středa 16. dubna 2008

Test kolena: A co dál? Poraďte!

Patnáctku v Bezručově údolí jsem si přijel prostě uběhnout.
Dáša už dopředu avizovala, že dva závody za víkend jsou na ní ještě moc, a tak jsme vzali Matouše a po "Bezručáku" jsme měli naplánovaný chomutovský zoopark. Nepřijel jsem se kochat přírodou Bezručova údolí, přijel jsem si kvalitně potrénovat. Lépe řečeno: přijel jsem si otestovat koleno. Původně jsem vymýšlel takovou hovězinu, jakože si ihned po závodě vyklušu tu trasu ještě jednou. To jsem ale brzy zavrhl a raději těch druhých cca 15km přesunul na večer.
Pojal jsem závod také trochu jako společenskou záležitost a jak jsem tak pokecával s kamarády, přišel jsem na start vlastně až v okamžiku, kdy bylo odstartováno. Já ovšem potřeboval ještě nasadit sluchátka a zapnout a upravit mp3 přehrávač s mírně poupraveným půlmaratónským mixem. I přes tyto drobné komplikace jsem na prvním kilometru za 4:30,což je moc rychlé. Plánoval jsem to nahoru na pohodu okolo 4:45 a dolů, jak to půjde. Každopádně jsem se chtěl vejít pod hodinu deset.
Druhý kilák je 4:45. Tak je to správné a tak to má být. Jenže třetí kilák na pohodu je za 4:54. No co. Pořád je to maratónské tempo a já testuji koleno. Nikam se hnát nebudu. Mezi třetím a čtvrtým kilometrem dobíhám Justinu. Čas tohoto kilometru už se sotva vejde pod pět. A tady mě předbíhá Věnceslava Pokorná. Má o něco rychlejší tempo, a tak se jí na chvíli chytám. Běžíme 4:51 na km, ale už neběžím na pohodu. Tedy pokud by šlo o dech, tak ano. Ale nestíhají hlavně nohy. Lýtka jako z křemene a stehna jak z kvádrů.
Na dalším kiláku čas opakujeme a ten další je o pět vteřin horší. Prostě maratónské tempo. Před obrátkou mi Věnceslava utíká, ale hned z kopce jí doháním. Přesto mám tento obrátkový (půl nahoru a půl dolů) kilometr za 5:06. V cíli se s dalšími běžci shodujeme, že byla obrátka stejně jako loni asi o padesát metrů dál.
Dolů jsem si slíbil, že to trochu pustím, ale vůbec to nejde. Nohy (hlavně stehna) tuhnou víc a víc. Postupně mě předbíhají (a utíkají mi) Manfred Krassa a Justina. (Kilometry: 4:21, 4:21, 4:28.) Když mě předbíhá další z žen (tuším Jana Vildová) zkusím se jí chytit, protože kousek za mnou se objevuje Petr Erben a ten by mi bral body do Ligy.
Bezručák 2008
Vypadá to, že je veselo, ale když jsem chtěl zamávat, prsty byly ztuhlejší víc než nohy. :o)
Tenhle kilometr běžím za 4:18, ale mé nohy výrazně protestují, a tak znovu zvolňují, tentokrát na 4:35 a 4:35. Na posledním kilometru mě opět předbíhá Věnceslava. Býval bych jí i nechal doběhnout přede mnou, protože jestli někdo z nás dvou byl tahoun, pak to bylo ona. Jenže já začal mít pocit, že mě tlačí čas. Sedmdesát minut od startu závodu se nezadržitelně blížilo, a tak jsem zafinišoval (km za 4:17). Tímto se omlouvám. I bez finiše by to pod 1:10 stačilo.
Koleno tedy drží, ale stehna jsou tak obrovsky ztuhlá, že nejdřív zkracuji a nakonec odsouvám na úterý i večerní proběhnutí. Ona ta tříkilometrová procházka po zooparku, často s Matoušem za krkem, jim taky moc nepomohla.
V úterý si dávám 26 km v tempu 5:18/km. A co na to koleno? Od 15.km se začíná ozývat. Není to snad ani bolest. Jen takové nepříjemné tahání, které trvá pár desítek vteřin a pak zase desítky vteřin nic. A takhle se to opakuje, nezhoršuje a jen se to po koleni trochu stěhuje. Není to nic, kvůli čemu bych byl nucen přerušit běh, ale příjemné to není. Posledních dvacet minut běhu (necelé 4 km) se pak už koleno neozvalo vůbec.
Tak zase nevím nic a jsem tam, kde jsem byl před tímto testem. Jistotu mám jedinou. Jsem na beton rozhodnutý jet na Pardubický vinařský půlmaratón. Jen nevím, jak ho mám běžet a jaký běžecký program po něm má následovat. Původně jsem ho chtěl běžet v pohodovém tempu 5:10/km a 27.4. se pokusit prolomit hranici 3:30 na Oberelbe marathonu z Königsteinu do Drážďan. Teď ovšem nevím. Na 3:30 by to asi nebylo, ty výpadky v tréninku byly příliš velké, ale stále je tu možnost překonání osobáku, který má momentálně hodnotu 3:37:28. Navíc je mi tak trochu líto, nevyužít celou tu přípravu. Já se totiž v tréninku jen těžko nutím do dlouhých běhů a raději se potrápím nějakým tréninkem rychlosti či tempa. Jenže na druhou stranu, co koleno? Nerad bych si zaběhl maratón a pak se tři měsíce léčil. Za to mi ani tahle kultovní štreka nestojí. Na maratón jsem přihlášen, ale platit budu jako zahraniční účastník až na místě. Takže na rozhodnutí mám ještě týden. Je tu možnost běžet Pardubice volně a zkusit maratón. Nebo dát Pardubky naplno, maratónské plány přesunout až na podzim a 26.dubna se pokusit o osobák na stýplu. A samozřejmě i jiné možnosti. Nevím, jak si s tím rozhodnutím poradit. Padesát na padesát mi nepomůže, přítele na telefonu nemám a tak žádám o nápovědu publika. :o) Poradíte mi? Pro zjednodušení je anketa (modrá) vpravo vedle článku (uzavřená 18.4. 22:40), ale ještě raději budu za vaše rady a postřehy přímo v komentářích.
koyama

10 komentářů:

  1. Nazdar, přiznám se že až tak poctivě to tady nečtu, o koleně se zmiňuješ poprvé, resp. jsem si toho poprvé všiml já. Asi tě koleno trápí delší dobu, mohlo by to být nějaké drobné namožení svalu, šlachy, \"něco\" v kloubu (kousek chrupavky?), kdo ví. Medicina na tobě asi nic neobjeví. Doporučil bych regeneraci, poctivé rozcvičení, protažení, teplo,...a hlídat. Pokud by se to chtělo zhoršovat, hned klid, klidně vzdát závod (hrůza, chápu, ale...). Hlasuji pro první volbu, myslí, že dva vrcholné výkony v krátkém opstupu jsou moc. Ale znáš se líp. Sám jsem chtěl jít Bakov volněji, na pohodu, a byl z toho osobák a cítím se OK. tak možná i čtvrtá volba by šla.

    OdpovědětVymazat
  2. Máš těch závodů nějak moc. Hodinovka na krev, za týden patnáctka (to tuhnutí je z hodinovky, ne?)Pokud se jistě necítíš na maratonský osobák, tak zkus půlku v Pardubicích i kdyby to 1:31h nebylo. Těch 21km po 4:20 min. je možná aktuálně moc rychlých.Raději bych to nechal na podzim a zkusil držet objem posledních 3-4 měsíců.

    OdpovědětVymazat
  3. Do Plzně na půlmaratón teda nepřijedeš? My jsme se tak těšili...

    OdpovědětVymazat
  4. ->dan67: Celkem ses ani nemusel přiznávat. Myslím, že jsem to své koleno tady zmínil jen 1x či 2x, a to ještě v komentářích. Není to nic, co by mě extra trápilo. Vše do dvanácti kilometrů s tím můžu úplně v pohodě uběhnot, aniž bych o tom věděl. Jen vzhledem k maratónu se toho obávám. Před pěti léty jsem zažil něco podobného na pravé noze a vyvinulo se z toho ITBS a osmitýdenní pauza.->milan: Tuhnutí je zaručeně z hodinovky. Mám pocit, že momentálně vlastně ani na ten osobák v hodinovce nemám a že to bylo nějakým zázrakem dosažené nadlimitní tempo. A k závodění: Vždycky jsem dost a rád závodil. Jen se toho teď, bohužel, sešlo nějak moc dlouhého brzy po sobě.->Šnek: Půlmaratón v Plzni je 4.5., že? Takže to bude takhle: V případě, že nepoběžím maratón, v Plzni poběžím. V případě, že maratón poběžím, do Plzně přijedu, ale poběží jen má lady. :o) Máme to jednodušší (nebo složitější?) v tom, že máme 2x tolik důvodů na některé závody dorazit. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Je nás zatím jen 55, tak to vypadá, že budu se synem bojovat o předposlední místo.

    OdpovědětVymazat
  6. ->Šnek: Na kolik se šacuješ, že už se takhle dopředu odsuzuješ k nesení červené lucerny?

    OdpovědětVymazat
  7. Dovolím si tvrdit, že s tímhle časem bojovat o předposlední místo nebudeš.

    OdpovědětVymazat
  8. Záleží na tom, co tam bude za gazely a taky na tom, jestli na ten čas dokážu vůbec běžet (viz PIM).

    OdpovědětVymazat
  9. Vždycky se najdou i jiná zvířata než gazely. :o) Důležité je, aby ses udržel zdravý.

    OdpovědětVymazat