čtvrtek 13. listopadu 2008

Lomcování na Svaťáku

A pokračuju v krasojízdě za šedesátkou letošních závodů.
Pravda, úvodní závod kadaňského Zimního běžeckého poháru, zvaný Čendův lomcovák na Svaťáku, není zrovna jednoduchou čárkou do mých počtů. Pět kol. Každé o něco delší než jeden kilometr. A v první polovině každého okruhu zhruba padesátimetrové převýšení.
Už když přijíždíme do Kadaně, nevypadá počasí dvakrát vábně. Mlha se po kraji sice válela celou cestu, ale sotva projedeme okolo cedule označující začátek Kadaně, vjedeme na mokrou silnici. Jestli tady nejezdil před chvílí zmatený kropící vůz, tak tu minimálně mrholilo.
Ptám se Čeňka (pořadatele), odkud importují tohle úžasné počasí. A on na to, že jsme ho prý přivezli s sebou. No, nepraštili byste ho? Vymyslí si takovouhle kruťárnu a ještě bude svádět pokadaněné počasí na nás Sokolováky, kteří přijíždíme z takové krásné, člověkem nepoznamenané končiny. :o)
Když však vyrazíme do lesíka (okolo Svaťáku) na čekanou (tedy myslím tím čekání na start), zdá se, že rozblácenou trať pokryly milosrdné listy stromů. Ono i bez toho blátíčka to bude pěkné maso.
Na startu je krom několika účastníků z karlovarska (mimo mě ještě Milan a Dan) také několik lidí pohybujících se na fóru behej.com, popřípadě rovnou runblogerů. Namátkou jmenujme Rolanda, Tudyho, 3COPa či Přemka zahrádkáře. :D
Nepostavím se moc dopředu. Za prvé nemám chuť se nějak zvlášť tlačit a za druhé nechci přepálit. Jenže to, že stojím docela vzadu, se mi celkem vymstí. Dopředu se nahrnou děti a už ve stoupání, které takhle v úvodu závodu vypadá skoro jako rovina, jdou. Mezi rty utrousím jedno doprčic, ale za mnou tak zdvořilí nejsou. Ozve se: "Kam se do p..ele se..te, když pak neběžíte." Až takhle bych to nevyjádřil, ale to rozhořčení chápu. Úzkou stezkou mezi keři jsme nuceni jak pochod husí blátotlačkat dost dlouho.
Když se konečně před děcka proderu, zjišťuju, že mám hodně sil našetřeno a zbytek kopce vyběhnu celý, aniž bych cítil jakýkoliv náznak únavy. Dolů to pak běží skoro samo, skopce mi vždycky šly. V cíli prvního 1050 m dlouhého kola jsem za 5:35.
Kadaň - lomcovák na Svaťáku
Mha přede mnou, mha za mnou.
Navnaděn z předchozího okruhu se do dalšího z výběhů na Svaťák pustím s opravdovou vervou. Kopec vyběhnu úplně celý a dá se říct, že celkem svižně. Jenže jsem nějak zapomněl, že nahoře u rozhledny není cíl. Že tam musím vyběhnout ještě třikrát. Nohy mají pH jedna a v seběhu je sotva zvedám. Proto se také ukáže, že ani seběhy tu nejsou zrovna jednoduché. Občas zpod listí zákeřně vykoukne kámen a tu tam se k němu přidá i kluzký kořen. A protože běžím ve špuntovkách, kloužu o to víc.
Druhý okruh mám za 5:27. V náběhu do třetího se ohlédnu a za mnou Tudy. Volá na mě, že má alespoň tahouna. Nevím, jak tomu mám rozumět, ale jestli má na mysli, že se táhnu, tak to tahoun opravdu jsem. Dokonce bych se při své extrémně pomalé chůzi do kopce nazval klidně i vlečounem. Jenže co mám dělat? Tisíckrát si můžu říkat, že takových kopců jsem letos běžel, ale když jsou nožičky kyselé jak Vitacit, co s tím nadělám. Navíc (na rozdíl od Tudyho) vždy měním pomalý běh v pomalou chůzi. Zatím jsem nějak nenatrénoval tu správnou změnu z pomalého běhu do chůze rychlé. Nemůžu se divit, že mám Tudyho brzo za zadkem.
Kadaň - lomcovák na Svaťáku - Tudy kousek za mnou
Tudy kousek za mnou.
Třetí kolo za 5:35 a pět vrstevnic Svaťáku nás zve počtvrté. Opět se ploužím do kopce, jako bych mířil k poslednímu výškovému táboru na Mt.Everestu. Kyslíku už se nedostává nejen mým nohám, ale ani plicím. Nahoře na Svatém kopečku ve 402 m n. m. se motám jako bych byl dvacetkrát výš. Z kopce mě Tudy přefrčí a utíká mi. Dřu to dolů seč mi síly stačí, ale na moc mi nestačí. Čtvrté kolo za 5:43.
Do posledního pátého kola nabíhám s tím, že v něm nechám i ten zbyteček sil, který ve mě ještě zbývá. Tudyho mám na dohled, ale možná právě proto rychle padá mé předsevzetí v posledním okruhu celý kopec vyběhnout. Ono, když před sebou vidím kráčet nejen Tudyho, ale i dalších šest nebo sedm postav (ať už jsou o kolo zpět či nikoliv), do běhu mě to zrovna nenakopne. Nasadím tedy opět svou pomalou chůzi a Tudy se mi znovu o kousek vzdálí. Nahoře se mi navíc zase nedaří své o zastavení škemrající nohy pořádně rozeběhnout. Přesvědčí je až běžec, který se po celou trasu pohyboval (většinou) kousek za mnou. Přidává a já se v závěrečných stovkách metrů, které jsou ještě k tomu z kopce, předběhnout nenechávám. Jak do toho společně dupeme, mílovými kroky se blížíme ke tříčlenné skupince, ve které sprintuje také Tudy. Dohnat se nám je už nepodaří, ale dobíháme těsně za nimi. Poslední okruh jsem stopnul za 5:13 (tj. 27:33 celý závod). Podle pořadatele jsem pak běžel závěrečné kolo dokonce za 5:09. Nic to ovšem nemění na tom, že se mi závod i přes čtyři krize na Svatém kopečku čtrnáctým místem z padesáti účastníků opravdu povedl. Tak zase za týden na pohodovém rovinatém sedmikilometrovém proběhnutí po cyklostezce podél Ohře.
koyama

10 komentářů:

  1. Hele, nechceš si jít radši na chvíli lehnout? Venku je hnusně, že by psa nevyhnal a ty furt jen běháš:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem ale výrazně zvolnil. Běhám jen čtyřicet týdně a například na maratón si momentálně netroufám, i když je to jenom maratón. :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Protože běháš moc rychle. Zvolni a doběhneš mnohem dál než maraton. Třeba zvládneš i polovinu toho, co lady:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ještě pomaleji? A jak to mám udělat? :D

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím,Lomcovák jsem neměl nikdy rád, ale tentokrát se mi běželo opravdu dobře, ovšem odskákal jsem to pěkným nachlazením. Jinak s Koyamou běhám vždy velmi rád, máme hodně podobnou výkonnost a můžeme se navzájem hecovat:)

    OdpovědětVymazat
  6. Koyama je také rád, když má možnost běžet s někým známým podobné výkonnosti. :o)Běžíš, Tudy, v neděli cyklostezku? Nebo ještě budeš léčit nachlazení?

    OdpovědětVymazat
  7. Pěkný článek, já jsem neměl nějak čas psát o tom mém umírání, ale přežil jsem. Jinak fotky supr!! Na cyklostezce se zítra uvidíme. Mějte se...

    OdpovědětVymazat
  8. Poběžím až Rašovickou lávku, snad už budu OK, stejně jsem zítra (16.11.)v práci...Budu se těšit :)

    OdpovědětVymazat
  9. Budu se těšit na setkání. S vefisem zítra a s Tudym za osm dní.

    OdpovědětVymazat
  10. na trasu běhu se dívám přes řeku z okna, to bych nepřežil, kdybych vás tam viděl a já tam nebyl

    OdpovědětVymazat