úterý 16. února 2010

Chebská běžecká zima podruhé

Jestli se vůbec zúčastním čtvrtého závěrečného závodu Chebské běžecké zimy nebylo dlouho vůbec jasné. Snad až do nedělního rána, kdy se závod běžel. V úvodu týdne mi bolest opět sevřela záda ocelovým korzetem a taková běžná činnost, jakou je oblečení ponožek, byla téměř neřešitelným problémem.
Do Chebu jsme přijeli s rodinně naplněným autem - všichni tři a navíc s hlídacím dědečkem. První se na start postavil náš nejmladší. Hned na startu mi udělal radost. Prvních dvacet metrů stotřicetimetrové štreky zvládl jako třetí nejrychlejší (z pěti). Že by přeci jen zdědil pár mých rychlých genů. :) Pak ovšem z nepochopitelných důvodů dal oběma závodníkům galantně přednost při náběhu zatáčkou do hlubokého sněhu. Vpředu brzy spadl vedoucí Slepička a za ten masakr ve frontě za ním by se nemuseli stydět ani dospělí. I náš malý závodník si přisadil a několikrát přistrčil předškoláka před sebou. To vedlo k dalším pádům, nicméně na zrychlení v hlubokém sněhu ani na změnu pořadí to nemělo vliv. Pak se konečně všichni sesbírali  a skupinka se dala opět do pohybu. Jakmile přestali všichni padat, náš Matouš začal. Jakobych mu denně neříkal, ať pořádně zvedá nohy. ;) Nejprve upadl jednou jen zlehka na koleno, podruhé na břicho a potřetí myslím, že se dokonce najedl. :) Tak si říkám, jestli on ostatní nepustil před sebe záměrně. Kdyby to totiž neudělal, nejspíš by ho ušlapali.
My jsem vyráželi na 8,1 km dlouhou trať zhruba o půlhodinu později. Opět jsem si bláhově plánoval tempo, alespoň o něco málo rychlejší než pět minut na kilometr a přestože počasí i trať byly lepší než minule, opět jsem neuspěl. Ještě první 2,2 km dlouhý okruh byl za 10:24. A pak šlo tempo do kytek, lépe řečeno do kompostu, protože jsem vyhnil ještě hůř než posledně.
Naštěstí se u mě brzy vyskytl jeden z běžců, za kterým jsem visel jako na gumě. V první chvíli jsem se těšil, že v každém kopci budu moct dotáhnout tu drobnou ztrátu, která se mezi námi permanentně tvořila, protože podle postavy vypadal, že jeho hmotnost bude zaručeně vyšší než ta má (i přes mojí momentální běžeckou nadváhu) a to při výrazném výškovém handicapu v jeho neprospěch (což jsem viděl jako jednoznačnou výhodu v kopcích). Jenže právě v kopcích na mě vydělával nejvíc. To množství síly, kterou dával do těch výběhu, jsem dlouho neviděl.
Tak jsem si tak za ním visel tu na krátké, tu na poněkud více natažené gumě, když přišla odbočka na poslední smyčku k Chebské stráži. Tady přeběhl odbočku a já se dostal na jeho úroveň a postupně i před něj. A jelikož už nás nečekal žádný výběh, vyústění této situace vedlo logicky k navyšování mého náskoku.
Do cíle jsem dorazil v čase 43:10, tedy zhruba ve stejném tempu jako minule, na desátém místě. Prvním dojmem bylo zklamání. Později však převládl pocit jako po dobře odběhnutém tréninku. Vždyť ještě včera jsem nevěděl, jestli si vůbec navlíknu ponožky a budu se tak moct postavit na start. :)
Dáša odběhla tento závod po sobotní třicítce na běžkách v slušném čase, přičemž porazila alespoň pár veteránů.
A co z toho všeho plyne? 43:10 - tak nějak si představuju, že bych v sezóně chtěl běhat desítku. Mám tedy ještě móóóře práce.
Výsledky.
koyama

Žádné komentáře:

Okomentovat