středa 9. listopadu 2011

RunTour Plzeň: Do třetice pod třičtvrtě

V komentářích k článku o nevydařené desítce v Ústí jsem sliboval, že letos už se o pokoření  45 minut na desetikilometrové trati pokoušet nebudu. Pak se ale zčistajasna zjevil na běžecké scéně projekt RunTour a jeho první vlaštovka zrovna v nejbližším krajském městě okolních krajů.
Takovou výzvu nelze odmítnout. Mnozí sice vyjádřili o závodu pochybnost, obzvláště pak ve spojitosti s cenou startovného, která činila 250 Kč a nezdála se být na začínající závod adekvátní. Ale já už se mockrát zklamal na mnohem "dražších" závodech pořádaných týmem PIM, které jsou naopak mnohými na můj vkus až příliš adorovány. Proč si tedy nevyzkoušet něco nového? Navíc od organizátorů, kteří nejsou v pořádání vytrvaleckých akcí ani zdaleka začátečníky.  Nakonec jsem ani moc zádrhelů nezaznamenal. Určitě se najdou věci, které by šly do budoucna zlepšit. Ale to ostatně prakticky na všech závodech, natož pak u prvního ročníku nějaké akce.

První taková drobná věc se vyskytla už při registraci. A to když jsem vyplnil všechny potřebné údaje a těsně před posledním krokem mě uzemnila hláška: "Platbu je nutno provést ihned, jinak bude přihláška stornována". Vzhledem k tomu, že nemám elektronické bankovnictví, tak prostě ihned platbu provést nemůžu. Protože jsem se po neblahých zkušenostech z jiných závodů obával nekonečných vysvětlujících emailů či telefonátů, kdybych převedl startovné a mezitím byla registrace stornována, tuto jsem prozatím zrušil a poslal emailem dotaz na pořadatele. Ten mi odpověděl ještě týž den a omluvil se, že je tahle formulace nešťastně zvolena a vysvětlil, že mám na zaplacení dostatek času. Komunikace tedy funguje a to je, myslím, u takovýchto závodů základ. Už mi nic nebrání zaplatit, mírně potrénovat a vyrazit.

Potrénoval jsem opravdu jen mírně. Už v září mě začala bolet levá pata a dosud nepřestala. Z nekonečného úporného googlení na internetu a vyptávání po známých a kamarádech jsem vydedukoval, že jde o patní ostruhu. Nevím, za co jsem si ostruhu vysloužil, ale doufám, že se v diagnóze mýlím. Ovšem k lékaři se mi s tím zatím nechce. Běhat se dá, jen ta bolest nevnáší do běhu zrovna příliš velké množství komfortu.

Trénink tedy probíhal obden. Na nic delšího než deset kilometrů jsem si netroufl. Tréninku tempa (jestli to mé courání jde vůbec tempem nazvat) jsem taky moc nedal. Pokusil jsem se tedy alespoň shodit kilogramy nabrané přes léto. Ovšem ze tří se mi podařilo zbavit jen jednoho. Největší zásluhu na mém výkonu tedy přikládám psychice. Svým způsobem autogenní trénink, kdy jsem se přesvědčil, že na čas pod 45 minut prostě mám, udělal své.

Svou psychiku jsem ještě přímo na místě podpořil navlečením náramku Power Balance, který jsme dostali ve startovním balíčku. Takovýmto věcem nevěřím, ale po mém výkonu na plzeňské desítce, jen s opravdovým minimem fyzické přípravy, ho asi budu muset nechat na zápěstí zteřet. :D

Ale zpátky k samotnému závodu. Drobný zádrhel se vyskytl i při prezentaci. Fronta, která se vytvořila, nepostupovala zrovna bryskním tempem. Na druhou stranu nic, co by se nedalo vystát.

Úzkým hrdlem celé tratě je hned start. Při účasti zhruba dvou set běžců mi cesta od výstřelu pod startovní bránu trvá sedm sekund. Ovšem ještě dalších několik desítek, možná i nějaká ta stovka metrů, jsem nucen kličkovat jako Ingemark Stenmark. Trať se dál vine po celkem úzké cyklostezce, ale běžci už se natáhli do obligátního hada, takže moc zbrzdění nenastává. Snad jen v náběhu na lávku přes Mži, kde každá nevhodně zvolená stopa zavře i několik běžeckých kolegů za nešťastníkem, který onu správnou stopu nevybral.

Během prvního kilometru se držím asi 15 metrů za klubovým kolegou Petrem, který doufá v čas pod 44 minut. Předpokládám, že za ním budu postupně vteřinku po vteřince ztrácet. Není tomu tak. I na prvním kilometru jsem za Petrem téměř v závěsu. Navíc mi první kilometr trvá čistého času jen 4:18. Opět přepálený začátek.  A to včetně části, kdy to za mne vzal Stenmark.

Pokusím se zpomalit. Petr mi trochu utíká, ale ne o moc. Podběhneme podchodem Tyršovu ulici cestou na smyčku okolo Černé věže. V ní nás čeká i zhruba desítka schodů, která mi tempo nijak nerozhodí. Vracíme se zpátky k podchodu, před nímž stojí velká cedule s číslicí dvě. Nejspíš je umístěna trochu dříve – v podchodu by překážela – protože čas 4:15 se mi zdá nesmyslný. Ze své "rychlosti" jsem ubral a navíc hned další kilometr mám okamžitě za 4:38. Průměrem mi tedy na těchto dvou kilometrech vychází 4:26 (to by celkem odpovídalo).

Petr se mi pomalu ale jistě vzdaluje, a to je vlastně dobře. Měl by přece běžet o 6 vteřin na kilometr rychleji.  Proběhneme ulici Lochotínskou a zatáčíme do luk směrem k zoologické zahradě. K ní ovšem nedoběhneme, ale u zahrádek odbočíme za levou rukou. Jakoby ta inverze dnes byla malou zátěží pro dýchání, jeden ze zahrádkářů se nám to tu rozhodl řádně opepřit a přiložil na doutnající hromadu další hrst mokrého dříví. Uzený jak Holštýnská šunka hrabu skoro na místě na drobných kamíncích, kterými je cesta okolo zahrádek vysypána. Ke spoustě zatáček, několika schodům a polní cestě se teď přidává ještě šotolina.  Tahle desítka se rozhodně nedá označit za jednu z nejrychlejších. Podíl asfaltu k ostatním povrchům je asi 60:40. Tedy nic jednoduchého. Alespoň, že převýšení tu není téměř žádné.

K udírně na čtvrtém kilometru jsem dorazil v čase 17:45, poslední kilometr tedy za 4:27. Za šotolinou už zbývá jen poslední asfaltová část okruhu, která nás vrací nazpět k amfiteátru. Pátý kilometr je za rovných 4:30. Stále držím mnou požadované tempo a luxus občerstvovačky si při okolní teplotě pod deset stupňů nepotřebuji dovolit.

Vyrážím do druhého a poslední okruhu. Už se mi nikdo neplete při náběhu na lávku přes Mži. Snad jen naproti běžící "chrti" z čela závodu. :D Šestý kilometr mám za 4:32 a pomalu se začínám opět přibližovat svému klubovému kolegovi.  Opět je tu pytel u Černé věže a opět ona desítka schodů. Ani teď se mnou nic neudělá. Nebo si to alespoň namlouvám. Možná, že stopky na sedmém kilometru svým 4:35 říkají trochu něco jiného.

Zkusím zabrat, nerad bych ten náskok na třičtvrtěhodinovou hranici, který jsem si dosud vytvořil, promarnil na posledních stovkách metrů. Soustředím se na uvolněnost a na vysoké zvedání kolen. Rázem jsem pod mostem Generála Pattona, kde stojí tabule s číslem osm, za příznivých 4:22.  Pak ovšem následuje opět terénní vložka a tam se mi tu uvolněnost běhu nějak nedaří udržet. K uzenáři dobíhám s časem 17 vteřin nad 40 minut (9. km za 4:33) a mířím do posledního kilometru.

K Petrovi jsem se notně přiblížil, ale na to doběhnout ho nemám. To ovšem neplatí o běžci, který je mezi námi.


Dám do toho, jak je mým zvykem, vše a posledním kilometrem za 4:07 si dobíhám pro čas 44:24 (mnou změřený RT 44:17). Není to season best, ale víceméně by se tento můj výkon dal nazvat bičem upleteným z ho&.

Na závěr sezóny podařený výsledek. Přes zimu se pokusím zapracovat na své váze. Taková tři kila (samozřejmě dolů) by na desítce mohla zaručit výrazné zlepšení, a kdyby se mi podařilo naběhat nějaký ten objem, možná by hranice 42 minut nemusela být nereálná.

Teď mě ovšem ještě kromě odpočinku čeká útok na rekord. Sice budu závody, na nichž se ukážu nejspíš jen "klusat", protože trénink na zhruba tři až čtyři týdny omezím na minimum, ale vynechat je nemůžu. Protože k překonání největšího počtu absolvovaných závodů za rok mi schází tuším osm kousků&


koyama

10 komentářů:

  1. jj... zahradkar byl dobrej :-))gratuluju k peknemu vykonu!

    OdpovědětVymazat
  2. HezkýGratuluju, tak snad sis před zimní pauzou spravil chuť!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za gratulace.....a spravil Vláďo. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. No vidis, takovej paradni beh, super cas a ani na bednu ses tentokrat nutit nemusel ... co vic si prat ? :))Drzim palce na rekord!

    OdpovědětVymazat
  5. Super čas! Já myslím, že už to půjde příští rok jenom nahoru. Ať se daří..

    OdpovědětVymazat
  6. stín: Snad jen nějaké to kilo dolů. :)RVM: Pokud jde o čas, tak doufám, že dolů. ;)

    OdpovědětVymazat
  7. ahoj, taky od mě od léta bolí pata, hlavně při běhu do kopce, volno nepomohlo, ale teď to najednou přestalo...

    OdpovědětVymazat
  8. pavelB: Mě bolí bez rozdílu terénů. Někdy to bolí víc, někdy skoro vůbec. Kdesi jsem četl, že i patní ostruha (resp. když se začíná tvořit) může zničehonic přestat bolet. Já budu doufat, že to přejde i mě. Ať už díky pauze nebo jen tak zničehonic.

    OdpovědětVymazat
  9. kila dolumusis pit vic piva. Cim studenenjsi tim lepsi. Piju studeny, curam teply ... proc ? ... protoze studeny pivo dobre pali kalorie :)

    OdpovědětVymazat
  10. stín: Tak to bude nejspíš tím. :) Ač Čech, tak Čechům v tomhle dobré jméno nedělám. Pivo mi prostě nechutná. Možná to bude tím, že jsem za svůj život vypil celých deset kousků.....z toho sedm v jeden večer.....a pak na WC telefonoval až do rána. :)

    OdpovědětVymazat