úterý 29. dubna 2008

Oberelbe marathon: Jde se na to

Bezprostřední příprava na můj třetí maratón začala už vlastně tímto článkem, pomocí něhož jsem se snažil zjistit, co si myslí čtenáři našeho blogu: 1) o možnosti absolvovat maratón s mírně pobolívajícím kolenem a 2) tak trochu i o mé aktuální formě. Je asi pravdou, že za svou formou jsem lehce momentálně zaostalej :o), ale objemově mám natrénováno více než před ztrátou maratónského panictví.
Přípravou se potom rozuměl i pohodový běh s 3COPem Pardubicemi a hlavně následné navázání jakési zjednodušené superkompenzační diety. (Já vím ,já vím: dělám z toho maratónu vědu. :o) Od soboty (po doběhu jsem ještě neodolal koláčku :o) až do úterý jsem ze své stravy zcela vyňal cukr. Tedy odpustil jsem si všechny sladkosti, slazené nápoje apod. Sem tam se nějaký ten kousek chleba ve stravě objevil, ale bylo ho po málu. Ke konci tohoto třídenního omezení už mi vejce lezla i ušima a měl jsem takovou chuť na cukr, že jsem si byl nucen koupit bonbóny pro diabetiky. Když mě k tomu ještě mamča v půli omezení potěšila bábovkou na přilepšenou, myslel jsem, že vzdám nejen celou dietu, ale rovnou i plán běžet maratón. Přestože jsem byl v průběhu omezení cukrů běhat pouze jednou (mělo by se pro vypráskání sacharidových zásob vícekrát), běželo se mi hodně mizerně a v závěrečném kilometru pětikilometrovky maratónským tempem, jsem jen motal nohama a přál si, aby už byl konec. O dvou a půl kilometrovém doklusání domů se už raději nebudu zmiňovat. Sacharidové omezení jsem zahájil na 77,5 kilogramech a ukončil na kilogramech 76. Když jsem pak konečně rozbalil v tu dobu již povolenou sladkost, musel jsem zaručeně vypadat jako jeden z Pavlovových psů.
Druhá polovina diety probíhala výborně. Dopřával jsem si těstoviny, brambory a celkem i sladkosti. Omezil jsem jen potraviny, o kterých vím, že mi občas neudělají dobře na trávení. Má hmotnost se vyšplhala kousek zpět - na 77 kg.
O koleni jsem se již zmiňoval. V průběhu předmaratónského týdne se při běžeckém tréninku dvakrát ozvalo, ale jen velmi mírně. Horší to bylo se zády. Šíjové bolesti, na které jediné jsem si stěžoval v článku o Pardubkách jsem za pomoci Dáši rozmasíroval, ale ozvaly se bolesti bederní části zad. Nasadil jsem všechny mně doposud známé a účinkující metody léčby, ale nějak jsem se té bolesti nemohl zbavit. Když jsem pak listoval svými staršími tréninkovými deníky, jen jsem se utvrdil v názoru, že tyhle mé potíže už nejsou prací pro ortopeda či chiropraktika, ale pro zkušeného psychiatra. Toto je totiž můj čtvrtý trénink na maratón a potřetí mne bolí koleno (jedenkrát jsem kvůli koleni maratón odpískal) a podruhé záda. K tomu lze ještě přičíst i jedno odhlášení se z šestihodinového rogainingu pro akutní bolesti zad.
Záda jsem dal do kupy tak, že jsem si s nimi troufl běžet. Jestli ovšem vydrží celý maratón jsem netušil. Ale ještě nebylo všem zdravotním jobovkám konec. Ve čtvrtek ráno jsme se probudil se slušnou rýmou a škrábáním v krku. Nasadil jsem česnek. Na nachlazení a lehké virózy mi zaručeně zabírá. Jen v tomhle množství nesvědčí mému žaludku. Když si ho trochu restnu je to lepší, ale taky to není úplně ono. K večeru jsem cítil určitou únavu a lehkou bolest hlavy a jen jsem doufal, že to má souvislost se změnou tlaku vzduchu. Ráno jsem se pak probudil bez škrábání v krku, ale rýma přetrvávala a začal jsem i trochu chrchlat. Když jsem se pak postavil na pravou nohu, měl jsem pocit, že mi někdo lýtko špikuje jehlou. Z toho jsem usoudil, že můj poločas rozpadu se pohybuje někde okolo osmnácti let. :o) Přesto jsem se rozhodl vyřídit nám pojištění léčebných výloh a během dne jsem vše nějak rozchodil.
K technické přípravě samozřejmě kromě pojištění patřily i další věci. Třeba zajistit si ubytování; úspěšní jsme v Duchcově. Vybírám také oblečení, ve kterém poběžím. Boty už mám dopředu rozhodnuté. Osmsetpětadvacítky NBéčka sice už mají natočeno 740 kilometrů, ale nové 826-ky jsem ještě nezkoušel déle než 10 km. Je také důležité vytvořit si správný maratónský mix v mp3, protože 3COP se mnou nepoběží a s Němci moc nepokecám. Základem je již vytvořený půlmaratónský. Trochu ubrat Enyu a přidat nějaký ten mix z CD Deep58 a potom něco z CD Enter The Dream Zone. (Jak říkám, jsem tuctucák. :o)
V sobotu razíme do Drážďan. Tam se chci zaprezentovat a pak si to zamířit nazpět do Duchcova. V pohodě si jedeme Dáši firemní Fábií. Pohoda trvá až do té doby než přejedeme hranice do Němec. Po chvíli nás dojíždí policejní dodávka a němečtí policajti nás ( a další dvě auta) navádějí na odstavné parkoviště. Chceme to vyřídit rychle, ale policisté si nás chtějí nechat na konec. Nejspíš vypadáme, že bychom mohli pašovat drogy, či co? Když další dvě auta odjedou dostane se i na nás. Policajti Dáše něco vysvětlují (já neumím skoro ani žblebtnout, natož abych něco rozuměl, takže se mnou by si moc nepokecali), a pak mě nechají jezdit dokola po odstavném parkovišti. Dáše cosi ukazují a i já se pak dovídám, že nám šmajdá pravé zadní kolo. Nechtějí nás pustit na dálnici a protože jinak odtud pokračovat nelze, vypadá to, že nás vykáží zpátky do Čech. Pak volají šéfovi, hlásí naší SPZ-ku na všechny strany a nakonec nás pustí dál po německých silnicích. Ovšem s tím, že minimum na dálnici je šedesát, maximum máme jet osmdesát, při nejbližší příležitosti sjet z dálnice a auto v Pirně nebo Drážďanech nechat opravit. No cvoci nejsme. Nechceme ale dráždit hada bosou nohou, a tak (po krátkém bloudění v Drážďanech) v maratonmesse World Trade Centra vyzvídáme, jestli by nešlo sehnat na poslední chvíli nějaké levné ubytování v Německu. Tedy Dáša vyzvídá. :o) Jestli prý máme spacák, můžeme se zdarma vyspat v tělocvičně místní školy v Königsteinu.
No máme spacák. Jeden. Dáša trpí alergií na peří, a tak ho s sebou preventivně tahá všude. Po zaplacení startovného nám v peněženkách zbývá okolo 70 Euro. Než těžce za tuhle cenu shánět ubytování, kupujeme spacák za 34 Euro Oberelbe M - startStejně jsem už chtěl nějaký, který má sbalený menší rozměry než sud piva. :o) Ještě nějaká rámcová fota a hurá na start do Königsteinu.
Přijíždíme ke škole. Nikde nikdo. Cedule taky žádná. Sociálky u tělocvičny uklízí uklizečka. Od té se Dáše dostane odpovědi, že šéf přijede v pět a tělocvičnu otevře. Dobrá, tedy čekáme. Hned vedle školy stojící kostel odbíjí pátou. Pak čtvrt na šest, půl, tři čtvrtě a šestou. Dumáme, jestli jet do Hřenska na blind shánět ubytování nebo ještě čekat. Na cestu do Duchcova je už příliš pozdě. V půl sedmé se objevuje další běžec, hodlající přespat v tělocvičně. Jens, jak se běžec jmenuje, tvrdí, že tělocvičnu otevřou až v osm. Nakonec doráží ve čtvrt na osm kdosi s klíči. Kdosi, kdo se s námi moc nechce bavit. Zaplať pánbůh za Jense, jinak bychom dnes asi spali v autě, anebo jeli na noc shánět ubytování do Čech. Nakonec tedy obě dvě Oberelbe M - pevnost Königsteintělocvičny (velkou a malou) zaplnili celý tři nocležníci. Asi by neškodilo uvést v propozicích, že existuje možnost zdarma s vlastním spacákem přenocovat. A také označit "noclehárnu" a stanovit jasnou hodinu, kdy bude k dispozici.
Rozložíme žíněnky a po desáté se chystáme ke spánku. A je to tady. Opět nedokážu usnout. Ještě nikdy jsem se v cizím prostředí nedokázal první noc pořádně vyspat. A když se k tomu přidá ještě nervozita ze zítřejšího maratónu ....darmo mluvit. Do půl jedné jsem až na pár drobných mikrospánků vzhůru. Když už to vypadá, že zaberu, buď začnou zvony odbíjet dvanáctou nebo se ozve Jens, který nemá před maratónem také zrovna klidné spaní. Alespoň ale nějaké má. Od půl jedné do šesti spím neklidným často (co půl hodiny) přerušovaným spánkem. V šest mne vzbudí Jens svým walkmanem. Nu což. Nasnídám se, všechno připravím, sbalím a jdeme k Labi na start.
koyama

13 komentářů:

  1. NBNB \"826\" jsou dobrý boty, lehký, trochu užší. Moje mají za sebou 2 \"10\", 2 \"1/2M\" a 1 \"M\". OR byly jen při těch 1/2M. Trénuju v jiných, šetřím si je na závody :-)Co zkusit před závody slabé prášky na spaní.

    OdpovědětVymazat
  2. ->mapo: Dáše dorazily 826-ky taky. Ve stejném balíku jako mé. S nimi pak ještě 873 krosovky pro mě. Takže jsme se na začátku dubna slušně prohli. :o) Až v těch botách budeme mít odběháno víc, něco o nich sepíšeme.ad prášky: Měl jsem jednu tobolku něčeho přírodního s kozlíkem lékařským. Problém je ale spíš v tom, že se zkombinovaly dva problémy. Nervozita z maratónu (před žádnými jinými distancemi už dávno nervózní nejsem - i když kdysi jsem býval) a to, že se prostě vždycky v jiném prostředí vyspím první noc špatně (druhá už je pak většinou dobrá, možná díky nakumulované únavě :o). A když se vrátím zpátky k těm práškům, máš nějaký tip na slabé prášky na spaní.

    OdpovědětVymazat
  3. to koyamaNB \"871\" byly moje 1.běhací boty, ani jsem netušila, že to jsou krosovky :-) prostě se mi líbily, jen jsem si je koupila o 2 čísla větší než mám normální boty (normální boty už moc nenosím), tak jsem do nich nosila dvoje ponožky, aby nebyly tak volné. Ale v \"kruté\" zimě 2005-2006 byly dobré. Tak ať se Ti v \"873\" dobře běhá.S prášky nemám zkušenosti, doma zbyl Stilnox po manželovi, tak jsem to zkusila při 2xM v Porubě a před 48H, spala jsem skoro jako nemluvně. Ale jestli je to silné-slabé, nevím, asi to není volně prodejné. Nervózní před závody nejsem, vadí mi cizí prostředí a hluk (uši mám jak netopýr-bohužel).

    OdpovědětVymazat
  4. Koyamo, vadilo by Ti hodně,kdyby jsi mi trochu naznačil, jak bych mohla svoje tělo, co se týče stravy, trochu připravit na svůj 1. maraton??? Ať mám pocit, že jsem pro to udělala vše...Pokud by Ti to nevadilo, napiš, prosím, na mail. Díky. Pavlína

    OdpovědětVymazat
  5. ->pavlina: Nevadilo. :o) Poslal jsem ti email.

    OdpovědětVymazat
  6. to pavlinaAhoj Pavli, ty to bereš hodně zgruntu, vědecky. Tak ať to je ku prospěchu.

    OdpovědětVymazat
  7. Ty joooo. To je akční článeček, už se těším na pokračování. Boty goood.

    OdpovědětVymazat
  8. Dane, Dane, já vědecky??? Já tady nerozebírám před národem každý svůj pohyb a každý naběhaný kilometr... Ani neběhám podle tepové frekvence. Já chci přežít a jelikož jsem nějakou dobu běhala závodně, tak si to chci spíše trochu připomenout...Držím palce, ať Ti to běží pod 4 hod, já se budu držet trochu dál a budu věřit, že mi koyama pomohl. Víra Tvá....

    OdpovědětVymazat
  9. to M=42,195 km :-))V ČB (leden 08) by mne nenapadlo, že to dokážu dát pod 4:00:00. Chtělo to jen jedno-přitlačit na pilu a vydržet...to se člověk musí naučit, nejde to samo od sebe. Jsem tedy zvědavá, jestli mi to půjde i venku, na čerstvém vzduchu, protože M v ČB byl indoor...Dan to dělá myslím dobře, \"tlačí\" v kratších závodech a zrychluje.

    OdpovědětVymazat
  10. Dan to dělá určitě dobře, já jsem trochu introvertní individualista, závody nevyhledávám, u nás jich ani tolik není, zrychluji 1-2x týdně v tempovém tréningu a běhám s láskou...Je to pro mne hlavně relax - lesík, veverky, srnky, zajíci...A mapo - s tolika naběhanými km - to už snad pod 4hod nemůže být problém. Držím palce, určitě to zvládneš i na vzduchu.

    OdpovědětVymazat
  11. Tak jsem zase zpět ve sportovním koloběhu a vidím, že opravdu nezahálíš. Pěkný článeček...

    OdpovědětVymazat
  12. Pěkný článek. Je vidět, že se nenudíte ani na při samotné cestě a přípravě na závod. Už se těším na pokračování :-).

    OdpovědětVymazat
  13. Zbytečné starosti a komplikace s dopravou a ubytováním. Nakonec byl závadou na autě jen šišatý ráfek.

    OdpovědětVymazat