úterý 17. června 2008

Biatlon kros

Tenhle závod byl jedním z prvních, o kterých jsem se (alespoň krátce) zmínil na našem blogu. Tenkrát byl blog ještě v plenkách a my získali ojedinělý rodinný medailový double.
Letos se vše odehrálo o pět dní později, tedy 14.6. Od začátku to na žádné stupně nevypadalo. (Leda tak na ty Celsiovy, ale i těch bylo tentokráte na horách hodně málo.) Dáša letos přešla do výrazně kvalitnější a obsazovanější kategorie veteránek a navíc teď nabíhá pomalé kilometry směrem ke čtyřiadvacetihodinovce. No a mně se sjela o dost kvalitnější konkurence než před rokem.
Tak jo. Jdeme na to. Biatlonový areál Eduard u Jáchymova je opravdu pěkné místo, ale je to biatlonový areál. Tzn. žádná rovinka, neustále nahoru nebo dolů. Po startu se ocitám téměř na chvostu startovního pole. Jen co jedním pohledem zkouknu běžce přede mnou, uklidním se. Pár přepalovačů a přepalovaček (ještě větších než jsem já sám) brzo předběhnu.
Ze začátku mám i tu čest běžet vedle, za a dokonce i před lehce se vyklusávající čerstvou českou rekordmankou v hodinovce. Jenom ale seběhneme k rybníčku, trať se na kratičkou chvíli malilinko narovná, Ivana protáhne krok a trapem mizí. Už teď se necítím extra skvěle. Ta čest běžet vedle, za a dokonce i před mě stála hodně sil a vypadá to, že ve druhém kole si užiju pravé peklo.
Teď se ještě snažím držet Jindry Mikeše. Ten, když mě dnes na startu uviděl, prohlásil, že má soupeře. Evidentně mě přecenil. Ještě na mě v seběhu ke střelnici volá, ať přidám, ale když není odkud brát, není možno ani nikam přidávat. Navíc je nutné pošetřit síly na střelnici. Kdosi tu trénuje střelbu, a tak je nutné prosvištět rychle kolem, aby si nás nespletl s pohyblivými cíli. :o)
Do druhého kola nabíhám s jistotou, že si prožiju své. První tří a půl kilometrové kolo bylo za 14 minut rovných. Už na jeho konci jsem ovšem nebývale tvrdnul, a tak druhé kolo očekávám někam k patnácti minutám. Zezadu mě tlačí dva soupeři a vepředu táhne jeden, který evidentně vadne. Snažím se běžet všechny ty hupy nahoru i dolů, v terénu i po asfaltu opravdu na doraz. A zřejmě se mi to daří, protože mám pocit, že neběžím v Krušných horách ale v Himalájích. Je tu nějaký řídký vzduch.
Vadnoucího soupeře dobíhám a zrychlením skrz střelnici (nikdy nevíte odkud ten "brok" přilítne :o) a do závěrečného kopečku nechávám i ty další dva za sebou. Když při proběhnutí cílem zmáčknu stopky, koukám na ně chvíli dost nevěřícně. Ve druhém kole jsem měl pocit značného zpomalení, ale nakonec bylo jen šestnáctivteřinové. Super! Tak tu mám vylepšení traťového osobáku o čtrnáct vteřin na 28:16.
Dáša si v klidu odběhla sedmičku tempem lehce rychlejším momentálního ultramaratónského tempa, v čase 37:03. A chladné počasí nás rychle vyhnalo z hor.
koyama

4 komentáře:

  1. Gratuluju-a máte Vy dva vůbec nějaký opravdu \"nezávodní\" víkend?

    OdpovědětVymazat
  2. Když nikde v okolí není závod, tak jo. :o) Naposledy to bylo 5.-6.dubna a další vypadá na 5.-6. července. :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Super. Super. Blahopřeju. Blahopřeju. To vypadá na dosažení nadbrokové rychlosti :)

    OdpovědětVymazat
  4. [3] Zatím ne, zatím mne každý Brok (a i jinak pojmenovaní vořeši) předběhnou.

    OdpovědětVymazat