středa 25. srpna 2010

Dvořákovy okruhy aneb Jak jsem vlastně na tom

Ani nevím, jak začít. Dlouhou jsem nezávodil, naposledy jsem vybouchl na desítce v Sokolově. Od tohohle závodu jsem si tedy nic zvláštního nesliboval. Jsem v rádoby plném a rádoby tréninku směřujícím k Metro běhu pro muže na deset kilometrů v Praze, takže jsem ani nechtěl moc srovnávat.
Jenže já se tomu nikdy tak úplně neubráním, tudíž jsem se na jeden čas, který jsem tu zaběhl v minulých letech, podíval. Byl to čas z roku 2007, kdy jsem Dvořákovy okruhy běžel po náročném dopoledním City Triatlonu v K.Varech. 30:57, tak takhle rychle nebo spíše pomalu, bych snad mohl letos běžet. Bylo mi jasné, že na časy z ostatních lét nebylo třeba před startem ani koukat. Věděl jsem jen, že všechny byly zaručeně pod 30 minut a ten nejlepší se blížil minutám sedmadvaceti.
Nejdůležitějším předpokladem pro zaběhnutí alespoň trochu solidního výkonu je nepřepálení tempa hned v úvodu. Na čas z roku 2007 stačí u závodu měřícího necelých 6800 m tempo 4:33/km.
Nepřepálit se mi daří...až moc. První kilometr za 4:41 není zrovna velký úprk. Říkám si, že bych se snad mohl udržet klubového kolegy Víti Ch. Běžně je lepším běžcem než já, ale tentokrát má za sebou sobotní trojici triatlonů a v nohách jí musí zaručeně cítit. Jenže já zase cítím tu malou polní, kterou s sebou táhnu okolo pasu. Vážně lidi, nemá cenu s sebou na sedmikilometrový závod táhnout 10 vaniček sádla. K ničemu vám nebude.
Víti se držím ještě další dva kilometry (4:35 a 4:27), pak ovšem musím trochu zpomalit a přilepit se na Milana R. Zbylých 400 metrů do cíle prvního ze dvou okruhů zvládnu v čase 1:55.
Já běžel vedle té kupy? Jsem myslel, že jsem ji celou dobu nesl na zádech.
(foto R.Fišer)
Následuje první kilometr druhého okruhu, ve kterém se mi překvapivě podaří oproti prvnímu okruhu ještě trochu zvolnit. Tempo 4:56, byť je tenhle kilometr spíše do kopce, začíná být tristní skoro jako ta poslední soutěžní desítka. Snažím se tedy lehce zrychlit. Ale nejde to ani ztěžka. Natož lehce. Připadám si, jakobych běžel s prasetem za krkem. Prostě osmdesát dva kilo, vážených ráno po probuzení, je na mě vážně trochu moc. Sice pár přepalovačů předběhnu, ale nijak mě to netěší. Další kilometry jsou za 4:45 a 4:24.
Do cíle dobíhám v čase 31:22. Ani jsem se přitom moc nevydal. Prostě nohy s tou mou hmotností nějak nedokáží svádět rovnocenný boj. Jelikož mám za sebou celkem čtyři kombinace srpnových Dvořákových okruhů a zářijové "Mattonky" v Praze, můžu si srovnáním  snadno odvodit, kam asi cílím svou momentální "výkonností". Vidím to, bohužel, na čas někam ke 46 minutám, pokud mi Praha extra sedne pak 45:30. Leda bych do té doby něco shodil. A tím něco myslím alespoň šest těch zbytečných vaniček. Ale jak to udělat jinak než nežrat...?
koyama

5 komentářů:

  1. Kurňa, kdybych já se dostal na tvých 82, to by se mi asi běhalo :-)Já budu obhajovat na Baroko v Plasech 1:47 a taky to nevidím zrovna růžově..Ale zázraky se občas dějí, ne? :-)

    OdpovědětVymazat
  2. A já už máám osmdesáát jéédnááá. :DNasadil jsem drastickou dietu. ;)A běžecké zázraky? Jasně, taky jsem jich pár zažil. Leč už je to drahně měsíců, neřku-li let. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nestraš se 46, koukej to dát pod 44, určitě i lépe by to šlo, když si najdeš dobré místo na startu:-)

    OdpovědětVymazat
  4. No prosim, 81, sakra.. Mojich 85 kg se 2 měsíce ani nehly. Tak jsem se 1. září zvážil (zase 85) a na měsíc schoval váhu do skříně.1. října uvidíme :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dneska super trénink! 10 x 750 m (3:02; 3:10; 3:08; 3:10; 3:17; 3:08; 3:11; 3:10; 3:11; 2:54). Achilovka se sice trochu ozývala, ale pocitově moc dobrý. Začínám věřit tomu, že i tlouštík by to mohl pod 45 v Praze dát. :)

    OdpovědětVymazat