% vlhkost vzduchu? Na desetikilometrovém okruhu převýšení 310 m? Chtěla bych to běžet?
V polovině září jsem takto začala uvažovat, protože Jirkovi přišel e-mail od Pepy Kaláta, jestli by nevěděl o někom, kdo by se chtěl v dole také proběhnout. Limitovaný počet účastníků na 400 zvyšoval můj zájem a rovněž uspíšil rozhodování. A tak jsem na začátku října Pepovi odpověděla, že bych do toho šla. V rozhodování mě přesvědčila informace z propozic závodu v Sondershausenu blízko Erfurtu v SRN, že když nestihnu časový limit 2:45 v polovině závodu, budu ze závodu stažena a hodnocena v půlmaratónu. Půlmaratón v podzemních extrémních podmínkách by taky nebyl špatný.

A tak začala příprava trénovací-fyzická, přemýšlecí-duševní a organizační. S trénovací přípravou jsem si v říjnu hlavu nelámala, neboť jsem se chystala pokořit svůj nejlepší letošní maratónský výkon na závodě ve Stromovce. Že to skončilo propadákem, to jsem už na blogu psala. Během nachlazení, kvůli němuž jsem propásla 14 dnů systematické přípravy na tento těžký závod, jsem si však o to víc začala uvědomovat, jak rychle se termín závodu blíží a v jak mizerném fyzickém stavu jsem. Nedivte se, že jsem se tedy o maratónu v solném dole nezmínila.

Fyzickou přípravu jsem po nemoci zahájila 3.11. účastí na náročném 10 km běhu Přes Vítkův vrch. Pak jsem prodlužovala tréninkové běhy, postupně až na 2,5 hod. a běhala do kopce a z kopce. K tomu se hodil opakovaný výběh na Novinu s asi stopadesátimetrovým převýšením na necelých dvou kilometrech. V rámci svého prvního výběhu jsem se připletla mezi skupinu trénujících orientačních běžců ze Sokolova. Do kopce jsem to vyběhla srovnatelným tempem s orienťačkami (ač na běžeckých závodech bývají dost přede mnou), zato cestou dolů mi utekly z dohledu velmi snadno. Cítila jsem omezení kvůli slabým břišním svalům a tak jsem je začala posilovat. Tréninkové týdny jsem měla k dispozici celkem jen čtyři, takže nic moc. Našlapat do čtyř týdnů objemy, kopce a ještě posilování břicha je pro mne téměř nesplnitelný úkol. Pátý týden už byl jen na vyladění, tedy na snižování zátěže a zkoušení čelovky a cyklistické přilby při běhu. I když jsem si záměrně počkala na tmu, připadala jsem si jako exot. V tu chvíli jsem totiž vypadala přesně podle hesla: Běžec je vlastně cyklista, který přišel o kolo. :)

Organizační příprava začala přihláškou na maratón, což zajistil Pepa Kalát za celou naší trojici běžců, kde kromě mne byl ještě Pepa Kostka. Rovněž zajistil ubytování před závodem a to byla také náročná anabáze. Prostřednictvím e-mailů jsme spolu konzultovali všechno možné. Platba startovného bankovním převodem by se pěkně prodražila, startovné je 40 EUR. Poplatky za převod do zahraničí u mé banky by stály cca 500 Kč, u Pepovo 400 Kč. Nemluvě o další platbě, protože pořadatel neuváděl IBAN. Bankovní poplatky by mě tak stály vlastně tolik, co samotné startovné. Jak platby na zahraniční maratóny řešíte vy?

Nám nakonec dovolili zaplatit na místě a i bez platby nás pořadatelé zařadili do startovní listiny. To jsme si poprvé oddechli. Týden před závodem bylo ujasněné ubytování. To jsme si oddechli podruhé. Pepa Kalát zvládnul organizační fázi na jedničku vlastně za nás za všechny.

Sondershausen start2Duševní příprava na takovýto extrém byla o přesvědčování se, že to zvládnu. Že už jsem zvládla dost těžkých akcí a vlastně nikdy jsem neměla ideálně natrénováno. Přemýšlela jsem o tom, v čem poběžím, jestli se tam hodně práší (což mohlo být pro mě jako alergika-astmatika dost kritické), jaký je povrch, jestli je dostatečně vidět, jestli vydržím běžet přes 5 hodin v cyklistické přilbě, jak spojit nošení přilby a čelovky, jestli je možné držet nějaké tempo v takovém prostředí, abych vůbec zvládla limit atd. atd. atd....

Ve čtvrtek jsem si šla do banky vyměnit EURa a zrovna jim vypadla elektřina. Stála jsem tam ve tmě a říkala si, že i to je jakási předzvěst akce v temném dole. V pátek 7.12. ráno mě vyzvedl Pepa Kalát, rozloučila jsem se s Jirkou a Matouškem a vyrazili jsme do SRN. Jeli jsme podle satelitní navigace, což pro mě byla zajímavá novinka. Ještě za světla jsme projeli kolem těžní jámy, abychom si prohlédli místo akce. Ubytovali jsme se v 20 autominut (jak říkají Němci) vzdáleném areálu Ferienparku Feuerkuppe. V podvečer dorazil Pepa Kostka se svým 4-členným doprovodem, mimo jiné i fotografem, a tak máme pár pěkných fotek. Do dolu může sfárat totiž i doprovod běžce, čímž je postaráno o běžeckou kulisu. P. Kostka se tohoto extrémně náročného běhu již zúčastnil, proto jsme se ho snažili dost zpovídat.

Start závodu byl v 10:00 hod. S Pepou Kalátem jsme vyrazili z ubytovny krátce po 8. hodině, zaregistrovali se a zařadili do fronty na fárání. Ač jsem ze Sokolova, kde se těží uhlí, tak v dole jsem nikdy nebyla. Poslední hlubinný důl na Sokolovsku byl zrušen v roce 1991 a nyní se tu těží pouze povrchovým způsobem. Ve frontě jsem si prohlížela ostatní běžce. Hlavně jsem si všímala těch, co měli čelovky, jakým způsobem je měli upevněné. Po pár minutách jsme přišli na řadu, nastoupili jsme do fárací klece, popojeli kousíček a do druhé klece nastoupilo dalších 10 lidí, pak zahoukali a spustili nás dolů. 700 metrů trvalo, jak jsem si stopla, 3:23,84. To je pěkné tempo rychleji než 5 min./km. :) Byla to zvláštní jízda. Vždy jsem myslela, že se jedná o pevnou kabinu a přitom ze vstupní i výstupní strany byla fárací klec uzavřena jen jakousi plachtou. Raději jsem se tedy o nic neopírala. Nerada bych byla dole dříve než zdviž. Když klec zastavila, vykasali plachtu a pustili nás ven, měla jsem takový divný nepopsatelný pocit, možná trochu závratě.

Vydali jsme se dolovou šachtou vyrubanou strojově - jakoby nekonečným tunelem, který ale není z betonu, nýbrž ze soli - kolem hrající kapely a zamířili jsme do jedné ze slepých uliček, kde byly lavičky a šatní háčky na batohy. Neodolali jsme a hned jsme vyzkoušeli slanost stěny. Ano, všude byla sůl. Pepa Kalát poznamenal, že to je nejspíš čistý halit. To by snad řeklo něco Jirkovi, mě ovšem ne. No prostě čistá kamenná sůl Já kousek a pepa kusbez příměsí.

Vysvlékli jsme se do běžeckého. Šli jsme najít místo startu a porozhlédnout se okolo. Hned jsme si také vybrali na zemi kousek těženého nerostu jakožto suvenýr. No, já kousek a Pepa kus. :) Najednou mi podklouzla noha. Jako na ledě. To jsem se docela vylekala. Podklad byl vyleštěný jako zrcadlo. Bude nutné běhat v místech, kde je solný poprašek. Blížil se čas startu, už zbývalo jen deset minut a teprve přifáral P. Kostka a začal se vysvlékat do běžeckého. Udělali jsme společnou fotku a pak se zařadili do startovního pole. Tam jsme narazili ještě na další skupinku Čechů. A pak už začalo hlasité odpočítávání v němčině. Zmáčkla jsem stopky a vyrazila s davem na 4 okruhy náročné maratónské tratě...

(má to pokračování)
lady koyama

10 komentářů:

  1. Hezká akce. Ale asi ne pro velké kluky:-)Platby na zahraniční akce řeším vlastnictvím účtu v Německu. Vedení účtu a vše ostatní zdarma, převod v Eur za poplatek 0,5 Euro kamkoli po Evropě. Je to legální a vy to máte do Německa kousíček:-)

    OdpovědětVymazat
  2. to vl001: Proč myslíš, že ne pro velké kluky? Tam bylo spousty místa i pro náklaďáky, natož pro nevysoké basketbalisty. :)Za tip na platby zahraničních akcí díky. Věděli jsme, že nás české banky odírají, ale že až tolik, jsme netušili.

    OdpovědětVymazat
  3. Vždy mě na vašem blogu překvapí něco nového a lákavého. Tohle bude zajímavý příběh, už se těším na pokračování.Mějte se fajne

    OdpovědětVymazat
  4. PlatbyPokud to jde, platím přes internet VISA kartou. Ale ne každý pořadatel to umožňuje. Letos jsem před Mnichovem platil startové přes banku poslední možný den, abych ušetřil 8 euro, o které by byla prezentace až na místě (Nachmeldung) dražší. Pak jsem zjistil, že bankovní poplatky mě stály více než těch 8 euro:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Koukám,Ty jseš taky cvok. :-) Zařadila jsem si Tě do oblíbených stránek, píšeš pěkně, poutavě a vtipně o tématech, které mě zajmají. Díky.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to je hlína. Ať žijou zážitky. Pokud by byla možnost, určitě bych si to zkusil.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky.to kámen úrazu: Jirka to taky říká. Tedy to, že jsem cvok. ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Ještě kameni úrazu:Mimochodem v Brügmanově šachtě v solném dole se jezdí i bikové akce. ;)http://www.sc-impuls.de...etour.htm

    OdpovědětVymazat
  9. to Niktomuž: Tak to je téměř totožná zkušenost. České banky jsou prostě velice výdělečné instituce. :/

    OdpovědětVymazat
  10. to Požírač: Pro tebe, který x-krát za sebou vyšplhal na Ještěd, by to asi nebyl velký problém. :)

    OdpovědětVymazat