Ten indiánský název měsíce února docela sedí.
Tedy ne, že bych v únoru hladověl. Ale podařilo se mi téměř pozastavit příjem vysoko kalorických čokolád, bonbónů a podobných chutností. Tak nějak jsem doufal, že by to mohlo vést k ještě výraznějšímu váhovému úbytku než v lednu a že bych se třeba už na začátku března mohl přiblížit k hranici 80 kilogramů. No, nestalo se. Zhubl jsem jen 1 kilogram a nepomohla ani paní zubařka, která mi týden před koncem měsíce rozvrtala čtyřku vlevo dole a obrousila čtyřku a šestku vpravo nahoře (k čemuž nutno dodat, že výroba můstku nějak vázne). Kousat tuhou stravu tedy není kde, což ale nebránilo mému tělu paličatě držet svou váhu celý týden na stále stejné hodnotě.
V únoru jsem odběhl opět celé dva závody. Čtvrtý závod Chebské běžecké zimy a Běžecký dvojboj v Kadani (no, když nad tím tak přemýšlím, tak přísně vzato byly ty závody vlastně tři). Ani v následujících měsících se nechystám nějak výrazně v závodění přidávat. Zaprvé stále sotva vlaju na konci svých běhů a zadruhé nechci svým achilovkám zbytečně zavdávat příčiny k jankovatění.
Pokud jde o běžeckou kilometráž, dotáhl jsem to na 116 kilometrů. K tomu jsem přidal ještě necelých padesát kilometrů na běžkách (a jednu třicetikilometrovou pěší túru). O něco větší porci kilometrů (a to hlavně na běžkách) zabránila masivní bolest zad okolo poloviny měsíce. Tady jsem tréninkově vynechal prakticky celý týden.
Jestliže zdraví vydrží, doufám, že v březnu už konečně přelezu 150km/měsíc. Jak to tak vypadá, s běžkami je asi konec, takže jakmile se udělá opravdové jaro, začnu přidávat regenerační kilometry - no nepřehánějme - spíše stovky metrů v bazénu, které by se snad později mohly proměnit v plnohodnotné tréninkové jednotky. Kdy vytáhnu kolo, to momentálně neví ani jeden z mých cyklokompjůtrů, takže mě se na to taky neptejte.
koyama
Žádné komentáře:
Okomentovat