Zátopkův zlatý týden: Horký Plzeňský (maratón)

Maratón v Plzni jsem pojala jako poslední náročný trénink před čtyřiadvacítkou v Kladně. V červenci jsem toho moc nenaběhala. Musela jsem pošetřit bolavé koleno po Chodovské maxištafetě. Koleno je však, zdá se, v pořádku.

Nesmělým cílem byl nejlepší výkon roku na maratónské trati, což by neměl být žádný problém. V Jirkově, týden po 12 hodinovce ve Stromovce, jsem zaběhla 4:43:44.

Start v 15:30 hod., obloha skoro bez mráčku. Otestuji kšilt místo obvyklé čelenky i místo klasické kšiltovky.

Osm velkých okruhů plus jeden malý. Slunce pálí jako pominuté, já přepálit nesmím.

První kolo slouží k seznámení se s tratí i jejím značením. Značení dobré, sleduji oranžové puntíky a šipky. Je tu trochu netradiční míjení s běžci v protisměru, obvyklý pohyb na silnici i cyklostezce je vpravo, tady se běželo vlevo. Trať je zajímavá, mám co sledovat. Jen část už znám z půlmaratónu.

Je příšerné vedro. Jakoby v Plzní chtěli to Zátopkovo zlato tavit. Musím hodně pít. Využívám k tomu obě občerstvovačky na pětikilometrovém okruhu.

První kolo se mi daří rozeběhnout tempem pro cílový čas pod 4:30 hod. (s předpokladem vytvrdnutí v druhé půlce o 10 min.). Druhé kolo běžím ve stejném tempu. Při vbíhání do kličky u Plazy se míjím se stejnými běžci přede mnou zhruba na stejném místě. To znamená, že náskok z prvního kola nezvyšují. To mě povzbudí.

Na konci třetího kola už mě ale stejné tempo stojí příliš mnoho sil. Začínám se vařit. Pár desítek metrů po občerstvovačce mám suché rty.

Ve čtvrtém kole se mi dělá zle od žaludku, bolí mě břicho, ztrácím energii, jde na mě krize. To, co se stává za 30. km je tady na 18. km, tedy ani ne v půlce. Dostává zabrat motivace k dokončení závodu. Ale já přece nevzdávám. Tak budu chodit, ono to přejde, to se rozběhá. Nějak se mi tomu samotné nechce věřit.

Mezičasy na kilometry se strmě zhoršují. K čemu bude dobré, že zbytek závodu odchodím? Za dva týdny chci běžet 24 hodinovku v Kladně. Vedra hlásí i na další dny. Náročnější trénink už asi stejně žádný jiný nedám. Takže zůstávám na trati, když už mám na startovním čísle své jméno, tak ať nejsem DNF.

I tak je za mnou řada běžců-chodců. Žaludek vyřeším tím, že vynechám na jedné občerstvovačce pití a vezmu jen houbičku a celou dobu si jí zvlhčuji obličej. Chybějící energii doplním z vlastní kapsy kouskem dobře stravitelné energetické tyčinky.

Bolí mě prsty na pravé noze. Nevím z čeho. Snad je to křeč. Tak do sebe nasypu draslíkovo-hořčíkový prášek. Nohu se snažím rozcvičit. Nějak to všechno zabralo a začala jsem zase běhat. Ještě trochu sladkého z vlastních zdrojů. A blíží se konec.

Zrychluji tempo. Na občerstvovačce před posledním dlouhým kolem se mě jeden z pořadatelů ptá, jestli to zvládnu. Proč zrovna teď, když jsem zrychlila? Nahlas řeknu jen: "Ano." V duchu se mi chce křičet: "To si piš, že jo. Co je 7 km proti 24 hodinovce?!"

Moje zmrtvýchvstání, jak řekl Jirka, opravdu stojí za zmínku. Poslední malý okruh, tj. 2,195 km jsem běžela za 12:19 min. Podle výsledkovky tento okruh lépe zaběhlo jen 12 mužů!!! Za mnou v tomto okruhu zůstala taková jména jako Orálek, Kubále, Kaše, Bohdal a další. Za to je nutné se pochválit. :)

Doběhla jsem za 4:42:04 hod. na 4.místě v ženách, jak se dalo předpokládat již na startu. V celkovém pořadí jsem 44. z celkem 59 dokončivších. Před startem se odprezentovalo 75 běžců. Jestliže se u valné většiny běžců při tomto závodě zhoršil čas o 20-30 minut, tak jsem měla na (v potěhotenské době) pěkný čas okolo 4:20 hod.

Čas je mým nejlepším letošním výkonem. Bohužel, je pěkně mizerný. Bohudík za ten závěr a za skvělou regeneraci. V pondělí jsem si při 9 km běhu připadala, jako po náročnějším tréninku, ale nikoliv po maratónu. Někde tam ve mě jsou vytrvalecké sklony, jen musím přijít na to správné kouzelné slůvko, kterým bych je opravdu probudila.

Pozitivně hodnotím:
- nový maratón v západních Čechách (nemusím se ze Sokolova trmácet na Moravu)
- hodně hobby běžců na startu (mám s kým běžet, příp. koho předbíhat)
- značený každý kilometr, kilometry jsou srovnatelné - trať nemá výkyvy v náročnosti úseků (můžu si sledovat mezičasy a držet rovnoměrné tempo, když tedy není extrémní počasí)
- dostala jsem při prezentaci tričko v mé velikosti (XS)
- 2 občerstvovací stanice na 5km okruhu, přičemž v prostoru startu je hodně dlouhá, možnost si tam připravit vlastní občerstvení
- hodně pořadatelů (rozhodčích i policistů) na trati
- doběhová medaile (J. Kaše by chtěl ještě gravírování, ale ty výsledné časy za to tentokrát opravdu nestály)
- výsledková listina s mezičasy po pěti kilometrech
Negativně hodnotím:
- žádný výběr pití na občerstvovačkách (i když pořadatele vypekl sponzor, maratón trvá několik hodin, za tu dobu se dá ledacos vyřešit, mě osobně chybělo nějaké sladké pití, třeba kola, čaj, multivitamín, můj žaludek nesnese vždy ionťák)
- ač jsem doběhla 44. (ze 75 na startu) už na mě nezbylo tričko Mizuno s motivem Zátopka.
Fotky a výsledky.

lady koyama