čtvrtek 14. srpna 2008

Ultraběhy: Forma zpátky

Trochu úvodu pro pochopení mých emocí:
Moje výkony po narození Matouška nešly nahoru tak, jak by se dalo očekávat. 10 km jsem na úrovni osobáku zaběhla, když byl Matouškovi 1 rok a od té doby jsem na kratších tratí spadla výkonnostně dolů. Na maratónské trati jsem se k osobnímu výkonu 4:03:24 hod. z dosavadních 6 pokusů nejblíže přiblížila loni v Kladně časem 4:07:57 hod. Letos je můj nejlepší výkon na maratón 4:42 hod. (Plzeň). 6 hodinovka ani 50 km v Mníšku vloni se mi nepodařily podle mých očekávání. Měla jsem problémy se žaludkem, na to jsem před otěhotněním netrpěla. V loňském roce jsem odvahu na 24 hodinovku nenašla. O to víc jsem si chtěla zaběhnout slušný výkon letos. Jenomže na konci února jsem byla na operaci, po níž následovalo 6 týdnů klidu. Poklusávat jsem začala na začátku dubna.
Trénink:
Počet naběhaných km: duben 159, květen 330, červen 249, červenec 202
Z toho významné tréninkové motivy:
17.5. Turistický pochod Májovým Chebskem, běžela jsem 32 km s baťohem + v podvečer 14 km
31.5. 12 hodinovka Self Transcendence Race - Praha, 90,5 km
7.6. Jirkovský crossmarathon 42,2 km Jirkov, 4:43:43 hod.
27.6.- 28.6. Chodovská maxištafeta, 24 hodin, za štafetu Ultrasportu jsem v době od 22:00 do 8:10 hodin naběhala na 333 m okruhu 82,6 km - při svých dosavadních třech 24 hodinovkách jsem vždy spala (20 min. - 2: 52 hod.), proto jsem si tady vybrala noční část štafety. (Pozn. v regionálních novinách potom otiskli článek pořadatele, kde změnili jediný údaj, že prý trénuju na 12 hodinovku - asi se 24 hodin korektorovi zdálo neuvěřitelné. :)
27.7. Zátopkův zlatý maratón, 42,2 km Plzeň, 4:42:04 hod.
Cíl:
Zážitek, který mi vystačí na celý rok. Zvednout si své sportovní sebevědomí. Závod byl vyhlášen jako mistrovství ČR v běhu na 24 hodin v ženách, takže jsem pomýšlela i na to, že bych se mohla, kdyby všechno vyšlo, umístit na bedně. Ve 4 hodiny ráno v den závodu mě ve spánku chytla křeč do levého lýtka, snad půl hodiny jsem jí rozmasírovávala a pak už jsem se bála usnout, že se zopakuje. Ještě než jsem došla k prezentaci, potkala jsem tolik soupeřek, že jsem okamžitě přehodnotila svůj cíl. Zaběhnout 100 mil - uvidíme na jaké pořadí to bude stačit.
Průběh:
Na startu stálo 8 Češek a 1 Rakušanka. Na tabuli, kde se aktualizovalo pořadí běžců a běžkyň při každém průběhu do Self Transcendence Race 2008 Kladno - brzy bude maratón (autor fota SCMT)dalšího kola, bylo 7 jmen a já se mezi ně nevešla. Kilometrový okruh je výborný v tom, že je na každém km občerstvovačka a dá se dobře hlídat tempo. Jsem ráda, že jsem se nenechala strhnout ostatními a běžela si to své. Snad někdy po 9. hodině závodu jsem se teprve dostala na tabuli. Vzpomněla jsem si na slova Honzy Ondruše na MS v Rakouském Wörschachu, který asi po třetině závodu řekl: "Tak teď se začne závodit." Myslím, že je to drsná pravda. A myslím, že je důležité neudělat v této fázi závodu žádnou velkou chybu. Vnímala jsem, že zatímco holky běžely s praporkem, který oznamoval, že běží 100. km, já se pohybovala teprve před devadesátým kilometrem. Já jsem uběhla 100 km za 13:15 hod., což je o 1,5 hodiny později než při svém osobáku. Po 4.hodině ranní jsem už nedokázala odolávat únavě a spánku a zalezla jsem do stanu, podložila si nohy baťohem a snažila se usnout. Celé 1 kolo, tj. 121. km, včetně této pauzy mi trvalo 57:55 min. Do konce závodu zbývalo 6,5 hodiny na 40 km, abych si splnila cíl. Během pár km jsem se rozběhala tak dobře, že jsem běhala některé okruhy v časech 6:00 - 6:30 min. 131. kilometr jsem dokonce zaběhla za 5:59,2 a byl to můj nejrychlejší kilometr v celém závodě. Běželo se mi lehce a na okruhu jsem předbíhala většinu běžců kromě terminátorky :) Míši Dimitriadu, dále Rakušanky, která se pokoušela o národní rekord (úspěšně), štafety, Honzy Ondruše, Petra Dostálka a možná ještě někoho, koho si tak úplně neuvědomuji. Věděla jsem, že to nevydržím až do konce, ale to už tak v ultramaratónu chodí, že přichází chvíle, kdy jste nahoře a taky (když to jde, tak jen) chvíle, kdy jste dole. Největší snahou by asi mělo být, tyto chvíle dole co nejvíc zkrátit. Při tom, jak jsem se blížila ke 100 mílím, jsem se také blížila k Martině. Věděla jsem, že to bude bolet. Na své první 24 hodinovce právě v Kladně jsem po té, co jsem se vyspala, celé dopoledne stahovala 10 kilometrový náskok Renáty Bezděkové. Asi hodinu před koncem závodu jsem se dostala na 1. místo a to pak kontrolovala. Tentokrát to bylo náročnější, už jsem věděla, jak to bude bolet. Ale řekla jsem si, že 100 mil už mám zaběhnuto, buď si můžu sednout, anebo jít do toho, zrušit se, riskovat, že se zebliju nebo skončím v křečích. Kladno jsem považovala za vrchol sezóny, takže jsem sem nepřijela sedět. Trochu jsem si zafňukala, zvlášť když jsem viděla kolemjdoucí s kočárky (rozhodně bych se radši procházela s Matouškem), ale rozeběhla jsem se. Už jsem se neusmívala a nemávala, když jsem probíhala kolem počítací stanice. Asi 40 min. před koncem jsem srovnala počet kilometrů se třetím místem z Češek, teprve 17 min. před koncem jsem se dostala na 3. místo na MČR.
3.místo mezi Češkami jsem si kontrolovala, Bedna MČR běhu na 24 hodinkřeče se nekonaly, blitky ano. :) Z třetího místa mám samozřejmě velkou radost. Hlavně proto, že když jsem před pár lety měla formu na to stát na bedně při MČR, nesešli se na startu tři ženy, aby mohly být medaile rozděleny. Radost mám i z výkonu 167,712 km, který je mým druhým nejlepším.
Trochu srovnání se závodem, z kterého mám osobák:
Kladno 2008: 1.- 12. hod. 91 km, 12.-24. hod. 76 km, tj. celkem 167 km
Brno 2004: 1.- 12. hod. 100 km, 12.-24. hod. 71 km, tj. celkem 171 km.
Rozhodně se mi tentokrát podařilo běžet vyrovnanějším tempem, za což jsem moc ráda.
Počet km v jednotlivých třetinách závodu:
12:00 - 20:00 hod., 63 km
20:00 - 4:00 hod., 54 km
4:00 - 12:00 hod., 50 km (včetně pauzy na spánek)
Self Transcendence Race 2008 Kladno - rychlost po hodinách
S výsledkem závodu jsem spokojená, tudíž nelze jinak než napsat, že se závod povedl. Organizace byla tradičně na vynikající úrovni. Pořadatelé ze SCMT by si zasloužili metál. Člověk má prakticky vše, nač si vzpomene. Letos navíc byly na netu promptně i výsledky, takže už pořadatelé dosáhli téměř dokonalosti. Doufám, že mi vydrží zdraví, protože v hlavě mám pro čtyřiadvacetihodinovku (a proč ne třeba tu v Kladně?) ještě jeden tajný sen. Na ten však budu potřebovat trochu více tréninku a hlavně zrychlit i na kratších tratích.
lady koyama

5 komentářů:

  1. Gratuluji ke krásnému výkonu a těším se na další zajímavý zápisek. Že by ze 48hod?:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Opravdu skvělé, jsem ohromen tvojí vůlí. Mě by šly leda ty blitky.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky kluci.48 hodin je vzhledem k mé potřebě spánku příliš dlouhé, vl001. Ráda bych nějaký etapový běh, ale poblíž zatím nevím o ničem pro začátek (3-4 etapy). Možná, že zkusím Porubský dvojmaratón. To by bylo alespoň takové nakročení k etapovým běhům. Ještě ale taky zvažuju stovku na začátku prosince. Tak uvidím, z těchhle dvou si budu muset vybrat. A příští sezóna záleží na tom, co dokážu naběhat přes zimu (a jestli náhodou nekoupím nové kolo ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Gratuluji! Teď už mi to začneš určitě nandávat! :)

    OdpovědětVymazat
  5. to BuckTheBug: Díky. Ale ten výsledek bych nepřeceňovala. Alespoň vzhledem ke krátkým tratím (jako je třeba maraton :) budu ještě muset výrazně zrychlit.

    OdpovědětVymazat