pátek 7. prosince 2007

Z rodinného šuplete: Švestkový štěk

Dopředu upozorňuji (a trochu se tím i omlouvám), že tento příspěvek nebude sportovní. Rodinný šuplík se pomalu vyprazdňuje a vykukují na mě i články s nesportovní tématikou. Brzy budou růžky šuplíku vyškrabány a budeme muset nadzdvihnout falešné dno. :o) Takže, kdo chce, nechť čte dál. Kdo je zklamán, protože čekal něco sportovního, toho k ničemu nenutím.

Jára Cimrman. Většina lidí ho zná. Je to pojem. Jeden z největších Čechů. A nic na tom nemění ani to, že se hrstka závistivců snaží tvrdit, že nikdy nikdo takový neexistoval. Neumdlévající vynálezce, netradiční vědec, multiinstrumentální hudebník, nedostižný sportovec, nedoceněný skladatel a ultraproduktivní spisovatel. Takového člověka by si stěží někdo dokázal vymyslet. :o)

Já se tady chci zabývat Cimrmanovým písmáctvím. Konkrétně dramatickou tvorbou. A ještě konkrétněji jeho jevištním sklerotikonem zvaným Švestka. Nechci případného čtenáře zatěžovat rozsáhlým popisem děje tohoto dramatického díla. Totiž kdo viděl, ví, o čem je řeč a kdo neviděl, tomu ani tisícerá slova nepomohou. A navíc, tady jde hlavně o můj příběh. Jen poznamenám, že hra to je prvotřídní, ostatně jako vše z mistrova pera.
K tomu, abyste pochopili, co přesně se mi stalo, je nutné ovšem alespoň maličko ozřejmit postavu Přemysla Hájka, vechtra ve výslužbě, jehož na jevišti ztvárnil Zdeněk Svěrák (alternuje ho Ladislav Smoljak). Celá hra se točí kolem Hájkovy švestky, která musí být do šesti hodin očesána jinak...ale vy co jste hru neviděli, si to zjistěte sami. Jak jsem již napsal, stojí za to Švestku vidět. Hlavní "povahovou" vlastností Přemysla Hájka je jeho skleróza. Nejurputněji se projevuje tato vlastnost v tisknutí ruky na přivítanou ( Z.S. je prostě vítací typ :o) i na rozloučenou tak dlouho, dokud se dotyčnému nepodaří lstí, trikem či jiným úskokem z jeho stisku osvobodit. Část "tisknutí" můžete vidět třeba tady pod heslem Taky Hájek!

Celý příběh byl odehrán a právě probíhala děkovačka, když teprve začal příběh můj. Celou dobu jsem čekal na nějaký pokus zapojit diváky do děje a jelikož jsem seděl v první řadě na kraji, celkem oprávněně jsem se obával, že by volba mohla padnout na mě. A padla!

Při (tuším, že už páté) děkovačce se ke mně pan Svěrák naklonil a podával mi ruku. Proč bych si nepotřásl rukou s člověkem, jehož hrátky s češtinou mě nepřestávají fascinovat? Jenže problém nebyl ve Zdeňku Svěrákovi, ale v roli. Vzpomínáte? Sklerotický vechtr, který tiskne ruku tak dlouho, dokud...

Nabízenou ruku jsem tedy přijal. Příliš pozdě mi došlo, co jsem to vlastně provedl. Pan Svěrák se ke mně naklonil ještě blíž a se záhadným úsměvem mi pravil: "No tak pojďte!" A už mě táhl po šesti schůdcích na jeviště.

Samozřejmě, že jsem sebou nemohl cukat jako ryba na háčku. I když bůhví, že jsem chtěl. Poslušně jsem se nechal dotáhnout na jeviště, kde se do mě opřela světla, která mi připomínala horská slunce či teplomety. Stále pevně držíc (noumen-omen) mou zpocenou ruku se mě Svěrák zeptal: "Líbilo se vám představení?"

"Moc," odpověděl jsem. Škoda, že jsme s sebou neměli foťák. Na fotografii byste mohli vidět, jak jsem byl rudý a možná by byl na krku vidět i ten obrovský knedlík, co jsem tam měl. A mít s sebou kameru, tak byste viděli i tep ve spáncích o rychlosti minimálně 180 bpm.

"Moc? To je dobře," rozjasnila se panu Svěrákovi tvář. "Jste tu poprvé?" zeptal se potom.

"Ano." Mezitím se začala zatahovat opona. Zdeněk Svěrák mě odtáhl kousek stranou a prozradil mi: "Teď bych to chtěl udělat tak, že vám budu ještě chvíli potřásat rukou a až vám jí takhle stisknu...," přičemž lehce zmáčkl, "...tak vy se mi jako vyškubnete a poběžíte z jeviště pryč. Ale pozor na těch schodech, abyste se nepřerazil!"

"Dobře," sotva jsem špitl.

Roztáhla se opona a zazněl hurónský smích, jako reakce na mou stále uvězněnou ruku. Neustále jsem sledoval obličej Zdeňka Svěráka, který se mě opět zeptal: "Jste pravidelným hostem?" Věděl jsem, že otázka je položena jen proto, aby diváci viděli, že mezi námi probíhá nějaká konverzace. "Ne," odvětil jsem tedy.

"Takže jste tu poprvé?"

"Ano."

Potom svou jistou, stisk nepolevující, ale zároveň nedrtící rukou Zdeněk Svěrák lehce stiskl tu mou, ale já ještě chvíli nejistě čekal. Stále jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to další trik (dva v jednom) a že až se budu snažit vytrhnout, jen sebou škubnu, ruka Zdeňka Svěráka mě zadrží a já tak prostě na své triko předvedu jen další gag.

Nakonec jsem se odhodlal, vyškubl jsem prudce svou ruku - upocená ruka se vysmekla jako úhoř - a s jedním ohlédnutím za svým "exvěznitelem" jsem utekl k těm šesti schodům, vedoucím ke svobodě hlediště. Na nich se mi potom stihla ještě vyzout pravá bota...pozor na těch schodech, abyste se nepřerazil!

Usadil jsem se na své místo, nazul si botu a pohlédl jsem na Zdeňka (po tomhle štěku myslím, že už mu můžu s klidným svědomím tykat), který mě zdravil (nebo mi snad děkoval za skvěle zvládnuty part?) zvednutým palcem a úsměvem. Jestlipak dostanu za vedlejší roli Cenu Thalie? :o)

A na závěr menší shrnutí (pro sportovce, kteří se prokousali až sem):

Trať: krátká, ale náročná
Čas: to kdybych věděl. Bylo to nekonečné.
Tempo: strhující.
Průměrná TF: >180/min.
koyama

17 komentářů:

  1. To KoyamaKoukám, že jsi opravdu všestranný. Pěkný příběh :-)

    OdpovědětVymazat
  2. VšestrannostMyslíš tím, že bych snad mohl být i hercem? Já myslím, že ne. Takovou trému jsem neměl snad ani u maturity. Ruce vlhké studeným potem, čelo orosené horkostí z osvětlovacích lamp a v krku nacpaná obrovská šiška, jako bych byl husa. Hrůůůza!

    OdpovědětVymazat
  3. To KoyamaVím o čem mluvíš. Občas se mi naskytne příležitost mluvit do televize. Vždy když mám mluvit do místní televize, tak před tím, než se zapne kamera, mám v hlavě vše uspořádáno, po zapnutí kamery a strčení mikrofonu před obličej, mám takovou trému, že řeknu úplně něco jiného, než co bych chtěl říci. To už se mi stalo asi tak 5x. Jednou jsem mluvil i na Nově. Naštěstí to šikovně prostříhali. :-)I herci mají trému. Jen se jí musí naučit zvládat. Takže by jsi se mohl stát hercem. Asi jsi tady odhalil jak vznikl název divadla- Husa na provázku :-)

    OdpovědětVymazat
  4. No já bych se to snad ani raději naučit nechtěl. Trémy ze závodů jsem se už zbavil a to my ke spokojenosti stačí. ;o)

    OdpovědětVymazat
  5. To KoyamaTak to mě musíš naučit jak nemít před závody trému. Já ji mám pravidelně. Dokonce před prvním maratonem jsem špatně spal. Takový jsem trémař...

    OdpovědětVymazat
  6. Jak na trémuJá jsem tu trému prostě přezávodil. Na začátku jsem nemohl spát kvůli jakémukoliv regionálnímu pouťáku. Vzhůru jsem byl do tří a vstával třeba v šest. Pak jsem si řekl, že vlastně o nic nejde a začal jsem se zúčastňovat závodů téměř každý týden. (To mi ostatně vydrželo do teď a i mě to dost baví.) A postupně tréma ubývala. Teď už jen pociťuji takové chvění před závody, ve kterých mi o něco jde. Ale před prvním maratónem jsem měl taky trému jako prase. Spal jsem asi pět hodin a pak zbytečně prostál x minut ve frontě na WC. Před druhým už to bylo lepší, i když jsem taky zle spal, ale to hlavně proto, že jsem jel na start do Kravař u Opavy v noci vlakem.

    OdpovědětVymazat
  7. Vím, že to není pěkné,ale závidím Ti a to tak moc, že už to víc nejde. Když hráli Cimrmani u nás v Olomuci Švestku, záviděla jsem i tomu šťastlivci v první řadě, se kterým bylo prováděno stejné \"divadýlko\" včetně vysmeknutí!A teď zjišťuju, že i tys byl poctěn. Že sis potřásl rukou s Přemyslem Hájkem, vechtrem v.v.!Ale abys věděl, že nejsem nepřející, tak Ti uděluji čestnou Thálii-Skokana roku *gratulovník*

    OdpovědětVymazat
  8. Očekávej další role!Budeš asi vystupovat v televizi. Při potvrzování předchozího komentáře bylo totiž v kódu psáno DO BBC !Honem piluj angličtinu *povzbuzovník*

    OdpovědětVymazat
  9. Díky, díky, díky!!! Chtěl bych tady na tomto místě poděkovat hlavně své rodině a svým blízkým, že mě vždycky podporovali a měli pochopení pro mou zaneprázdněnost. :o)A také bych chtěl poděkovat panu Zdeňku Svěrákovi za to, že mi dal tu možnost ztvárnit tuto náročnou roli. :DDo BBC ovšem nejdu. Má angličtina končí na: \"How are you?\" \"I\'m fine, thank you. And how are you?\"

    OdpovědětVymazat
  10. Tu BBC nevzdávej... Třeba v nějakém skeči od Monty Pythonů by ti tohle klidně mohlo stačit! *povzbuzovník*

    OdpovědětVymazat
  11. Monthy PythonKdyby něco nového natáčeli, mohl bych přidat i zkrácenou verzi: \"How are you? I\'m fine and you?\" :o)

    OdpovědětVymazat
  12. To Koyama:Závidím Ti tu tvou \"netrému\" před závody.Je však pravdou, že mám závod od závodu, trému menší. No příští rok chci běžet druhý maraton, budu se snažit uklidnit se. :-).Co se týče mé angličtiny, tak je úplně nulová. Když jsem maturoval, tak jsem měl ruštinu. Takže: 4> A2840=8O

    OdpovědětVymazat
  13. Uf, azbuka:-( Snad tě to do příštího příspěvku přejde, úplně to kazí hezký příspěvek:-)

    OdpovědětVymazat
  14. To vl001Moje azbuka je myšlena samozřejmě ironicky.... :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Pekný príbehBlahoželám k divadelnej premiére :o)Dobre sa to čítalo a zdvihlo mi to náladu. Ďakujem

    OdpovědětVymazat
  16. ->Shira313: Já děkuji. Jsem rád, když mé psaní někoho potěší.

    OdpovědětVymazat
  17. Taky jsem se moc pobavila :-),i kdyz naprosty nesportovec ( byt´ ve fazi prerodu, nebo spis snahy o prerod, ehm). Ad sport - mate cela rodinka muj obdiv! Ad Svestka - mas na gagy talent, zda se, takze Thalie-Skokan roku, tez hlasuji pro Tebe :-).

    OdpovědětVymazat