úterý 17. února 2009

Góly, body, sekundy

Aby se v následujícím příspěvku objevily vůbec nějaké body, vezmu to bodovým systémem. Tedy bod po bodu.
-        po tom, co jsem na přelomu roku prodělal virózu, maloval jsem si to tak, že si můj posílený organismus s chřipkovou epidemií snadno poradí
-        chyba lávky; posledního ledna jsem se vrátil z Prahy a se mnou se vrátila namísto zákona chřipka
-        v neděli 1.února jsem ještě uběhl 10,5 km, ale už to dost dřelo a v pondělí ráno se mi ani nechtělo z postele
-        připadal jsem si jakobych zrovna včera běžel maratón a celou cestu mě bratři Kličkové (každý z jedné strany) používali jako boxovací pytel
-        má obranyschopnost byla však na začátku roku asi slušně potrénována, a tak už mi v úterý bylo výrazně líp; tedy nebýt té intervalové stolice (sprint, trůn, krátká pauza a tak pořád dokola)
-        můj stav se ale celkem rychle zlepšoval a brzy jsem nebyl nucen ani zvládat intervaly v jedné z nejmenších světových hal
-        nemoc mi odebrala šest dnů z tréninku, v neděli jsem znovu vyrazil; odběhl jsem 8 km a už po druhé v krátké době jsem se cítil jakobych zvládl maratón
-        v pondělí (9.2.) tedy ještě pauza a v úterý devět kilometrů - čtyři volně a dalších pět stupňovaně (22:05)
-        ve středu jsem zjistil, že čtvrteční blbnutí v sokolovském atletickém tunelu je opět otevřeno nejen mládí, ale veškeré sportující veřejnosti, takže jsem se rozhodl zúčastnit a zařadil jsem raději pauzu; navíc jsem se v zaměstnání dověděl, že po návratu z rodičovské nejspíš dostanu padáka - to je tedy (ten chybějící) gól
-        ve čtvrtek byla první na řadě padesátka; trefil jsem se doprostřed toho, co tu v poslední době běhávám (7,50-7,61); 7,56 sekund není nic strašného, jen tedy nemyslet na to, že jsem před dlouhým dávnověkem za stejný čas (a párkrát i rychleji) zvládal šedesátku
-        další disciplínou byla výška; i tentokrát (stejně jako minule) se mi nějakým zázrakem podařilo překonat 140 cm, byť tentokrát až na třetí pokus; ve srovnání se 150 cm skočenými ve škole nůžkami nic moc, ale přepočten veteránským koeficientem se tento výkon mým školním nůžkám rovná
-        a když do výšky, tak i do dálky; 467 cm = pouhých šest centimetrů za mým osobním výkonem ze sedmé třídy; trochu mě teď mrzí, že jsem si tenhle dětský rekord nepřekonal, zvlášť při minimálně deseticentimetrovém nedošlapu; na druhou stranu, když opět zohledním svůj "pokročilý" věk vychází mi tento výkon na 492 cm; stačí ještě nějaký ten rok udržet formu a bude to za pět
-        a nakonec opět člunkový běh na jeden kilometr; opět trefený mezi poslední dva zdejší výkony (3:56 a 3:58); tři minuty, padesát sedm sekund a čtyři desetiny; a opět se záchvatem kašle takovým, že mi Dáša doma skoro šacovala kapsy s očekáváním tuberyho tyček
-        v pátek mě všechno bolelo, hlavně ruce a záda; je to divné, vždycky jsem si totiž myslel, že běhá i skáče se nohama; i přesto však vyrážím na skoro dvanáct kilometrů, ve kterých je obsažen i motiv 4x1 km stupňovaně s meziklusem 200 m (4:27; 4:17; 4:12; 3:59)
-        aby toho nebylo málo, vyrážíme s Dášou v sobotu na běžky; jen hoďku a půl; Dáša se původně psychicky připravovala na Blatenskou desetihodinovku, ale je třeba (alespoň trochu) se připravit i fyzicky; velké množství práce jí ovšem zabránilo vytáhnout běžky vícekrát, než se to zatím tuto zimu podařilo (2x)
-       a před pondělním tréninkovým volnem je tu ještě nedělní pětka v kadaňském lesoparku; před startem mi nikdo nechce věřit, že to nebude nic světoborného; loni jsem to tu dal za 21 minut a 34 sekund; letos budu rád, když se k tomuto času přiblížím
-        po rozklusu po zamrzlém lesoparku zjišťuju, že přiblížit se loňskému času je čirá utopie; cesty kloužou, jakoby je Scotta vyleštil svou kanadsky žertovnou leštěnkou
-        nechci přepálit úvod a podle výsledných časů obou dvou a půl kilometrových okruhů (11:13; 11:16) by se mohlo zdát, že se mi to i povedlo; ale někde před druhým kilometrem jsem dost vytuh' a čas druhého kola jsem nahnal závěrečným finišem o 15.-17. místo
-       nakonec jsem se celkem slušně odhadl; zdá se, že své možnosti dokážu trefit docela přesně...tedy s výjimkou  maratónu...
Běh lesoparkem 2009
3COP tuší, kdo bude dneska lepší...ale takový nářez, aby mi musel posluhovat, jsem mu tedy nenadělil. :o)
koyama

1 komentář:

  1. 3COPovi taktika nevyšla, úslužností si Tě nepodplatil :-). Aspoň jsi ho donutil více přemýšlet o svém běžeckém tréninku.

    OdpovědětVymazat