úterý 22. dubna 2008

Pohodová půlka Městem perníku

V minulém příspěvku jsem od čtenářů vyzvídal jak mám běžet.
Jak mám běžet půlmaratón v Pardubicích a jaký má po něm následovat můj běžecký program. Vzhledem k výsledkům Anketa Oberelbe marathonankety jsem se rozhodl udělat jakýsi kompromis. Nejčastější byla odpověď: "V Pardubicích do toho šlápni a příští týden uvidíš." No a ta jen o něco méně častá mi radila, abych to v Pardubicích moc nepřeháněl a pokusil se o maratón. Zvolil jsem tedy zlatou střední cestu, která by se dala charakterizovat odpovědí: "V Pardubicích běž na pohodu a příští týden uvidíš." :o)
Počasí je zamračené a uplakané. Z nebe se řinou potoky slz a nevypadá to, že by chtěly jen tak přestat. S plným autem (rozuměj ve čtyřech) vyrážíme ze Sokolova na půlmaratón do města perníku, koní a oleje. Jen se tiše modlím, aby se naplnila Aladinova předpověď a nad Pardubicemi skutečně spadlo jen zanedbatelné množství srážek. Zároveň se Jirka K. snaží svou pozitivní energií (ohledně deště) přebít tu negativní (též ohledně deště :o) dalšího člena posádky Petra Sz. :o) A přestože nás celou cestu doprovázejí hrozivá mračna, ze kterých neustále cedí, světe div se, pozitivní energie ve spojení s modlitbami za správný odhad předpovědního modelu zabírá. V Pardubicích je sice zataženo a chladno, ale neprší.
Na místě jsme velmi brzo. Klidně jsme mohli vyrazit o tři čtvrtě hodiny později. Kdo však mohl tušit, že v Praze nebudeme bloudit. :o) Snažím se z Jirky K. dostat jeho plánovaný čas. Vím, že chce osobák, ale pořád netuším na kolik si mám nastavit svůj chronometr. :o) Jirka je nerozhodný. Snad pod 1:47. A jaká že je to rychlost na kilometr pod 1:46? Anebo rovnou 1:45? Nakonec si říkám, ať si to rozeběhne, jak chce, já se mu přizpůsobím a budeme se nasazené tempo snažit udržet. Jenže těsně před startem mě chytne malá potřeba. Jirka mě pošle za roh nějaké budovy a sám se mi schválně schová v davu. Snažím se ho hledat. Najdu Petra, najdu i Oldu D., ale po Jirkovi jakoby se slehla zem. No nic, ten se určitě natlačil hned za Keňany.
Rozebíhám tedy lehce nadmaratónským tempem. Pět na kilák. Samozřejmě když nepočítám téměř sedmatřicet sekund chůze ke startovní bráně. Někde před prvním kilometrem také teprve předbíhám Dášu. No ta musela taky Štefkovi sešlapávat špičkama boty. :o) I druhý a třetí kilometr mám plus minus za pět minut. Právě někde kolem třetího mě dobíhá 3COP se svým běžeckým parťákem Jardou. Rozhoduji se běžet s nimi. Zvlášť, když celkem ochotně přistupují na pětiminutové kilometrové tempo. (Pravdou je, že jsme se hned na čtvrtém kilometru pěkně zakecali a okamžitě z toho bylo 5:13/km.) Ještě se párkrát ohlédnu, jestli není Jirka K. někde na obzoru, a pak už jen doufám, že běží přede mnou a já ho cestou doběhnu (nebo třeba i ne).
Nastolíme zpátky nadvládu pětiminutovky nad kilometrem a v družném hovoru ukrajujeme kilometr za kilometrem. Pravda. Jarda toho moc nenapovídá, ale je to jeho první půlmaratón vůbec a sveřepě se drží. V průběhu do druhého kola si všimnu na věšáku zavěšených medailí. Takhle z dálky vypadají velmi nadějně. Jsem rád, neboť jsem se trochu obával, že půjde o něco velmi neoriginálního. Zvláště když jsem si ze startovní tašky vytáhl "kvalitní" černé tričko.
Dál pokračujeme pětkovým tempem. Kolem desátého kilometru dobíháme mapo a zároveň nás černá špička bere o kolo. Běží se mi dobře, a tak mám sílu vtipkovat. Říkám, že se teď chytnu toho vodiče, co běží na 1:02, a když nás vedoucí závodník předběhne, pár rychlými kroky to i naznačím. Nevím, jestli mi na to někdo skočil :o), pravdou ovšem zůstává, že s těmito keňskými rychlíky bych se udržel 150, možná 200 metrů. A pak bych byl nucen ze závodu odstoupit pro náhlou indispozici. :o)
Za dvanáctým kilometrem se 3COP rozhodl zrychlit, a tak jsem se přizpůsobil. Běželi jsme okolo 4:50, což stále zhruba odpovídá mému plánovanému maratónskému tempu. Pořád se cítím v pohodě a ani hovor nijak nevázne. Před šestnáctým kilometrem 3COP poznává svého běhacího kamaráda Papaayu. V jakési euforii z tohoto setkání ještě přidá. Papaaya zůstává za námi. My s Jardou 3COPovo tempo ještě na necelé dva kilometry akceptujeme. Když pak ale před občerstvovačkou (mimochodem za pátým kilometrem sedmikilometrového okruhu dost nešťastně postavenou, neboť ve 3.kole už byla celkem k ničemu) ještě trochu zvýší frekvenci svého kroku, raději zůstávám i s Jardou trochu pozadu. Přeci jen se tady mám rozhodnout, jestli maratón ano či maratón ne. Nikoliv se zrušit. Někde u občerstvovačky také dobíhám Jirku K. Je na něm vidět krize, ale zmátoří se a chytí se nás. Takhle běžíme až ke dvacátému kilometru. Pardubice 2008 - mezičasyTady kluky opustím a kilometrovým stupňovaným finišem se pokusím dostat 3COPovi na záda. Ke konci už vidím, že se mi to nezdaří. 3COP taky natáhl krok, a tak i přestože mám závěrečných 1100 metrů za 4:29, dobíhám za ním sedm sekund. Na trati delší než 15km vůbec poprvé s negativním splitem.
Na krk dostávám pěknou medaili a cítím se v nebývalé pohodě. Koleno se ani neozvalo, nohy mě prakticky nebolí a vůbec nejsem vyčerpaný. Kdyby mě nebolelo za krkem, což je následek nějakého toho času stráveného u počítače (nebo že by to bylo z mytí nádobí :o), ani bych po tomhle závodě nevěděl, co je to bolest. Vypadá to, že maratón budu muset běžet. :o)
Jirka K. nakonec s přehledem prolomil hranici 1:45 a tak je má mise splněna, přestože jsem s Jirkou běžel jen něco málo přes kilometr. :o) Další sokolovskou radostí je vítězství Ivany Sekyrové stylem start-cíl. Nic na tom nemůžou změnit ani nevkusné komentáře o tom, že Ivana získala mistrovský titul, vinou toho, že některá ze soupeřek nedoběhla či některá nenastoupila. Ivana získala titul, protože byla v daný čas prostě nejlepší. A dovršila tak svůj mistrovský půlmaratónský hattrick.
Kazem na jinak čistém a zdravém chrupu tohoto závodu bylo ovšem vyhlášení. Nemůžu si tímto směrem odpustit výtku. Neúměrným natahováním o vyhlášení cen pro nejlepšího prince (rozuměj Pavla Trávníčka) či pro nejlepšího recepčního tento závod lepší renomé mezi běžci nezíská. Natož po některých "aférkách" se záměnou cen. Stejně tak mohlo vyhlašování začít už ve čtrnáct hodin a ne až o hodinu později. Alespoň by se tak prokřehlí keňští vítězové dočkali bouřlivějších ovací, než od v tuto dobu už logicky velmi prořídlého publika.
A Dáša? Ptal jsem se jí, ale komentovat tento závod moc nechce. To hlavní pozitivum pro ní bylo, že se donutila uběhnout vzdálenost, kterou by v tréninku ještě nezvládla.
Udělala začátečnickou chybu, přepálila první dva kilometry. Na 15. km jí zezadu doběhla asi o 10 let mladší běžkyně a spolu běžely až skoro do cíle. Alespoň si trochu užila povzbuzování "děvčata do toho". Těžko se smiřuje s výkonem o 15 minut horším než její obvyklá výkonnost. Ale co naplat, asi to odpovídá 2 týdennímu tréninku po 6 týdenním lékaři nařízeném gaučingu.
koyama

10 komentářů:

  1. Dáša vitaj v klube prepalovačov (rovnako som to napálila i o tyždeň skôr v Chomutove na 15tke). Tiež som dýchala Keňanom na päty, prvé 3 km za 4:10-15 min a potom zapôsobilo trenie vzduchu a odpor kyseliny mliečnej vo svaloch a ja spomalovala a spomalovala, do cieľa som sa plazila tempom 5 min/km. Väčšina bežcov posledné km zrýchlovala a ja som sa len modlila, aby som to dajako dobehla a nemusela prejsť do chôdze. Koyamo, držím palce v v nedeľu na maratóne. Čas pod 3:30 hravo zvládneš.

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš jak ti to jde,zaběhnout si na pohodu čas 1:44 to je slušný. Kdoví, co s tím kolenem bylo, hlavní je, že vydrželo, nebolelo, tak ti nebráni nic v tom, aby jsi maraton běžel.

    OdpovědětVymazat
  3. To Justína: Přivítání je na místě. :) Přepalovat totiž nemám vůbec ve zvyku, to je v naší rodině doménou mého muže (v Pardubicích jsme si to nějak prohodili). Já jsem zvyklá rozebíhat spíše volněji, ale v hlavě prostě mám, že takhle rychle běžet dokážu. A taky dokážu, jen musím trochu déle trénovat. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Je to tak, Aldamane. Jediný, kdo mi může zabránit běžet maratón, jsem já sám.Díky, Justíno. V neděli se každý tisknutý palec bude hodit.

    OdpovědětVymazat
  5. Nazdar. Já ti povím čím to je, to se chce trošku zakecat, poznáš super aerobní tempo a to se pak podávají výkony. Takže maraton - určitě jooo.

    OdpovědětVymazat
  6. No a nechceš běžet se mnou 3COPe? Že bychom se trochu zakecali. :o)

    OdpovědětVymazat
  7. to Koyama - v neděli držím palce :-))

    OdpovědětVymazat
  8. Super! Další dva. Nebo čtyři? :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Jasně, že 4 :-)) A Ty můžeš (když budeš tak hodný) třeba v sobotu mně...

    OdpovědětVymazat