Vánoční běhy

Prvním ze dvou vánočních běhů byl Vánoční běh Brodcemi. Start v Kadani u Kadaňského stupně. Je to po běžeckém restartu první závod a tak si moc velké naděje na excelentní čas nedělám. Reálné přání je, dát 12km za 54 minut. To je tempo 4:30/km. S tímhle cílem se stavím na start kousek za Vefise. Předpokládám, že on by mě k tomuto času mohl dotáhnout. Jak jsem sledoval jeho předchozí výkony v Zimním běžeckém poháru, připadá mi, že by tento čas měl být v jeho silách. Dáša má cíl kvalitně potrénovat. Včera běžela pětadvacítku a tak dnes chce dosáhnout času pod 70 minut.

V 10.30 je odstartováno. Docela slušně mrzne, to mi zrovna moc dobře nedělá. Vefis vyráží příliš rychle. Ještě než naběhneme na cyklostezku, má náskok více než deset metrů. Hledám jiného tahouna. Nakonec ale dotahuji Vefise zhruba po pěti minutách běhu. Běžíme po cyklostezce kolem řeky Ohře, víceméně po rovině. Kousek před Zásadou nás předbíhá Tudy. To je příliš zběsilé tempo, zůstávám s Vefisem, i když běžně se zkouším chytat téměř každého, koho omrzí pohled na moje záda.

Proběhneme Zásadou a jsou tu. Vefisovo kamarádi (opravdu nemyslím jeho kolegy z Městské policie :o) a moji protivníci - kopce. Těsně před nimi Městská policie trochu povzbudí Vefise a ten vyrazí jako kamzík dobývající horské vrcholy. Opět je mezi námi pármetrová díra. Tohle tempo však vydrží Vefisovi jen asi dvě stě metrů. Znovu ho dobíhám a v dalších kopcích se mu postupně vzdaluji. Dnes jsem asi vybojoval statečnou bitvu se svými protivníky, ale k Vefisovi kamarádi příliš přátelští nebyli.

Ještě v kopcích se mi podaří dotáhnout a následně předběhnout dva další běžce. Před sebou vidím Rolanda Perutha. Když běžíme do kopce mírně jeho náskok stahuju. V mírných sebězích naopak ztrácím. Když se ale kopec zlomí do výrazného klesání, umazávám z jeho náskoku výrazné metrové sumy.

Proběhneme Brodcemi a za nimi čeká další protivník, další kopec. Na jeho vrcholu odbočíme do ojíněných polí a luk a ještě kousek vystoupáme. Naštěstí jen obíháme kopec Úhošť. Pak už je tu klesání dělané jako pro mě. Prudké, technicky náročné. Krok za krokem se Rolandovi přibližuju. Za chvíli si začínám libovat, jak už mu téměř šlapu na paty, když v tom brnk... Brnknu špičkou nohy o nějaký nevhodně vyčuhující kámen a už se válím jako Štěpán šestadvacátého. Jen ta koleda mi chybí. Narazím si levé koleno, pravé stehno, pravou kyčel a pravý loket. Pak mě ještě chvíli brousí zmrzlá tvrdá zem. Naštěstí, jak zjišťuju v cíli, mi díry vybrousila jen do staré šustky a do rukavic z asijské tržnice. Horší už je to s tělesnou schránkou. Vykoledoval jsem si bolest kolena, stehna a hlavně lokte. Vůbec se mi nechce v běhu pokračovat. Nakonec mě povzbudí Rolandovo ujištění se, jestli jsem v pohodě. Rozhodnu se ho dotáhnout. Přeci jen je lepší běžet s někým, kdyby něco...

Jen co Rolanda dorazím, znovu zakopávám, tentokráte druhou, levou nohou. To je to malé penzum tréninku. Tahám nohy za sebou, místo abych je pořádně zvedal, jak by tomu bylo po nějaké době trénování. Naštěstí se mi tohle zakopnutí povede vybalancovat. Kdybych se rozplácl podruhé, už by to nejspíš bylo rozplácnutí osudové a dál bych nepokračoval. Takhle se teď podruhé v zásadě nic nestalo a já se v Zásadě od Rolanda odpoutávám a postupně si vytvářím malý náskok. Jinak na šíř i na dél nikde nikdo. A přece! Malá postavička daleko přede mnou. To už ale hrotit opravdu nehodlám. V mírném zrychlování vydržím běžet celou cyklostezku až ke Kadaňskému stupni. Cílem probíhám v čase 54:40, tedy malinko za svými představami. Loni to bylo i na blátě za neuvěřitelných 50:45. Je ale pravdou, že loni jsem měl běžeckou pauzu týdenní (v půli listopadu), zatímco letos se protáhla na (víceméně) šest týdnů. Takže s dnešním výsledkem celkem spokojenost.

Vefis dobíhá pár minut za mnou, Tudy pár minut přede mnou. Dáša splnila svůj tréninkový plán a časem pod hodinu a osm minut se v poklidu vešla do sedmdesáti minut. Rozloučení, přání krásných Vánoc a štěstí v novém roce.

Druhý z běhů byl opravdově vánoční. Šest let běhám o každých Vánocích. Až na dvě výjimky to nejsou závody a vlastně ani žádné tréninkové běhy. Jsou to takové soukromé běhy okolo osmi kilometrů. Taková, i když to možná bude znít paradoxně, krátká zastavení. Jak jsem řekl, až na dvě výjimky. Jednou jsme se s Dášou na Vánoce zúčastnili Richardova běhu. Závodu pořádaného sokoly v Karlových Varech. Tam jsem i s výklusem a rozklusem uběhl asi 6km. Potom jsem v roce 2004, namlsán ze dvou uběhnutých maratónů, chystal na jaro další. A tak jsem běžel o Vánocích v tréninku 15km v tempu 4:30.

Tuhle pěknou tradici přeci nemůžu porušit ani tento rok. V noci před Vánoci nasněžilo, proto jsem si mohl letos vůbec poprvé prožít ten pocit křupání sněhu pod maratónkami. Byla to jen malá sněhová vrstvička, alespoň však nejsou Vánoce na blátě. Běžím si v klidu. Když mám chuť zastavím a protáhnu bolavé svaly. Dnes to ani není běh. Je to meditace v pohybu. Na zamrzlém rybníce hrají kluci hokej. Radostně výskají a jejich brusle řežou led. Nebo řečeno slovy lidového klasika: Bruslemi do ledu, kreslí kluci koledu. Probíhám mezi pohádkově ojíněným křovím. Ze stromu už přeci jen trocha té námrazy ubylo. Obloha se mračí, ale vločky mi asi nesešle.

Po 4,5 kilometrech se otáčím a běžím nazpět k domovu. Běžím s vánoční náladou. Běžím s potěšením. Přes cestu hopká zajíc. Chtěl by mi udávat tempo. "Dnes ne hochu. Dnes si běžím podle sebe." Ale, bohužel, není to jen samá krása a potěcha. Někdo tady odřízl špičku smrčku. Někdo s nedostatkem peněz, času, vkusu, slušnosti či citu. Přeji tomu člověku do příštího roku trochu ode všeho.

Pomalu se blížím k domovu. Zkusím si ještě pár zrychlení. Jen tak. Pro radost. Vždyť jsou přece VÁNOCE.

koyama