čtvrtek 3. dubna 2008

Střídání stráží

Proběhlo 1.dubna.
Ne! Opravdu to není žádný apríl. Zůstal jsem na rok doma na rodičovské dovolené. Doufáme, že tento, v našich končinách zatím ne zcela běžný, krok ubere trochu hektiky z našeho života a zároveň se nám také zpomalí tikot hodin. Že prostě bude na vše trochu více času. Doposavad pracovala Dáša na částečný úvazek. Dva dny v práci a zbytek z domova. Když se nevěnovala Matoušovi, pracovala. Když nepracovala, věnovala se Matoušovi. Takže doma to vypadalo jako po výbuchu pumy. Já už jsem to po příchodu z práce také zrovna nestrhl, a tak restů přibývalo. Zvláště, když jme chtěli ještě nějaký čas věnovat sportu.
Neustále jsme vymýšleli, jak to udělat, aby to šlo tak či onak. Kdo a jak nám malého pohlídá, protože to bylo potřeba někdy i pětkrát týdně. Vůbec jsem netušil, že tak výjimečné improvizace jsme schopni.
Teď by mělo být všechno jinak. Já z domova pracovat nebudu, a tak snad postupně domácnost uvedu do stavu, kdy se nebudeme muset stydět za případnou návštěvu. Přestěhováni jsme přes rok a stále máme spoustu věcí po krabicích. Ono vlastně ty věci ani není kam vyndat, protože nám chybí i nějaké ty kusy nábytku. Teď přemýšlím, jestli ty věci zasuté hluboko v krabicích vůbec potřebujeme. Jestli by nestálo za to je jednoduše vyhodit.
Kromě toho bude mým "pracovním" úkolem naučit malého oblékat se a chodit na nočník. To je vyžadováno ve školce, a tak je to vlastně i nezbytná podmínka mého návratu do pracovního procesu v dubnu 2009.
Stejně tak doufáme, že nám toto rozhodnutí přinese nejen více času na Matouška a na domácnost, ale také více času a systému do tréninku. Své tréninky budeme snad moci zkoordinovat daleko lépe a třeba tím půjdou naše výkony o to více nahoru. Když tedy bude sloužit zdraví. Protože to je nutnost. Bez něj to ani s hromadou času nepůjde. Takže nám naši milí soupeři přejte toho zdraví fůry, abyste se před námi mohli začít třást. :o)
koyama

14 komentářů:

  1. Hezky si ten život užíváš. Tak si to užij:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Mít bydliště v Brně, možná by se otcovská dovolená prodloužila až k pátému roku věku. Je tu nějak plno:-)Myslíš, že Ti přibyde čas na sport? Máš odvahu. Já po dvou souvislých dnech s \"miminkem\" ztrácím poslední zbytky trpělivosti a dobré nálady. Asi je důležité mít na chviličku únikový prostor.Přeju vám všem zdraví fůry, krabice počkají.

    OdpovědětVymazat
  3. ->rk: Čistě matematicky: a1+b+c1>a2+c2Přičemž a1=8 hod.prac. doba - koyama; b=1,5 hod. na cestě - koyama; c1=6 hod. prac.doba l.koyama; vše před střídáním stráží; a2=0 hod. prac.doba - koyama; c2=8,5 hod.prac.doba - l.koyama; po střídání stráží;Tak to jsou vědecká fakta. :o) Jak to ale bude ve skutečném životě, se teprve uvidí. Ale nějaké zkušenosti, a tím i představu, už mám.

    OdpovědětVymazat
  4. no koyamo, klobouk dolů před Tebou i milostivou paní. Já bych k takovému kroku odvahu neměl, pominu-li tedy zcela mírný nepoměr mezi mým a menželčiným příjmem:-). Časová rovnice Ti rozhodně vychází dobře, je ovšem otázkou, kolik chuti do tréninku po péči o domácnost a synka zbyde.Moje žena za den s mladším synem doma zvládne navařit, něco oprat a vyžehlit, nakoupit, něco i uklidit a likvidovat následky jeho havárií. Odpoledne ještě úkoly s dcerou atp. než dorazím večer z práce já. Při přehození povinností s bídou zvládám stravování po hospodách, neoperu ani nevyžehlím, neuklidím a fakt se večer těším, až děti usnou a já si lehce dáchnu. Vytvořil jsem si teorii (a věda ji potvrdila), že ženský mozek je multitaskingovatější než mužský a souběžné úkoly plynoucí z péče o domácnost zvládá mnohem efektivněji, než mužský. Přeji Ti upřímně hodně zdaru a doufám, že se s námi podělíš o zkušenosti.

    OdpovědětVymazat
  5. Jééé, tak to u Vás doma vypadá stejně jako u nás. To jsem ráda... Já mám kromě puberťáka doma dítko dvouleté, do toho pracuji z domu, svoji práci rozvážím po klientech, peru, vařím, ŽEHLÍM (což nesnáším, takže to vypadá jednou týdně na 3 hod.. No a samozřejmě BĚHÁM - teď 6x týdně doufajíce, že pokořím maratonskou trať. No a jak vypadá domácnost? Jajajaj - naštěstí si manžel zvykl....

    OdpovědětVymazat
  6. ->jmaselnik: Netvrdím, že to bude jednoduché. Ostatně tvrdím už od narození malého, že pojem dovolená (ať už mateřská či rodičovská) je scestný. Něco už mám odzkoušeno z týdne, kdy byla Dáša v nemocnici. Navíc mám sjednány i nějaké úlevy. Například, čímž asi zklamu pavlinu, nemusím žehlit. A manželka ví proč. Já totiž dokážu udělat faldy i na kapesníku, natož na trikách či košilích. V práci jsem se v poslední době dobře necítil a s malým doma mám pocit, že dělám něco, co má smysl. Což mi v práci v uplynulých týdnech nějak chybělo. A poměr platů byla ta poslední kapka. Dáša prostě dostala nabídku, která se neodmítá (zvláště potom, co jsme se tak pěkně zadlužili na nový byt). A zatím nemám pocit, že bych byl po celém dni s Matoušem výrazně unavenější než z práce. Výhodou je nejspíš to, že máme jen jedno dítko. Mít taková háďata doma dvě, taky bych se asi bránil víc... :o)

    OdpovědětVymazat
  7. ->pavlina: Po 23 měsících soužití ve třech :o) už nějaký čas zastáváme názor, že je pro Matouška (a nejen pro něj :o) lepší, když bude mít spokojenou (vysportovanou) maminku a stejně tak spokojeného tatínka, než naklizený a vydesinfikovaný byt.

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem přesvědčena, že to hravě zvládneš. Mě by ženy za můj názor zabily, ale já tomu stále říkám dovolená. Mám mezi dětmi 14 let rozdíl a 10 let jsem žila s dítětem sama. A hlavně pracovala, pracovala, pracovala... Takže teď je to pro mne příjemná změna, přestože práce jako překladatelka mám stále dost. Ale prostě si toho malého užívám... Totéž přeji i Vám, ono ten čas straaaašně letí...

    OdpovědětVymazat
  9. Díky pavlino! Doufám, že důvěru ve mě vloženou nezklameš. ;o)A s tím časem máš pravdu. Zdá se to být chvíle, kdy nás Matouš v noci budil svým miminkovským pláčem hodinu co hodinu (někdy i častěji) a kdy si na druhou stranu přes den jen tak ležel, hrál si s chrastítky a my se o něj nemuseli bát. Teď si ráno zakřičí: \"Tatí\" nebo \"Mamá\" a přes den, abychom za nim lítali jako splašení (intervalový trénink :o)... ...a oni už to skoro budou dva roky.

    OdpovědětVymazat
  10. Dobrý Koyama, líbí se mi to. Vy se doma míte, jak je vidět, dohodnout. Máš můj obdiv a taky ti držím palce. Doufám, že se uvidíme v Pardubicích !!

    OdpovědětVymazat
  11. Taky doufám. Původně jsem myslel, že Pardubice poběžím maratónským tempem, protože jsem chtěl týden nato běžet Oberelbe marathon, ale koleno se pořád ozývá, a tak možná nechám maratón na podzim a Pardubice poběžím na doraz. No uvidím, ještě tam nejsem...

    OdpovědětVymazat
  12. Běžet týden před maratonem půlku nebyl vloni na jaře můj nejlepší nápad. :-)Původní plán běžet rekreačně vzal v průběhu první poloviny za své a nemohlo se to neprojevit na PIMu.

    OdpovědětVymazat
  13. Já mám zkušenosti jen se \"závodními\" devíti kilometry, které jsem odklusal jeden den před svým druhým a zatím posledním maratónem. Tam mi nedělalo problémy (hlavně s velkým respektem k maratónu) ukrotit se na tempo 4:51/km, přestože jsem v té době dokázal běhat pod čtyři. Takže protože jsem ten respekt neztratil (možná je ještě větší než býval), asi by pro mě nebyl problém uběhnout tu půlku někde mezi 1:46-1:50. Ovšem, jak to bude teď vůbec netuším. Jakmile totiž běžím déle než hodinu dvacet, anebo výrazně zrychlím, koleno se začne ozývat. Je mi jen divné, že ta bolest cestuje.

    OdpovědětVymazat
  14. Ještě pořád jsi doma? Já nejspíš nastoupím od podzimu na poloviční úvazek taky. Kromě poloviční práce budu mít ještě dva malé zaměstnavatele a už se na to hrozně těším :) Vidím, že kromě (řádově) podobných časů máme společné i další koníčky.. :)

    OdpovědětVymazat