čtvrtek 1. září 2011

Valský klátilák

Závod s takovým názvem a ještě sotva půl hodinky jízdy autem? Navíc je konečně normální běžecké počasí. Sice drobně mží, sem tam sprchne, ale už se mi neroztékají podrážky maratónek jako v předchozích dnech. Tak to nejde nezkusit.
O závodu jsem se dověděl z termínovky behy.cz. Žádné další informace už se nikde sehnat nedaly. Valy u Mariánských Lázní ovšem nejsou tak velké, abych Hospodu U Březího vlka nenašel. Vyrážím s rodiči už v osm, abych byl v půl deváté na místě. Až tam z plakátu zjiťuju, že start je v deset hodin. Tak to jsem mohl ještě skoro hodinu spát. Organizátoři se začnou scházet kolem půl desáté a start samotný je až hodně po čtvrt na jedenáct.

Startuje se intervalově. Protože mě ještě následně čeká dlouhá cesta do Stodu, požádám o pokud možno co nejdřívější startovní čas. Nakonec startuju jako první z dospělých hned po dětech. V instrukcích k trati mi organizátoři potvrdí, že mě čeká pět hodů granátem na cíl a stejně tak pětinásobná střelba ze vzduchovky (což jsem věděl), ale také dvojí prolézání propustků pod železniční tratí na Plzeň (což jsem nečekal). Mám trochu obavy, ale když už jsem se přihlásil&

Vybíhám chvíli před půl jedenáctou a čeká mě sedmikilometrový kros. Chvíli se cesta vine po asfaltu skrze obec Valy. Pak vbíhám na cestu mezi zahrádky a brzy stojím před prvním propustkem. Tssss& Pravda je asi třicet metrů dlouhý, ale ten obrovský průměr& Myslel jsem, že se budu muset plazit a zatím mi stačí pár desítek kačáků. To nás, co máme za sebou Bahňáka, nemůže vystrašit. :D

Za chvíli jsem na druhé straně, přeskáču potůček, ale ouha& Čeká mě prudký kopec vzhůru. Na kačáky nejsem moc zvyklý, takže se slušně zakyselenými stehny na běh ještě řada nepřichází. Rozebíhám se až nahoře. Ovšem fábory jsou natažené cikcak lesem, nikde v dohledu žádná cesta. Takže je to spíš slalom mezi stromy a pařezy, přeskakování spadlých větví a vyhýbání se větvičkám, škodolibě visícím přesně ve výšce očí.

Pak konečně vbíhám na cestu a pomalu se blížím k prvnímu stanovišti. Hodu granátem na cíl. Cíl je malý (asi jeden a půl na jeden a půl metru), ale je hodně blízko. To se nakonec ukáže jako největší problém. Je to tak blízko, že tu vzdálenost podcením a první granát přistává asi půl metrů před terčem. Pak už si dám pozor a všechny čtyři další granáty padají přímo do terče.

Pokračuju vzhůru až skoro ke Králi smrků (Šindelářově smrku) a odtud doleva. Pomalu začínám nechávat za sebou vrstevnice, které jsem cestou k smrku nasbíral. A když se trať znovu stočí vlevo a sklon se ještě zvýší, musím brzy začít mohutně brzdit, neboť tu je druhé stanoviště – střelba ze vzduchovky.

Běží třiadvacátá minuta. Doteď jsem se dost šetřil, právě kvůli střelbě. Nikdy to nebyla má silná stránka. Na vojně jsem si nikdy nevystřílel opušťák a co si pamatuju, nikdy jsem na střelnici růži nezískal jinak, než šťouchnutím vzduchovkou do špejle, když se světský otočil.  Takže jsem měl, pokud jde o trestné minuty, z tohoto stanoviště oprávněné obavy. Nicméně první ranou největšího panáčka trefuju. Obsluha stanoviště mi nabízí jinou nabitou zbraň, ale jsem si jistý, že tahle nezanáší, a tak si nabíjím tuto sám. Sice mě to čtvero nabití nějakou minutu zdrží, ale jak se ukazuje, byl to dobrý nápad. Sestřeluju všech pět potřebných a od jednoho k druhému čím dál tím menších panďuláků a byť jsem ležel od terče nějakých deset (možná dvanáct) metrů, jsem na sebe náležitě hrdý. :)

A teď do toho můžu pořádně šlápnout. Následuje ještě několik minut klesání, poté další motání lesem podél železniční trati na Plzeň a je tu druhý, tentokrát výrazně kratší propustek. Trochu ho podcením a na jeho konci si dám o strop do hlavy. Podrbu se na čepici a vybíhám na posledních 400 metrů. Ještě krátký finiš pro diváky a už mě organizátoři vítají jako celebritu. Prý to tu takhle rychle nikdo neběhá.  A to je jedenáctý ročník.

Trochu se pýřím, když mi jedna z organizátorek říká: "Určitě musíte přijít jako jedna z hvězd na vyhlášení. Bude okolo třetí hodiny."

Výborně! To je tak akorát. Je něco po jedenácté. Odjíždíme na návštěvu za babičkou do nemocnice ve Stodu. Okolo patnácté hodiny se vracíme a počkáme opět na drobně zpožděné vyhlášení (dám si U Březího vlka česnečku). Vyhlášení probíhá od posledního k prvnímu. Já nakonec přicházím na řadu jako šestý od konce. Možná mnou proběhne drobný záchvěv zklamání. Přeci říkali, že tu takhle rychle nikdo neběhá? No, letos se jich našlo dost. Dokonce víc než pět. Ještě další tři skončili za mnou vinou trestných minut. Ale i tak je šesté místo ze třiceti účastníků skvělý výsledek. Kdy se mi tohle poštěstí na klasických běžeckých závodech?

Ještě dostanu osobní pozvání na příští ročník. Slibuju, že přijedu. Ovšem musím potrénovat, říkám. Musím být rychlejší a hlavně o nějaké to kilo lehčí. (Když už si mého baťůžku všiml i táta, tak to je co říct.) Třeba by se dalo na tu bednu zaútočit. I když letos mi všichni přede mnou naložili minimálně čtyři minuty&

koyama

5 komentářů:

  1. Kam na ty závody chodíš? :) Připomíná mě to \"partyzánský kulomet\". Určitě ses pořádně bavil a to je na tom našem sportování nejdůležitější. Kila dolů, jde to....Milan

    OdpovědětVymazat
  2. To je presne moje otazka, kam na ty zavody chodis? :) Tady nikde nic takoveho neni! :( I kdyz tedy nejsem si jista, jestli by vsichni prezili muj pokus o strileni ze vzduchovky. Ale sranda by to mohla byt :D

    OdpovědětVymazat
  3. Věřím, že ty otázky na původ informací o závodě byly jen řečnické ;), protože v článku je to zmíněno. :) Nicméně přesto odpovím. Prohlížel jsem termínovku na behy.cz a narazil jsem na něco, co se konalo ve Valech. Dumám: Valy, Valy....to mi něco říká. Kouknu na mapy a ono to u Mariánek. Tak to by bylo, abych se nejel pobavit. Obzvlášť, když něco, čemu by se dalo říkat forma, je kdesi v nedohlednu. To pak jednomu nezbývá nic jiného, něž se těmi sportovními akcemi bavit. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dělám v Mariánkách, ale o tomhle jsem fakt nevěděl.. A s formou, kterou mám, bych se do cíle ani nedoplazil. Klobouk dolů, a ať to běhá..

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Jirko, termínovku na behy.cz procházím pořád, ale tohle jsem tam nechyt..musela to být pořádná sranda, píšu si to na příští rok, zamluv mi místo za tebou:)

    OdpovědětVymazat