úterý 11. listopadu 2008

Dva v jednom a bláznivé hodinky

Jak nejlépe odzávodit dva závody v jednom dni?
Přestože je pro mne v Ostrově na Běhu 17.listopadu vypsána jen jedna trať, dá se to zvládnout celkem jednoduše. Úplně na začátku programu je totiž vypsána také kategorie rodiče s dětmi. Důležití jsou ti rodiče. Nejsou to pouze děti, děti do šesti let, předškolní děti či batolata. Jak uvádějí oficiální propozice, je to závod rodičů s dětmi. A přestože nakonec nikde není možnost dohledat výsledky, protože organizátoři zřejmě podcenili přípravu na tak vysokou účast (která se ovšem vzhledem k pěknému počasí dala očekávat), nekompromisně započítávám tento běh do počtu svých letošních závodů. :D
No, nejtěžší na tom závodu bylo malého koyamu přesvědčit, aby se tak dlouhé, téměř ultravytrvalecké trati (150m) vůbec chtěl zúčastnit. Příslib lízátka v cíli je ovšem velkým lákadlem. :o) Na startu se stavíme až do druhé lajny. Necháme čtyřleté a pětileté rafany, aby se (vlastně bez rodičů) porvali o přední místa. Moc těch dětí, které by skutečně běžely s rodiči není. Na startu je ovšem jedna matka, která vydá nejméně za pět takových rodičů. Táhne své asi tříleté dítě směrem k cíli takovým způsobem, že sice obsadí zhruba páté místo v tomto běžeckém závodě, ale stane se jednoznačným vítězem závodů leteckých. Zatímco si otec a syn koyamovi užívají tohoto běhu, výsledného času pod minutu a doma na fotografiích i poprvé krásné letové fáze koyama-boye (doposud to byla vždy spíš taková rychlá chůze), tohle dítě prožilo v tomto závodě jednu jedinou permanentní letovou fázi. No budiž ambiciózní matce přáno. Jen trochu lituji onoho potomka.
Krásná letová fáze :o)
Něco úplně nového - letová fáze koyama-boye
Jako další se na start staví lady koyama. Nato, že má za sebou v týdnu dva velmi náročné tréninky jí to běží pěkně. Postupně se prokousává dopředu a díky letošní (snad poprvé) suché trati si tu zabíhá svůj zdaleka nejlepší čas. I když ženy to tu v posledních letech s počtem a délkou okruhů mají takové všelijaké.
Pak už jdu na start já. Loni jsem tu také po nemoci běhal okruhy okolo 8:10 min. Plánuju nějakým podobně rychlým (či pomalým - jak kdo chce) začít a postupně se propracovat k okruhům pod osm minut. Vybíhám tedy zvolna, ale suchý okruh zcela bez jakéhokoliv blátivého úseku přeje rychlosti. Rozhodně jsem nijak zvlášť nepřepálil, ale čas prvního (okolo 1700 m dlouhého) okruhu je pro mě až děsivě rychlý. 6:52.
Ale většinou táhnu vláček běžců, s kterými normálně běhám a dokonce i s některými, kteří běžně běhávají za mnou, takže se nijak nestresuju. Na čele se střídáme s Jirkou Vyšínem. Když se blížím k náběhu do třetího kola, čas kola druhého jen o několik vteřin převyšuje sedm minut. Stisknu tlačítko pro zaznamenání mezičasu, hodinky se zblázní, kompletně vynulují a chvíli pípají zběsile, jakoby chtěli upozornit na srdeční zástavu. Pulsmetr s sebou nemám, takž se nehrozím toho, že by se z křivky mého EKG stala přímka. Ještě duchapřítomně přemáčknu do režimu stopek a znovu je spustím.
Od této chvíle už mě ovšem hodinky bez stresu nechat nemíní. Nejprve ukazují dlouho celkový čas 00:00:00 přestože mezičasy běží. Když se pak spustí i celkový čas, ubývá od 99:59:59 směrem dolů. Takhle dlouho opravdu běhat nemíním. Obzvláště proto, že mě hodinky každé tři minuty obšťastňují pípáním budíku. Doufám, že stejně jako mě to rozčiluje i mé soupeře. :o)
Abych dokázal, že kroužit sto hodin po ostrovském parku rozhodně nebudu, dávám třetí i čtvrtý okruh okolo 7:17. Ve čtvrtém kole už běžíme vlastně jen s Jirkou V. V náběhu do pátého okruhu Jirka zabere a já nějak nestihnu (nebo možná nechci) zareagovat. Jirka si na mě udělal tak třicetimetrový náskok, který už se nijak dramaticky nezvětšuje. Ovšem cítím, že už nemám dostatek sil, abych v závěrečných stovkách metrů tuhle díru zalepil.
Nakonec dobíhám asi dvacet vteřin za Jirkou v spíš odtušeném než přesně změřeném čase 35:53. Rozhodně je to ale o více než čtyři minuty vylepšený osobní traťák. Ve výsledcích se nejspíš nepovedlo úplně správné pořadí čísílek, podobně jako se nepovedlo zachytit pořadí a časy prťat s rodiči. Stejně tak jsem byl nucen si napsat o zařazení do pořadí Mistrovství Karlovarského kraje v krosu. Ono by mi bylo tak nějak jedno, jestli jsem v MKK skončil desátý, anebo jsem se ho nezúčastnil. Ale nerad bych, aby byl tímto Ultrasport vlastně vymazán z atletické mapy Karlovarského kraje a nám pak bylo předhazováno, že jsme vlastně jen atletický pseudoklub. Výsledky můžete najít zde.
A ještě malý dodatek k hodinkám: Když jsem si z nich chtěl doma vytahat, alespoň ty tři mezičasy, zbláznily se podruhé. Hodinky se šedesáti mezičasy jich najednou nabízely k dispozici 81, ukazovaly 7 hodin a 64 minut a také disponovaly 33 dnem v měsíci. Samé potřebné věci. :o) Kdo by nechtěl zaplatit za hodinky se šedesáti mezičasy a dostat k tomu 21 mezičasů zdarma. (Asi nejen) Já bych rozhodně uvítal minimálně 65 minut v hodině. To už by těch čtrnáct kilometrů padlo dávno. :o) No a neříkejte, že byste někdy nepotřebovali, aby měl týden osm dní, anebo měsíc těch zmiňovaných 33. :o) Ale do rána se hodinky zklidnily a (zatím) fungují normálně. Takže mi na těch čtrnáct kilometrů za hodinu zase zbývá jen ten trénink. :o)
koyama

6 komentářů:

  1. Dobré, až velkorysé hodinky :-)Letová fáze koyama-boye je nádherná, odraz ze špičky, mírná supinace, taky se o něco podobného snažím.Závod to je, taky bych ho započítal do ročního seznamu.S pětiletou dcerou zamýšlím podobný závod, ale bojím se jejího zklamání při srovnání s talentovanějšími miminy. Snad své vlastní pochyby dobře utajím a ovládnu nutkání ji vláčet za svými ambicemi :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Koyama-boy šel s časem extrémně dolů díky použití vodiče \"pod minutu\". V této kategorii běžce zajímá každý brouk, takže vodič celkový čas neuvěřitelně zkrátí, to znám :)

    OdpovědětVymazat
  3. ->rk: Jsem rád, že se našel někdo, kdo mi započítání do ročního seznamu schválil. Chápu některé kritiky, protože v tomhle závodě jsem běžel vlastně jen proto, abych nedemotivoval syna. :o) Ale budu si stát za svým, oficiální propozice mluví jasně a co je psáno, to je dáno. :o)A myslím, že my, kteří nemusíme za každou cenu vyhrávat ;o), také nepotřebujeme na své potomky přenášet své ambice.

    OdpovědětVymazat
  4. ->Machy: Pokud jde o čas, je pravdou, že jsme se s manželkou po doběhu shodli na tom, že trať pro prťata (ehm...chci říct pro rodiče s dětmi :o) byla asi 120 m, s přimhouřením všech očí - včetně těch na punčocháčích - možná 130 m. Na druhou stranu mám radost, že koyama-boy začal skutečně běhat a hlavně, že ho to, zdá se, baví. I když se samozřejmě najdou okamžiky, kdy je kdejaký \"nameneč\" podstatně zajímavější. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. ad [4] Jak vás tak oba sleduju, tak malého spíš překvapí, že může být někdo, kdo neběhá :)

    OdpovědětVymazat
  6. Machy, tu spoustu běhacích kamarádů bohatě vyváží příbuzenstvo. :o)

    OdpovědětVymazat