čtvrtek 10. dubna 2008

Ultraběhy: V reprezentaci

Svou první reprezentační nabídku jsem dostala na podzim r. 2004 na základě výsledku závodu v Kladně. 23.10. se konalo v Brně MS a ME v běhu na 24 hodin. Mělo to snad být poprvé, kdy se na start postaví družstvo žen ČR. Nějakou dobu jsem zvažovala, jestli nabídku přijmout. Přeci jen jsem nechtěla udělat ostudu. Výkon 155 km je slušný na republikové úrovni, ale na mezinárodní... Toto jediné proti nakonec převálcovalo několik pro: před závodem si dám záležet na tom, abych se dobře vyspala a pokusím se 3 hodinovou rezervu (kterou jsem v Kladně prospala) využít ke zlepšení výkonu, závod se koná v ČR, takže se nejedná o nákladnou účast (stačí dorazit do Brna a po závodě nazpět do Sokolova). Nabídka to byla pro mne doslova neuvěřitelná a už se nemusí jen tak opakovat a je třeba ji využít. Od zástupkyň pořadatelské země se určitě nebude očekávat žádný extra výkon (spíš tam budeme do počtu). Ta poslední poznámka už dneska neplatí - po supervýkonech Míši Dimitriadu se už asi bude vždy očekávat umístění vpředu výsledkové listiny.
Od 1.8., kdy končil závod v Kladně, jsem, bohužel, naběhala za celý srpen jen 128 km (z toho 65 km právě v Kladně). Po 24 hodinovce mě totiž bolela levá achilovka a nějak jsem to celý měsíc nedokázala rozběhat. Na začátku září jsem běžela půlmaratón v Budapešti sice s bandáží, ale zato už bez bolesti. V září jsem celkem naběhala 173 km. V říjnu před MS v Brně jsem naběhala 195 km. Oproti ostatním nic moc. Soustředila jsem se na věci, které mi při závodě můžou pomoct. Např. šněrování bot ve stylu triatlonistů, kdy se neztrácí čas rozvazováním a zavazováním tkaniček.
Po příjezdu do Brna jsem vyfasovala reprezentační dres a pokyn, že v něm se musí běžet. Moje první zásada, běhat ultra ve vyzkoušeném a trochu jetém oblečení, byla v čoudu. Co se týká ubytování, ujala se mě místní rodina, takže jsem spala v normálním rodinném prostředí na sídlišti cca 300 m od startu závodu. Všechno bylo fajn, až na to, že se na mě dívali minimálně jako na Šebrleho nebo Špotákovou. Vyspala jsem se skvěle. Před startem jsem si šla umístit tašku do občerstvovací zóny. Na startu nás stálo 5 Češek ze 6 pozvaných (Renáta Bezděková nakonec nedorazila). Trasa závodu vedla na okruhu dlouhém 1356 m po sídlišti mezi paneláky. Několik prvních kol jsem se vůbec neviděla na světelné tabuli, která zaznamenávala údaje z chipů. Byla jsem nervózní, jestli mi vůbec funguje chip. Bylo to ale proto, že jsme běhali ve velkých skupinách a tabule nestihla ukázat všechny. Po čase se pole roztrhalo a to už mě nemilosrdně předbíhali muži, jakoby běhali jen hodinovku. Atmosféra byla nádherná, podél trati stáli lidé a fandili. Podle pořadí na tabuli jsem věděla, že nejsem poslední, což mě uklidňovalo. Měla jsem pouze 2 cíle - nebýt poslední a zaběhnout víc než 155 km. Neměla jsem však ani zdání, kdo a o kolik je přede mnou či za mnou. Snažila jsem se neudělat žádnou chybu - v tempu, v občerstvení, v oblečení. Zvědavě jsem okukovala ostatní běžce a běžkyně. A najednou jsem zaběhla svou první stovku pod 12 hodin - přesněji za 11:47 - byla jsem z toho nadšená.
MS 2004
Po půlnoci jsem si dala plánovanou půlhodinovou pauzu na to, abych zkontrolovala a případně ošetřila puchýře, pořádně se najedla, doplnila ionty, nachystala ionťák do lahve, namazala a promasírovala bolavé šlachy a svaly na nohou, protáhla záda a ruce, rozhýbala ztuhlý krk. Mezitím jsem zděšeně sledovala zeleného Jardu Kašeho, jak se kroutí křečemi a 2 lidé se mu pokoušejí pomoci a od těch křečí ulevit. Rovněž jsem se dozvěděla, že 2 děvčata z našeho týmu již nepokračují, že prý nemají inspiraci. Rozeběhla jsem se s tím, že můj osobák určitě padne. Po 3,5 hodinách kroužení jsem vzdala předsevzetí nespat a vrhla jsem se na uvolněnou židli, zachumlala se pod deku a zkoušela zabrat. Třikrát mě probudily fanynky Martina Hunčovského a tak jsem nečekala, až poběží Martin počtvrté okolo a vyrazila na trať. Bohužel, mě dost rozbolela kyčel. Dokonce tak, že se s tím nedalo běhat. Když jsem se tak courala na okruhu, přemýšlela jsem, jestli to nezabalím. Začalo svítat a sídliště se probouzelo k životu (lidé venčili psy). Vzpomněla jsem si na nádherné ranní svítání při 24hodinovce v Kladně před pár měsíci a jak jsem v této fázi závodu pěkně běhala. To mě nakoplo, blížil se konec závodu a já se rozběhala. Vždyť jsou to už jen 3 hodiny! Bavilo mě předbíhat závodníky, kteří doposud předbíhali mě. 2 hodiny před cílem padl můj osobák a najednou se mi běhalo tak snadno.
V cíli jsem měla nakrouceno 171,693 km. Umístila jsem se na 25. místě na ME, 33. na MS a byla 2. z českých závodnic. První Martina Judová naběhala 174,535 km, třetí Míša Dimitriadu 164,190 km. Cestu domů a rovněž druhý den do práce jsem absolvovala v letních sandálech, protože jsem své nateklé nohy nenarvala do žádných podzimních bot.
lady koyama

11 komentářů:

  1. Poklona :o)Hlboko sa klaniam pred Vašim výkonom.Behávam necelý rok a teraz som celá nervózna, či zvládnem \"iba\" 12 km - Národný beh Devín - Bratislava :o)Po prečítení Vášho príspevku, sa mi moja nervozita zdá malicherná :o)

    OdpovědětVymazat
  2. To Shira313: Díky. Já myslím, že to zvládnete (nebo zvládneš? - podle profilu na behej.com je mezi námi minimální věkový rozdíl). A co se nervozity týká, tak i já teď řeším podobný problém. Ač mám za sebou pár ultrazávodů, tak jsem na pochybách zda vůbec zvládnu tuto sobotu uběhnout při hodinovce alespoň deset kilometrů. Po operaci a následné šestitýdenní rekonvalescenci jsem totiž začala běhat až začátkem dubna. Takže vlastně nám oběma přeji, aby to tento víkend byl hlavně příjemný běžecký zážitek.

    OdpovědětVymazat
  3. Tvoje výkony jsou pro mě nepředstavitelné a zaslouží mimořádného obdivu.Přeji Ti, ať se po operaci pěkně rozběhneš a nový systém v domácnosti, ať se pěkně zaběhne...

    OdpovědětVymazat
  4. Díky Milane. Na své tři čtyřiadvacetihodinovky jsem také patřičně hrdá. :) A jelikož se nový domácí systém už celkem zabíhá, tak už se jen těším, jak se vyplní i první část Tvého přání. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Téměř 172 km mi připadá fakt neskutečné a je to absolutně super výkon!!! Vůbec si nedokážu představit, jak to zvládá tvůj pohybový aparát - můj by to každopádně nezvládl. Patří Ti obrovská gratulace a držím palce k brzkému chrtímu návratu na závodní tratě :)

    OdpovědětVymazat
  6. Hezké čtení a ještě hezčí výkon. Jen škoda, že se na nějaké podobné akci nepotkáme. Mám se totiž příliš rád na to, abych se postavil na start:-)

    OdpovědětVymazat
  7. To KaatjaK: Jeden problém s pohybovým aparátem se vyskytl. Ten bude ostatně součástí dalšího povídání o ultrabězích.To vl001: Nikdy neříkej nikdy. :) Anebo když se Ti tedy nechce na start čtyřiadvacetihodinovky, tak já se připravím na nějakého ironmana, abychom se mohli potkat na startu. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Že já nebyl zticha:-). Zase si udělám ostudu a další ženská mne porazí :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Dobehnuté :o))Ďakujem za podporu.Včera sa behalo fantasticky, počasie bolo slnečné a ľudia naokolo fandili odušu :o) Prihlásených bolo vyše 2000 ľudí - riadna masovka. Vyše 11 km som zabehla svojim komódnym tempom bez akejkoľvek krízy za 1hod a 12 minút. Manžel sa napokon iba prizeral - skosila ho silná nádcha. Pevne verím, že aj Tebe (ak môžem tykať) sa darilo a zdravotne sa dostávaš do formy :o)

    OdpovědětVymazat
  10. To Shira313: Jsem ráda, že se Ti to povedlo a že sis závod užila. Já dopadla vlastně také moc dobře. Pochybovala jsem o deseti kilometrech za hodinu a nakonec z toho bylo 10,982 km. :)

    OdpovědětVymazat
  11. tóóóólik km!Pro mě, který jsem ve všech svých maratónech uběhl jen zhruba tolik, kolik ty, ve svém jediném ultra je tvůj výkon ohromný a nepředstavitelný. Zasloužíš obdiv.

    OdpovědětVymazat