pátek 21. listopadu 2008

Mrtvolou během šedesáti bazénů

O svých trénincích píšu jen výjimečně. A když je ventiluju i na fóru behej.com, tak psát o nich už prakticky pozbývá smyslu. Na druhou stranu tahle rubrika o mém občasném kontrolovaném tonutí celkem zeje prázdnotou, takže si nějaké to doplnění zaslouží...
...a tak píšu. Jak jsem se nechal zmasírovat touto mediální masáží. Jak jsem se nechal svázat tímto ironmanským vláknem. Jak jsem pořádně nepřečetl ani jeden (1. a 2.) Luckyboyův příspěvek. A jak jsem si spoustu věcí myslel a nakonec to dopadlo úplně jinak.
Nechal jsem se tedy taky zlákat a rozhodl jsem se, že si tu patnáctistovku na čas střihnu. V pondělí je svátek, bazén výjimečně otevřen pro veřejnost, tak ten Den boje studentstva za svobodu a demokracii pořádně oslavím. Že já blbec nezůstal u svých stoveček, dvoustoveček a občas třístoveček. Že jsem si raději pořádně nepřečetl Luckyboyovy příspěvky.
No, naplánoval jsem to tak, že v první pětistovce se budu šetřit, v druhý trochu přidám a v závěrečný zafinišuju. Tak, jak jsem si naplánoval, jsem se v prvním pětikile pošetřil (12:55 min.), ve druhém jsem totálně až nehorázně vytvrd' (14:05 min.) a závěrečnou pětistovku se mi přeci jen podařilo zrychlit. Tedy na alespoň jen o málo pomalejší čas než v první pošetřené pětistovce (13:14 min.).
Ke konci testu jsem si při občasném zamihotání slabých nožiček rozbíjel v mělčí části bazénu palce o kachlíky. Když jsem doplaval, podobně jako Luckyboyovo i mé jídlo mělo eminentní zájem na tom, ještě jednou se mi ukázat. Na rozdíl od Luckyboye se já zrovna silný v žaludku necítím. Ale přestože oslaben gastroezofagiálním refluxem, žaludek zabojoval a jídlo na odiv plavčíkům a plavčicím nepustil. Na schůdcích ruce nějak nechápaly, co že se po nich jako chce, a tak jsem tam chvíli visel jako stará onuce ledabyle přehozená přes šňůry. Nakonec jsem zmobilizoval poslední zbytky sil a za nechápavých pohledů několika přihlížejících (povětšinou plavčíků) urychleně (tedy největší možnou rychlostí jaké jsem byl tou dobou schopen) zmizel do sprch.
Doplaval jsem tu kopu bazénů více než pět minut za svým osobákem zaplavaným přede dvěma lety (tenkrát ještě hojně prokládaným prsařskými vložkami). Sice nejsem poslední, ale skoro 90% z těch, co to zkusili je rychlejších. 40:14 - no prostě trága.
Výsledky.
Fotky naštěstí nejsou. :o)
koyama

14 komentářů:

  1. Nemohlo to být tak zlý,když jseš schopný natolik ovládat svaly rukou, že můžeš ťukat do klávesnice. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ->kámen úrazu: Tak teď jsi mě dorazila. Po takový dřině a já se snad ještě dozvím, že jsem se vlastně flákal. :D

    OdpovědětVymazat
  3. kdo nezažil, tak naši situaci nepochopí. Mě hřeje pocit, že jsem spoustě jiných lidí zvedl sebevědomí :D.

    OdpovědětVymazat
  4. Pánové, jste hrdinové (oba). A těch jak je známo jsou plné hřbitovy. V tomto případě bazény. Prostě mladí a nevybouření.Rád čtu o Vašich pokusech, připomínají mě moje vlastní heroické zážitky. :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Právě. My to neděláme kvůli soutěživosti, ale abychom měli o čem povídat dětem :D

    OdpovědětVymazat
  6. Když ty dnešní děti jsou hrozné. V devíti letech uplavou rodičům a pak se nedají dohonit. Co jim chcete povídat? :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Vl001: moje zkušenost je podobná. To však mladí a neklidní ještě neví.Luckyboy: některé vlastní zkušenosti raději potomkům nesdělovat. :-))

    OdpovědětVymazat
  8. ->Milan: Neboj, chlorovaná pětadvacítka není zrovna místo, kde bych chtěl spočinout. :o)

    OdpovědětVymazat
  9. ->vl001: Já myslím, že Luckyboy má pravdu. I mezi dnešní mládeží jsou hodně oblíbené povídky Šimka a Grossmana. :o)

    OdpovědětVymazat
  10. vl001:Právě proto to ty děti ocení :), protože jde o něco, co neznají.Milan:svatá pravda :D

    OdpovědětVymazat
  11. Důležité je, že jste si nešáhli na dno :)

    OdpovědětVymazat
  12. Máš můj obdiv, hlavní je přežít :-).

    OdpovědětVymazat
  13. Užít nebo přežít. To máš jedno. :o)

    OdpovědětVymazat