středa 6. srpna 2008

Počtvrté do mrtva

A je to opět tady. Těšil jsem se a děsil zároveň. Deset zábavných a zároveň deset vražedných disciplín. Sokolovský desetiboj.
Letošní plán je 6026 bodů. Tedy 6026 bodů ztráty za světovým rekordem Romana Šebrleho. Jenže hned od začátku jsem hnojil a hnojil, takže brzy z útoku na třítisícovou hranici opět sešlo a zůstal mi "jen" boj o osobní rekord. Ale vezměme to popořadě:
Stovka - Kromě Sokolovský desetiboj 2008 - 100 mpatnáctistovky snad jediná disciplína, pro kterou jsem v tréninku něco udělal. Ale buď těch pár tréninků s letmými šedesátkami nestačilo, anebo se projevil můj tradiční problém. A to že disciplínu, na kterou trénuju, prostě podělám. Stejně tak to totiž skončilo přede dvěma roky s tyčkou.
Už start je mizerný. V blocích zůstávám viset jakoby do nich hřeby z treter byly přibité. Když konečně vyrazím, zjišťuju, že mi to jednoduše neběží. Jsem ztuhlý, nebál bych se říct, že křečovitý. Vůbec do běhu nedokážu dostat uvolněnost. Délku kroků pak musím nahrazovat frekvencí a ta tak nějak (možná jak stárnu :o) není neomezená. Všichni se mi vzdalují a já na to jen bezmocně koukám. V cíli jsem jen tak tak pod čtrnácti vteřinami. Alespoň že elektronických 13,97 znamená jen o něco menší body než ručních 13,7. V první disciplíně jsem tak ztratil na loňský osobák prozatím jen okolo třiceti bodů.
Disk - Protože byla možnost vyzkoušet si ženské pořadí disciplín v desetiboji, zkusil jsem to. Kamarádi do toho šli taky, tak proč bych se hnal do mužské skupiny se skoroprofíky. Třeba bude nakonec tohle pořadí příznivější a něco z toho vymáčknu, říkal jsem si. Už teď ale prozradím, že jsem se mýlil. Na dost disciplín druhého dne mi po tom prvním nezbývaly síly.
Po dešti je kruh trochu mokrý. Ne že by to pro člověka, jehož výkony se pohybují na hranici dvaceti metrů a který nepoužívá otočku, byla nějaká zásadní překážka. Prvním pokusem jakýmsi prapodivným stylem mrsknu dvoukilový disk někam k patnácti metrům. Druhý pokus se nevydaří o moc lépe. Disk vylétne z ruky jako splašené UFO a klepe sebou jako naháč na mrazu. Dopadne na 19,66 m. Když dodám, že to byl můj nejdelší pokus, je jasné, že se ani třetí pokus zrovna nepovedl. Oproti loňskému desetibojařskému osobáku jsem se sice o osmnáct bodů vylepšil, ale za svým rekordem hozeným v tréninku jsem zaostal téměř o dva metry.
Tyč - Přestože jsem se už při prvním ročníku desetiboje v této disciplíně mile překvapil, stavím se po roce k tomuto nářadí opět s nedůvěrou. Jakobych tu tyč držel v ruce úplně poprvé. Vynechávám první základní výšku 103 centimetrů. Sokolovský desetiboj 2008 - tyčMyslím, že je celkem jedno, jestli mi na bodové konto přibude jeden bod (který za 103 cm můžu získat) nebo odejdu úplně s prázdnou. 123 cm už ale skáču. Za tuhle výšku sice není závratná suma bodů, ale já se potřebuju hlavně rozeskákat. Nakonec je 123 cm jedinou výškou, kterou jsem skočil na první pokus. Zvyšuje se opět o dvacet centimetrů a já potřebuju tentokrát dva pokusy. Na další výšce (163 cm) mi už ani dva pokusy nestačí. Dnes mám asi den blbec. Nejde to a nejde. Možná potřebuju dojít až ke třetím pokusům. Možná nad sebou potřebuju Damoklův meč. Abych se vyhecoval a dal do pokusu úplně všechno. To se mi nakonec podaří, ale vyčerpaný jsem, jakobych měl za sebou už oba dva dny. Na 183 centimetrech se zadaří na druhý pokus, ale pořád je to strašný. Je potřeba dát do toho všechnu sílu a hodně rychlosti, abych se o jeden centimetr podskočil. Elegantní nejsem ani na 203 cm, ale stačí opět "jenom" dva pokusy. Na třetí pokus ještě přelezu 223, ale když se poprvé zvedne o deset, už na to nemám. A to ani s tvrdší tyčí, kterou mi kdosi poradil. Mám jásat, že jsem se oproti loňsku v tyčce zlepšil? O celý centimetr! Nevím, jestli ty dva body za to vyčerpání stály.
Oštěp - Jdeme na bizony. Sokolovský desetiboj 2008 - oštěpVezmu si oštěp do ruky a zkusím si jen tak bez síly hodit. Soustředit se na těch pár pouček, které jsem si byl za tři předchozí ročníky schopen zapamatovat a hodit. Oštěp skoro označkuje třicetimetrovou pásku. A hádejte, kolik jsem pak hodil v samotném závodě? Přes veškerou svou snahu a sílu jsem se nedostal dál než na 26,68 m. To člověka fakt vytočí. Zhoršení oproti loňsku o dvanáct bodů.
Čtvrtka - Myslím, že čtyřstovku musel na konec prvního dne (ať už mužského či ženského) desetiboje zařadit prvotřídní sadista. Síla žádná, všechno bolí a od vás se předpokládá, že si budete dobrovolně kyselinou mléčnou způsobovat další bolest. Na startu jsem se stejnými chrty jako na stovce. Sotva vyběhnu z bloků, zatáhne mě v pravém lýtku. Intuitivně přenesu víc zátěže na levou nohu a v tu ránu mi škubne v levém hýžďovém svalu. Kromě Michala se kolem mne proženou všichni už v první zatáčce. Běžím se zatnutými zuby. Lýtko nebolí, ale hýždě příšerně. Snažím se držet nasazené tempo. Ani nepoznám, jestli jsem přepálil nebo ne. Vbíhám do cílové rovinky, předbíhám jednoho z mlaďasů, ale cítím se hrozně. Sokolovský desetiboj 2008 - 400 mMyslím, že dokonale naplňuji heslo o jednotlivcích z křemene a národu z kvádrů. Tedy alespoň mé nohy ho naplňují. Na cílové šachovnici vypadám, jakobych měl za cílem nachystanou rakev. Padám a po chvíli se dovídám čas - 66,07. Další zlepšení oproti loňsku. Tentokrát o neuvěřitelné tři setiny. Elektronická časomíra mi tak k loňskému roku přidává čtyři body.
Když si odvleču domů svou tašku konstatuji, že mě kromě mimických svalů bolí úplně všechno. Druhý den bude stát za to.
Ráno po probuzení musím přehodnotit své včerejší večerní konstatování. Včera mě vlastně nic nebolelo. Dnes je to horror. Takhle nějak si představuju, že budu vylézat z postele v důchodu. (Tedy jestli se ho dožiju.) Když asi po pěti minutách rozchodím lýtka a achilovky a dalších deset minut věnuju rozcvičení zad, můžu se konečně postavit k umyvadlu, abych si vyčistil zuby. Jenže kartáček váží snad dvě kila a když na něj přidám pastu, potřeboval bych ho držet obouruč. Už se těším na to, jak budu zápasit se sedmačtvrtkilovou koulí.
Na stadión se plížím jako zloděj okolo policejní stanice. Fakt mě bolí celý člověk. Asi jsem měl studovat medicínu. Alespoň teoreticky bych pak věděl, jak veliké množství svalů v těle může bolet. Podle názvu by se jeden domníval, že krejčovský sval je potřeba k šití a ne že si ho odrovná při desetiboji.
Stodesítka s ploty - Po trochu důkladnějším (a po prvním dnu dost bolestivém) rozcvičení se stavím na start stodesítky překážek. Včera jsem u zeleného stolu dosáhl povolení "vznášet se" jen nad 99,1 cm vysokými plůtky pro veterány nad 35 let. Konečně nějaká výhoda toho být zařazen do kategorie ojetých vozů. :o)
Když tak koukám do toho tunelu z překážek, neudělá se mi moc dobře. Sokolovský desetiboj 2008 - 110 m překážekNapodobenina Red Bullu, kterou jsem si dal před startem, mi křídla nedává. Srdce mi buší, mám sucho v puse a na zátylku mi vyrazí studený pot. Ty překážky sice nemají ani metr, ale je jich deset a cení na mě své zuby. Nějak nechápu, jak marťani jako Robles dokážou přelítnout ještě o skoro osm centimetrů vyšší překážky tak rychle. Vyrážíme. Skáču (a vlastně nejen já) jak Jánošík přes vatru a ženu se k cíli. Přede mnou jen jeden z nás pěti Jánošíků. Najednou škobrtne a já se ocitám na prvním místě. Vyhrávám svůj běh v čase 23,41 hlavně díky tomu, že jsem mohl hopsat jen přes devadesát devítky. Také díky tomu vydělávám na loňský výsledek 42 bodů.
Dálka - Loni 456, osobák 473 a z letošního ledna vím, že dokážu (byť s lehkým přešlapem) i za 480. Prvním pokusem dávám 421. První zajišťovák, říkám si. Pak se slušně rozprší. Schováme se, ale prkno je mokré. No dobře. Rezignuju a nazouvám své mílařské (jediné) tretry. Už jsem v nich běžel stovku, čtvrtku, tak teď v nich odskáču i zbytek dálky. Ve druhém pokusu trochu přitlačím, tretry asi taky pomůžou, a tak přistávám na 442. Do posledního pokusu dávám úplně všechno. Zrychlení v závěru rozběhu je skoro nad mé síly, odraz - divže mi neprsknou šlachy a dopad. Možná jsem si u toho i heknul. Zaznívají hlasy, že je to určitě dál. Kulový! Ani centimetr. 442. Oproti loňsku ztráta dvacet pět bodů a momentálně jsem ke svému osobáku na nule.
Koule - V rozhazování vezmu tu obrovskou a těžkou kouli a bez přemýšlení ji vypustím z ruky až na hranici sedmi a půl metru. A ještě jednou hádejte? V závodě nepřehodím ani sedm metrů. Vážně k vzteku. 6,99 metrů a ztráta na loňský rok už dělá dvacet pět bodů.
Výška - To je infarktová disciplína. Teprve loni jsem se naučil skákat flopem. Sokolovský desetiboj 2008 - výškaTedy ne flopem, prostě pozadu. :o) Od loňska jsem to ani jednou nezkoušel, takže jsem rád, že základní výšku 120 cm přeskočím na první pokus. Na první pokus se povede ještě 125. Na 130 už potřebuju dva pokusy. Ale 130 je pořád ještě málo. Loni jsem skočil 137 a každý centimetr ve výšce dělá zhruba sedm bodů. Možná pod tíhou tohohle vědomí se mi na stopětatřiceti vůbec nedaří. Shazuju zadkem, mám ho nějaký těžký. No jo! Dlouhodobá kancelářská krysa na mateřské dovolené - taková kombinace zadek zrovna neodlehčí. :o) Na poslední pokus si nasazuju tretry. Nevím, jestli pomohly. Spíš musím být vážně pod tlakem. Dám do toho všechno a prý mám rezervu asi sedm cenťáků. Každopádně na sto čtyřiceti už se mi nezadaří ani v tretrách, ani pod tlakem. Přibývá mi dalších čtrnáct bodů ztráty na loňský výkon. Abych tuhle ztrátu dohnal, musel bych běžet patnáctistovku výrazně pod 5:15.
Patnáctistovka - No co? Zkusím to. Sokolovský desetiboj 2008 - 1500 mKaždou stovku za jedenadvacet a v poslední přidat. První stovka za 18 a v dalších dvou už se ukrotím na kýžených 21 vteřin. Takže třístovka za minutu. Držím se Petra V., který měl v plánu podobné tempo. V další čtyřstovce ztratíme tři vteřiny, ale v průměru stále běžíme každou stovku za 21. Petr ale zrychluje, evidentně chce 5:15 pokořit za každou cenu. Mně ovšem docházejí síly, pokud jsem vůbec před startem patnáctky nějaké měl. Horní řada zubů skoro vlisovaná do spodní. Potím se jako vrata od chlíva. Doluju poslední zbytky sil v nejzazších částech těla. Z nehtů palců u nohou a z konečků vlasů. Přesto je tahle čtyřstovka o šest vteřin pomalejší než bych potřeboval. Je tu poslední okruh. Už nevím kde brát, ale pokusím se zrychlit. Kam se poděl můj "finiš středotraťaře"? (Jak ho nazval rk.) Já bych řek', že jsem jím běžel celou patnáctistovku. :o) Naposled zmáčknu své vymačkanému citrónu podobné tělo a jsem v cíli. Na osobák v desetiboji to nestačilo, ale na 1500 metrů osobák padl. 5:20,82 - loňský osobák zdolaný o celých 28 setin sekundy. Nejspíš díky tomu, že jsem si letos nemačkal mezičasy. :o)
Celý desetiboj jsem ukončil ziskem 2692 bodů. Ze ztráty 37 bodů na loňský osobák jsem chvíli zklamaný. Ale s desetibojem je to podobné jako s maratónem. Nemůžete být dlouho zklamáni z úspěšného dokončení bez zásadních zdravotních potíží. Pravda, když tohle píšu, ještě pořád se cítím, jakobych vypadl z druhého patra, ale už začínají převládat příjemné vzpomínky. Příjemné vzpomínky na opravdu akcí naplněný víkend. Díky za něj pořadatelům. Díky moc za desetiboj (jen kdyby tak moc nebolel :o).
Fotky z 1.dne.
Fotky z 2.dne.
koyama

19 komentářů:

  1. zavistTycka a ploty, dva duvody, proc jsem zatim 10boj nedal. Je tam docela strach. No a tuhle jsem si zkusil mrsknout ostepem a taky hruza, co me delali nohy a pritom to ta Bara ted na tom nymburskym stadaku tak pekne zvlada, to preci neni zadna drina ne. A to nemluvim o tom, jak blbe se trefuje diskem vysec. Kazdy kdo si to vyzkousi, tak vi, ze je Koyamuv vykon fakt dobrej.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý, šikula. Ale na těch plotech sis dal v půlce cígo, ne? ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. gratulacePěkně jsi to napsal i pěkný fotky :-))...mně přišlo, že jste si to všichni kráásně užívali. Teď vážně-moc, moc gratuluju, jsi skvělý tatínek na mateřské dovolené.Tak na viděnou v sobotu a dostanu taky ledovou tříšť, když jsem v klubu??

    OdpovědětVymazat
  4. Minimálně tě může těšit, jaks\' to hezky podal nám jednobojařům. Ale s tím, jak ti to teď běhá, bych na tvoje výkony určitě nepohlížel jako na špatné. Blahopřeju :)

    OdpovědětVymazat
  5. Letos jedna disciplina (běh), zkušebně přidám další dvě (triatlon), příští rok triatlon, další rok by třeba šel pětiboj a pak už jen sedmiboj a desetiboj. To bude před důchodem.Podle fotek mi neříkej, že tě mimické svaly nebolely... :)

    OdpovědětVymazat
  6. ->ironman: Díky moc za slova chvály. Jen teď přemýšlím, jestli by z toho nakonec nebyl osobák, kdybych si nedal uprostřed stodesítky to cígo, jak mě forest odhalil. :o)Taky si říkám, že v podání špičkových atletů vypadá každá z disciplín strašně jednoduše. A pak na ní nastoupím já... :o)

    OdpovědětVymazat
  7. ->mapo: Vždyť my jsme si to taky užívali. Ty přeci sama nejlíp víš, že i přes bolest je zážitků plno. :o)ad ledová tříšť) Když bude tento ultramaratónský \"dopink\" :o) v přijatelném dosahu, tak proč ne.

    OdpovědětVymazat
  8. Machy: Jednobojař - to je pěkný slovo. :o) Ale když uvážíš, že odběhneš stovku, čtvrtku a patnáctistovku, tak už jsi vlastně trojbojař. :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Dane, nic neodkládej a ohýbej se (proutek) dokud jsi (je) mladý. :o)A přísahám, vážně mě mimické svaly nebolely. :o)

    OdpovědětVymazat
  10. ad [8] V současné době je pro mě desetiboj jít si desetkrát zaběhat - pokaždé s tím hrozně bojuju. Od té doby, co jsem se dal víc na plavání, tak běh trochu spí. Když ono zlomit tu pětistovku pod deset už je tak blízko - jen dvě sekundy. Takže už mi brzo skončí koupání a začne plavání :)

    OdpovědětVymazat
  11. Kam se hrabou ajromneniFakt máš můj obdiv.Z nehtů palců u nohou a z konečků vlasů jsi vydoloval hodně sil a zalit to pořádnou kuráží.Já bych prvních devět disciplin vyzkoušel leda v soukromí na přísně střeženém a ještě přísněji utajeném stadionu, desátou už by mohl vidět ten, koho už nikdy nepotkám :-)Všichni účastníci jste BORCI.

    OdpovědětVymazat
  12. rk: Když jsem tak procházel výsledkovku Slovakmana, musím Ti oplatit stejnou mincí. Úžasný výkon (gratuluju). Například šestihodinové kolo, pro mě absolutně nepředstavitelné.

    OdpovědětVymazat
  13. Machy[10]: To už je pěkný čas. Taky se chystám, že se po měsíční odstávce bazénu začnu opět chodit koupat. Jen nám v té naší řiti opět zdražili vstupné, a tak nevím, jestli se mi do toho bude vůbec chtít 2x týdně či snad, proboha, dokonce častěji.

    OdpovědětVymazat
  14. Sakra. Minuly rok po docteni jsem mel nutkani si to zkusit, tenhle rok to je jeste nutkavejsi nutkani :). Jestli mate na stadionu zaparkovanou sanitu a ja najdu odvahu, tak se pristi rok mozna prijedu zucastnit :) - teda pokud si zase neco neudelam a budu moct delat i neco jineho nez chuzi :D

    OdpovědětVymazat
  15. ->Luckyboy: Klidně přijeď. Doktor k dispozici byl. Sanitka u staďáku sice nestála, ale dojezdová doba sokolovské záchranky je dobrá. Už vzhledem k tomu, že vzdálenost z nemocnice na stadión je pouhý jeden kilometr. :o)

    OdpovědětVymazat
  16. Připájím se ke gratulacím. Moc se mi to líbí, ale já už radši zůstanu jednobojařem

    OdpovědětVymazat
  17. Prostě jsi takovej sportovní Ferda mravenec. Gratuluji!!

    OdpovědětVymazat
  18. je stále na čem makat:)Ahoj,tak jsem si přečetl tvůj článek.A na to,že nečtu mě bavil:) Asi bych nikdy tohle to nedal i přesto,že dostatečně sportuji ,ale zase jine věci,že:)Tak hodně zdaru,hodně zdraví a dalších sil při uvolňování endorfinu:)

    OdpovědětVymazat