úterý 3. února 2009

Budějovický maraton aneb Jak jsem poprvé trénovala

Začala jsem běhat před několika lety, ale trénovat před 3 měsíci.
Ano, dosud se vždy jednalo o běhání s cílem něco uběhnout. Když chci uběhnout maratón, stačí mi, když v přípravě uběhnu 25 km. Nějaké tempo jsem v přípravě nesledovala. Sice jsem se pak snažila z toho v závodě něco vykřesat a před lety se to i dařilo. Ale po porodu ... Ani omylem.
A tak se Jirka rozhodl, že mi dokáže, že tréninkový plán funguje. Sestavil mi 12-ti týdenní tréninkový plán s cílem uběhnout maratón v Českých Budějovicích v čase pod 4:00 hod.
Vytiskla jsem si ho a magnetkama přichytila na lednici. Byl pěkně barevný, každý den jiná barva - jiné tempo. Jako manažer pracuji ráda systematicky. Tohle mělo systém. Ale chtělo se po mě, abych běhala 5x týdně!  A už první týden jsem měla problém plán dodržet. Zrovna jsem měla pozdě odpoledne pracovní schůzku a já tam měla trénink a to chtěl ještě trénovat i Jirka. Chtěla jsem svůj trénink vynechat, ale to byl oheň na střeše. Na co prý to sestavoval. I Matoušek nás musel zklidňovat, nehádejte se! A tak jsem si do pracovního diáře začala nejprve zapisovat své tréninky, pak tréninky Jirky a pak jsem si teprve začala plánovat práci. No, ještě že tohle nečte šéf. :)
Tréninkový plán začínal 3. listopadu a končil závodem 25. ledna. Poslední víkend v listopadu jsem na Porubském dvojmaratónu viděla nebo spíš cítila výsledky. Opravdu se mi běželo pocitově snadno. A tak se zdálo splnění cíle na konci ledna velmi reálné.
Za listopad jsem naběhala celkem 328 km. Bohužel mě začalo bolet lýtko, 3 týdny jsem to všemožně léčila a 1x týdně vždy zkusila, jestli bolí. 20. prosince jsem konečně bezbolestně uběhla 16 km. Ty vynechané 3 týdny, to však byla velká díra a najednou ta trojka na začátku mého vysněného času na maratón začala odplouvat do nekonečna. Za prosinec jsem naběhala 135 km.
Ale já jsem na sobě viděla výsledky už během 4 týdnů, a do závodu zbývalo ještě 5. Svitla naděje a já měla důvod štvát se a běhat úseky. Ale pak zase přišly mrazy. Běhání za tmy, ve sněhu. V práci 40 hodin přesčasů za 2 týdny. Matoušek kaká pořád do slipů (kdo to má prát a hlavně žehlit). To si prostě nevyberete. Pořád nějaké překážky a nervy. Když jsem si zkracovala ty skvěle naplánované tréninky v určitém tempu, tak Jirka vyhrožoval, že se mnou ani do Budějovic nepojede, ať si to vyžeru sama. Já jsem si ale říkala, že už jenom tím, že závod je v krytém prostoru a já poběžím odlehčená od tlustých rukavic, bundy a čepice, nebudu dýchat přes šátek, mělo by se mi běžet lehčeji. Snad to půjde, tedy poběží.
Na rodinný výlet jsme do Českých Budějovic odjeli v sobotu, trochu si prošli město, ubytovali se v ubytovně a šli na milou návštěvu, kde jsme si prohlíželi sbírku čajových přebalů (to jste dosud nevěděli, že Jirka sbírá čajové přebaly, že?). Ráno jsme přejeli 50 metrů z parkoviště před ubytovnou do podzemního parkoviště Mercury centra. Organizátory už na netu vychválil kdekdo (a nutno říct, že zaslouženě), takže tu chválu nemusím opakovat. Pro můj cíl, běžet na určitý čas se zdál být tento závod ideální. Všichni v prvním ročníku dosahovali rychlých časů. Nulové převýšení, krátký okruh, kde si můžu hlídat tempo na hodinkách. Ale zase tak rychlé to nebylo, člověk musel v zatáčkách zpomalovat, dávat pozor na rychlíky zezadu.
Po třech kolech jsem trefila plánované tempo pod 3:46 min. na okruh. Dodržet toto plánované tempo mě ale stálo hodně sil. Od 4. km mě píchalo v břiše. Kolo, kde jsem občerstvovala, jsem měla horší téměř o 15 s, které jsem ale v následujících okruzích nedokázala stáhnout. Asi po hodině běhu jsem zjistila, že nestačím dechově. Nikdo si na to nestěžoval, ale mně ten kyslík v podzemních prostorách, i když byl cítit průvan, nestačil. Běžela jsem se zakloněnou hlavou, abych si co nejvíc otevřela cestičku do plic (což mi pomáhá při mírném astmatickém záchvatu). Na to tempo, které jsem chtěla běžet, mi to ale nestačilo. Kus za půlmaratónem jsem najednou měla ztrátu přes minutu a bylo jasné, že to ve zbytku trati stáhnout nedokážu. Trojka byla pryč. Posouvání hranice osobního rekordu se holt nedaří každý den, musí se všechno pěkně sejít. A tak jsem měla po motivaci. Začala jsem ztrácet na tempu. Dokonce se mi udělalo zle od žaludku. Smířila jsem se s tím, že nebudu mít nový OR (4:03:24 hod. z r. 2004). Okruh se začal vyprazdňovat, rychlíci už byli v cíli, nebylo nutné dávat pozor zezadu a uhýbat. Najednou jsem vypadala já jako rychlík. Jak je to vše relativní. Po 3,5 hodině už mě snad ani nikdo o kolo nevzal. Spíš jsem já předbíhala řadu běžců, kteří přepálili a teď se trousili do cíle. Nakonec jsem se ještě snažila, abych zaběhla pod 4:05 hodin. Takže mám nejrychlejší z kol to poslední.
Nedá se říct, že bych přepálila, ani že bych vyhořela (a začala se courat). (Přepočítaný 1.půlmaratón z 20861 m jsem měla za 1:59:03, 2. tedy za 2:05:51.) Prostě jsem celkově nezvládla běžet všechny okruhy trochu rychleji. Možná, že mi uzavřené prostory nejsou souzené. Když jsem běžela v dole, také jsem měla problémy. Přehodnotila jsem svůj start v březnu v Brně indoor. 48 hodin jsem nechtěla jít ani původně, ale trošku jsem pošilhávala po 24 hodinách, reálně jsem plánovala 12 hodin (abych dala 100 km), ale teď to vidím spíš na 6 hod.
V každém případě jsem si zaběhla svůj druhý nejlepší výkon na maratón. Je to můj veteránský osobák a vlastně i halový osobák. A už se těším, jak ho pod otevřeným nebem potvrdím. Zvedla jsem si sebevědomí. Loni jsem zaběhla nejlepší čas 4:13 hod., letos jsem se hned prvním startem posunula o 8 minut. Letošní rok i přes nesplnění plánu začíná slibně.
Fotografie je z fotogalerie Dana Orálka. Z naší automatické škatulky vylezly jen tyhle stvůry.
Výsledky. (A ještě jedny výsledky, ve kterých už jsem se  hladce pod čtyři dostala. :)
P.S. Když tohle píšu, Matoušek už kaká do nočníku. :)

3 komentáře:

  1. Gratuluju, hlavně MatouškoviAhoj !Pepík

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Dášo,mělas stejnej realizační tým,jako já :-)....Tomík tam dokonce své kvalitní pokakávací schopnosti předvedl v reálu aJiřík tam s ním pobíhal v dece a zachraňoval situaci..já měla alespoň chvíli nějaký vzrůšo místo počítání koleček.Seš dobrá žes dokázala udržet tempo,já jsem kolem půlmaratonu měla zažívací problémy a pak se dlouho nemohla rozběhnout..jinak jak píšeš o tom dýchání,tak jsem na tom byla podobně,taky se mi hůř dýchalo,možná je to tím,že jsem taky astmatik :-)...tak ať ti to utíká,asi si budu muset sestavit taky nějaký kloudný tréninkový plán :-)..karolína

    OdpovědětVymazat
  3. to karolína: Tréninkový plán určitě funguje. Jen ho ještě dodržet. :)

    OdpovědětVymazat