úterý 25. března 2008

5.K5

Skoro celý týden jsem se snažil zbavit klihu, který by zaručeně pomohl nějakému stolaři, zatímco já jsem s ním lepil jenom kapesníky.
Ve čtvrtek už jsem se byl proběhnout a zkusil jsem to i v pátek. Klíh přetrvával, ale jeho produkce slábla.

V sobotu nás s Dášou čekala Královská pětimíle. Dáša má nakázáno se šetřit až do začátku dubna, a protože to vypadalo, K5 - s úsměvemže se nás k organizace pětimíle sejde kolem sedmi, připravil jsem se na to, že závod také poběžím. Postupně všichni od slibu odstupovali a začínalo se zdát, že si účast v závodě budu muset odpustit. Nakonec to ale Dáša zvládla na startu s úsměvem,  s mým tátou a s mou mámou (Takže vlastně takový rodinný podnik. :o) a já nemusel narušovat své psychické úsilí a směřovat ho jiným směrem. :o)

Po deváté hodině ráno jsem se nechal vysadit ve Starém Sedle, něco přes pět set metrů od značky třetího kilometru závodu. Zdali bude ten dnešní den úspěšný? No zatím to nevypadá. Zapomenu na sobě civilní (rozuměj neběžecký) svetr a když se snažím vehementním máváním Dášu zastavit, ona se jen usměje a zamává taky, nabádaje při tom Matouška, aby tatínkovi také zamával. Mávají mi jako dva jelimánci a já tam stojím rozčílený se svetrem navíc.  Je to jen drobnost, ale při každém vytahování pomůcek ke značení jsem nucen prohrabávat batoh o nějakou tu desítku vteřin déle, než se vždy přes svůj svetr prodoluju k té správné věci.

Až na to dolovaní probíhá značení bez nějakých větších zádrhelů. Jen na čtvrtém kilometru (kam nejprve od třetího doběhnu a pak začínám značit), přímo na otočce jsou tři obrovské strouhy vody. Rozhoduju se posunout otočku o patnáct metrů blíže startu a start i cíl o stejné kvantum metrů natáhnout. Nebudou sice tak docela sedět čtyři z osmi kilometrů, ale hlavně že výsledná délka bude v pořádku.

Po desáté hodině už jsem na začátku cyklostezky a jdu se podívat na to, jak probíhá prezentace. Dáša do ní zapojila dva dnes běžící ultrasporťáky, takže to tak docela rodinný podnik není. Sčítám účastníky a dopočítávám se k číslu 36. Vyrovnaná nejslabší účast z roku 2005. Tradičně ji asi opět způsobily Velikonoce. V nevelikonoční víkendy totiž počet účastníků osciloval mezi 46 a 58 běžci. Nad velikonoční kletbou pro budoucí ročníky K5-ky se budeme muset zamyslet. V případě, že by znovu měl termín startu závodu padnout do Svátků jara, budeme nuceni zvážit přesunutí termínu. Lidé odjíždějí na prodloužený víkend za příbuznými, stejného víkendu se využívá i k soustředěním a navíc máme i konkurenci ve stříbrské Velikonoční desítce.

V jedenáct jsou už všichni netrpělivě připraveni ke startu. Nikomu z nás (organizátorů) se však nedaří odemknout zámek na závoře přehrazující cyklostezku. Vzhledem k panující zimě si startující vynutí start závora nezávora. Teď se docela hodí těch patnáct metrů navíc. Do úzké mezery v závoře se tak běžci lépe seřadí. Tedy ti, co nechtějí přeskakovat ani podlézat.

Nestartuju úplně z čelních pozic, takže si u závory trochu počkám. Trvá to ovšem nesčetněkrát kratší dobu než tu, kterou si počkám než projdu startovní bránu příští týden v Praze. Snažím se v úvodu krotit, ale má snaha je nejspíš dost chabá. Na metě jednoho kilometru (v tomhle případě na metě 1015m) jsem za 4:01. Běžím s Petrem Sz. Před sebou vidím Jirku V. a K5 - běžecké vakuumtaky Martina P. Martin je vyženěná přízeň, a tak se pokouším nenechat se jím porazit. Dopředu už vám můžu oznámit, že neúspěšně.

Tím, jak se ale snažím výše zmíněné dostihnout, vzdaluji se Petrovi. Druhý (skutečně) kilometr mám za 4:09. Běžce přede mnou se mi dostihnout nedaří a zezadu se na mě zatím nikdo nedotahuje. Běžím v jakémsi vakuu a na běžecké pohodě mi to zrovna nepřidává. Třetích tisíc metrů za 4:22 a 985 metrů na obrátku skoro za 4:18.

Od obrátky běžíme na západ, což znamená proti větru. Není silný, ale přeci jen nějakou tu vteřinu ubere (4:24 - 985 metrů a 4:31 - už celý kilák). Petr Sz. zpomaluje jednoznačné méně než já. Kromě čím dál hlasitějších kroků za sebou totiž stále blíže slyším zvuky, které se sice podobají sténání raněného zvířete, ale v tomhle případě znamenají vynaloženou námahu k mému stíhání. :o) Necelé dva kilometry před cílem mě Petr doběhne a předběhne. Chvíli po něm mě předbíhá i Jana N. Snažím se jich držet zuby nehty, i když na tempu na kilometr (4:30) se to neodráží. V posledním kilometru si je nechám maličko poodskočit, s K5 - před cílemtím, že pošetřím síly k závěrečnému finiši - mé, troufám si tvrdit, největší zbrani. Jenže tady tahle taktika není příliš dobrá. V posledním kilometru to fouká proti snad nejvíc z celé trati, a tak by bývalo bylo lepší se tu za někoho schovat. Navíc ještě drahnou dobu odkládám finiš. Až vyběhnu na ten lepší asfalt, až u támhle toho stromu, až za tou zatáčkou. Nakonec nasazuji k drtivému asi dvousetmetrovému finiši a snažím se to v krátkém čase strhnout (na svou stranu). Podle fotografií K5 - v cíli(z nichž první je okolo šedesáti metrů před cílem a druhá v cíli) můžete vidět, že se to málem podařilo.

Málem! Janu jsem předehnal, ale na Petra krok chyběl. Budu muset vynadat Jirkovi K., který ráno Petra potkal asi kilometr před Poříčím a ten kousek ho svezl. Kdyby ho nechal dojít až na start, třeba bych byl o ten krok před ním já. :o) Posledních 1060 metrů mám za 4:23, celých pět mil za 34:38. Nehodnotím. Uvidíme jaká bude půlka v Praze a hlavně hodinovka za tři týdny.

Spočítání a vyhlášení výsledků s tombolou proběhly poměrně rychle, celkem v klidu a zdá se, že ke spokojenosti účastníků. A hov.a s hákama začala padat, teprve když jsem běžel po cyklostezce do Starého Sedla sbírat fábory a kilometrovníky.

Výsledky.
Pár našich (většinou doběhových) fotografií.
Fotografie AK Sokolov.
koyama

2 komentáře:

  1. Úsilí při finiši nic moc. Podle mé nejnovější vědecké studie (viz můj blog) je to standardní doběh. Možná s náznakem úsměvu. \"Musíte se více snažit, pane správče.\"

    OdpovědětVymazat
  2. Fotografie s grimasou, která by vyhovovala definici úsilí, plynoucí z tvé studie, by ovšem nešla zveřejnit. Mohl bych být nařčen ze strašení dětí.

    OdpovědětVymazat