úterý 26. února 2008

Vítězství v úmoru

Již osmým rokem blízko nechvalnému únorovému výročí pořádají sokolovští orienťáci přespolní běh s trochou recese (a možná i s trochou nostalgického vzpomínání - kdo ví?) "O vítězství v únoru."
Nesliboval jsem si od tohoto běhu nic zásadního. Chtěl jsem spíš jen otestovat, co budou říkat holeně na čtyři běžecké dny po sobě (zatím jsem většinou běhal obden) zakončené závodem a co na stejnou porci poví koleno, které mě rozbolelo po minulo-sobotní osmadvacítce. Překvapivě holeně i koleno mlčely. Jen hrudník na levé straně se v poslední době neustále ozývá. Nejspíš nějaký uskřinutý sval, nerv či kýho výra. Většinou to po několika kilometrech běhu rozdýchám, ale milé mi to moc není.
Startuje se u sokolovského koupaliště a po asfaltové cyklostezce přes areál zdraví míříme k tunelu pod silnicí I/6. Všichni se ženou, jakoby v nějakém supermarketu vyhlásili výprodej s devadesáti procentními slevami. Chtěl jsem běžet z počátku pomaleji, ale takhle jsem nucen akceptovat tempo ostatních, neboť bych se ocitl téměř na konci startovního pole. Kousek za tunelem vběhneme na chvíli do terénu. Hned je tu napříč cesty potok. Co jiného byste čekali od orienťáků? Naštěstí to je jen taková stružka. Je sice teplo, ale brodit bych stejně nechtěl. Vymotáme se z háječku a už zase po asfaltu stoupáme na hráz jezírka Michal. Kolem mne se pohybuje docela slušná masa lidí. Sem tam zahlédnu, vzhledem k mým běžeckým možnostem, excelentní společnost. Třeba Jindra Mikeš. I když ten má určitě nějaký tréninkový výpadek, anebo naopak jde z plného tréninku. Já sám se totiž ve formě vůbec necítím.
U elektrické rozvodny odbočíme vpravo a povrch se postupně stává takovým, který vás od pořadatele nepřekvapí. Ze silnice je panelka, z té za chvíli polní cesta, která je stále víc a víc zarostlá, až vás fábory nemilosrdně dovedou na jakousi pastvinu sem tam proloženou nějakou tou mokřinkou. Je to však jen malý kousek a už prolézáte pichlavé křoví a jen co ještě dvakrát vnoříte nohu do blátivé hmoty, už přes menší strouhu a větší jámu vybíháte na "křižovatku" pod Novinou.
Tady se celá ta masa běžců odpojí a já zůstávám téměř sám. Všichni jsou najednou veteráni. Nikomu se na Novinu nechce. A já (blbec) to dobrovolně podstupuju. Přitom veteránská kategorie je od ročníku 1973 a i já mohl teď s klidným svědomím odbočit vlevo. Ale to já ne! To by nebyly body do ligy! A že prý taky jako trénink na případnou účast na MS veteránů v běhu do vrchu. A tak se teď ploužím nahoru, zdolávám to převýšení 115m na 1,3km. Za mnou odpadají dva běžci a přede mnou daleko, široko a bystrozrako nikdo.
Profil Vítězného února
V tréninku jsme tenhleten kopeček dal už i pod osm minut, ale dnes jsem rád, že jsem nahoře za osm a půl. Když trénuju, tak si v klidu doklušu pod stoupání, jenže dneska jsme "kyselej" jenom z té krátké terénní vložky. Nahoře vběhnu do terénu a skoro nejkratší cestou to pálím dolů. Jen musím dávat pozor. Případné zakopnutí by mohlo mít katastrofální následky. Za pomoci kotoulů bych byl dole jistě rychleji než během :o), ale pod kopcem by to nejspíš byla má konečná.
Když se ocitnu pod kopcem čeká mě už více méně jen asfalt. Běhám tady každý druhý trénink, ale znalosti prostředí využít nemůžu, protože na mé úrovni nikdo neběží. Nikdo mě neprohání a ani já tak nečiním nikomu jinému. Proběhnu cyklostezku okolo Michalu, seběhnu z hráze, kraťoučká terénní vložečka s brodkem přes v úvodu článku zmiňovaný potůček, tunelem pod I/6, ještě kousek terénu mezi zahrádkami a Lobezským potokem a cílová rovinka. Trochu protáhnu krok a do cíle 9,6km dlouhého závodu dobíhám v čase 43:16 celkem vyčerpaný. Letos byl start asi o 50 Dáša zase prvnímetrů blíže cíli, přesto můj letošní výkon snese srovnání s loňským časem 43:35. Tak snad dobrý.
Dáša v cíli ještě plive plíce, přestože ženy běžely stejnou trasu společně s veterány a s nejstarší mládeží - tedy 6,8km. V poslední době toho moc nenaběhala a den po závodě nastupuje do nemocnice na plánovanou operaci. Navíc to je díky menším komplikacím už druhý termín operace, takže ztráta motivace k tréninku je více než jasná. Od dubna už bude určitě líp. Přesto se Dáše povedlo, jak můžete z výsledků vidět, zvítězit v hlavní kategorii, do které byla nějakou nesrovnalostí :o) zařazena. A pak že je potřeba trénink. :o) To už je letos druhé vítězství ze čtyř závodů.
A jestli se ptáte o jakém úmoru to měla být podle názvu článku řeč, tak já odpovídám, že o žádném. Byl to jen překlep a mně se to takhle líbilo, tak jsem to tak nechal. :o)
koyama

8 komentářů:

  1. Trochu přidej, nebo ti jednoho dne manželka uteče:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Máš pravdu, budu muset zabrat, aby mi neutekla. Zatím se mi totiž nepodařilo sehnat mladší přítelkyni. :D

    OdpovědětVymazat
  3. hlavně, Tvé drahé polovičce přeji klidný průběh stonání a rekonvalescenci po operaci a brzký návrat to tréninku. A že jsi vyběhl kopec, však ho běháš tréninkově, tak co. Nic moc. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky, Dane.ke kopci: No mě právě mrzelo, že ho nikdo nechtěl běžet se mnou. Takový hezký kopec. :o) Vefis s 3COPem by ho určitě běželi. Kopec je totiž jejich kamarád. Ale se mnou se už kamarádit nechce :o), už by těch kamarádů prý bylo moc. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. To Koyama:Ten kopec bych si s Tebou určitě dal. Každý kopec \" kamarád\" Tě do příště posilní. Navíc ti dá krásný seběh..Jinak přeji Lady Koyama, ať se brzy uzdraví a může zase oslňovat svými výkony ...

    OdpovědětVymazat
  6. Věřím, že kopce posilují. Ale ten seběh nebyl vůbec krásný. Já miluju seběhy, ale tenhle překotný úprk skrze les napříč hustými vrstevnicemi nemá se seběhem nic společného.Díky i za Dášu, zákrok dopadl dobře, pacientka se cítí dobře a vypadá to, že by mi v pátek mohli pustit rekonvalescentku domů.

    OdpovědětVymazat
  7. V hrudníku na levé straně je srdce,ne? Tak aby se Ti neozývalo ono, dej na sebe pozor :-) A pozdravuj Dášu, ať je brzy fit.

    OdpovědětVymazat
  8. Taky jsem se nejdřív bál, že by to mohlo být srdce. Pak jsem to ale zvrhl. Bolest se projevuje hlavně při nádechu, při běhu se nezhoršuje a naopak po nějaké době zmizí. Navíc to občas bolí při nějakých netradičních pohybech (např.při vytočení bokem s rukama nad hlavou apod.) a při žádně jiné vytrvalostní zátěži (rotoped, plavání, in-line) jsem to ještě nezaregistroval a to jsem na bruslích do kopce vytáhl tep ke 190. Kdyby to ovšem nemělo v brzké době přestat, určitě navštívím lékaře.Dáše rád vyřídím. Ještě dnes.

    OdpovědětVymazat