středa 14. dubna 2010

(K) běhu nakloněný městský park

Znáte nakloněnou rovinu? Wikipedie říká, že nakloněná rovina je jednoduchý stroj, jehož jedinou částí je rovina nakloněná vzhledem k vodorovnému směru, po níž se zvedá těleso směrem vzhůru. Dále se zmiňuje o tom, že ušetří sílu potřebnou ke zvednutí tělesa.
Podobnou nakloněnou rovinu nainstaloval hned na úvod každého ze čtyř okruhů hlavní stavitel trati Běhu městským parkem v Kadani. Nenechte se zmást názvem tohoto běhu. Vůbec nešlo o žádnou pohodovou selanku po rovinatých parkových cestičkách. Těch bylo na celé trase poskrovnu a byly tam hlavně proto, aby na nich běžci předvedli divákům a rodinným příslušníkům své utrápené a ztrhané obličeje, skomírající nohy, umdlévající těla...prostě aby jak jinak než řádně propagovali běh. :)  
Když jsem se dověděl jméno stavitele, jímž byl Čeněk Filingr, ani na okamžik jsem nezapochyboval, že na trati nebudou jiné roviny než ty nakloněné. Přesto mě převýšení 55 metrů na necelých dvou stech metrech v úvodu každého kola řádně překvapilo. Tedy hlavně moje stehna a plíce.
Přestože jsem v okolí Rožmitálu zjistil, že dávat si přehnané plány pro mne momentálně není nejlepší strategií, nedokážu odjet na závod úplně bez plánu či cíle. Stanovil jsem si tedy za cíl dokončit 10.400 metrů dlouhou trať pod jednu hodinu. Po prvním kole, které jsem zvládnul za 13:58, se cíl zdál být snadno splnitelným.
Do druhého okruhu jsem vbíhal několik desítek metrů za Milanem R., kterého jsem si myslel, že se udržím. Jenže horal je horal, a tak se mi postupně vzdaloval. Nepohrdl jsem tedy společností dvou dam, přičemž mi už teď bylo jasné, že třetí a čtvrté kolo (při zkrácené ženské trati na polovic) poběžím sám.
Ale vraťme se k nakloněné rovině. Tahle tedy rozhodně sílu potřebnou ke zvednutí tělesa neušetřila. A že bylo zapotřebí obrovské síly, vytáhnout tohle dvaaosmdesátikilové těleso vzhůru na Svaťák. Už při průběhu do druhého kola jsem fotící Dáše říkal, že bych klidně skončil. Povzbudila mě slovy: "Vypadáš na to." :) Nezbývalo nic jiného, než tu nejhorší nakloněnou rovinu s pálícími stehenními svaly, s hořícími plícemi, s potícím se tělem, ale s chladnou myslí prostě vyjít.
Nahoře jsem se na své poměry slušně rozeběhl a začal se oběma ženám vzdalovat. S kopců to celkem umím a i když seběhy byly hodně skalnaté a krkolomné, byla to vždy jediná pasáž, která my šla. Do kopců jsem byl nucen chodit, nahoře na sporadických rovinách jsem se ani nestihl vzpamatovat před dalším nakloněním roviny a dole ve Smetanových sadech jsem musel veškerou svou energii vynaložit na to, abych alespoň trochu vypadal, že se bavím. :)
K cíli druhého kola jsem se blížil už osamocen, ale jedna z dam (Veronika B.) se vzepjala k závěrečnému zrychlení a v cílové rovince se dotáhla vedle mě. Věda, že už si dnes jen těžko budu moci s někým zafinišovat, zrychlil jsem také frekvenci a čekal, co udělá Veronika. Zmáčkla se opravdu fest, a tak jsem proběhl cílovou čarou vedle ní. Nebylo by fér, kdybych jí nechal za sebou. Druhé kolo bylo za 14:31.
Jistě už všichni tušíte, jak moc jsem ten finiš pak dostal sežrat v následujícím kopci. Na ty zhruba dvě stovky metrů jsem potřeboval o půl minuty více času než v předchozím okruhu. Začínalo jít do tuhého (v případě mých stehen doslova) a zdálo se, že pokud se dostanu pod hodinu, bude to zásluhou prvního kola, kde jsem vydělal více než minutu. Ještě stále mi to šlo směrem dolů, ale hlava nehlava jsem to pustit nemohl, protože krkolomný terén by mohl způsobit, že bych se snadno rychle ocitl dole pod kopcem, nepoužívajíc přitom svaly nohou, ale čistě jen gravitaci. Třetí kolo jsem jen těsně (o dvě vteřiny) stlačil pod 15 minut.
Závěrečný okruh byl opravdu jen o přežití. Přežil jsem ho v čase 14:49. Celkem tedy 58:16. A ač jsem po delší době znovu skončil poslední, není to výsledek úplně k zahození. Zvláště, když na mé tréninkové trase je jediným kopečkem asi třísetmetrové stoupání s asi dvacetimetrovým převýšením. A když jsem pak - v životě teprve podruhé - vyhrál v tombole (funkční čelenku a reflexní samonavíjecí náramek - tenkrát poprvé jsem vyhrál sklenici sladkokyselých okurek :), nezbývalo než odjíždět z Městského parku v Kadani do Zooparku v Chomutově zcela spokojen. I když stehna a holeně mi ten zážitek stále nechtějí zapomenout.
Pár fotek a výsledky.
koyama

5 komentářů:

  1. Ježiš, vzpomněla jsem si na své dětství :-) Začínala jsem s atletikou právě v Kadani, Svaťák jsme běhali celkem pravidelně, byl součástí i běhů do vrchu. Dodnes to nejsou zrovna příjemné vzpomínky :-) a že už je to hezkých pár desítek let..

    OdpovědětVymazat
  2. Jj, dokážu si živě představit, že je Svaťák nezapomenutelný. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Včera jsem jel přes Kadaň a nějak si neumím představit, kde se to běhá..No asi bude nejlepší se tam někdy podívat.

    OdpovědětVymazat
  4. PromiňZdravím pana fyzikáře :-). Slibuji, že bude příště to převýšení mírnější. Tedy pokud budu tento běh někdy ještě spoluorganizovat...Líbil se alespoň doprovodný program Koyamovic rodince? Všechno kromně té trasy jsem se snažil zajistit k všeobecné spokojenosti. Trasu jak již jsi psal vymyslel Čeněk.PS: až ted jsem si našel čas ti napsat, mám toho ted nějak moc...

    OdpovědětVymazat
  5. Ona i ta trasa by byla zajímavá a nevšední, jen na ní mít adekvátně natrénováno. :) Z čehož plyne, že se závod líbil kompletně. Díky za něj.

    OdpovědětVymazat